Nejstarší český tištěný deník, Lidové noviny, po více než sto letech na konci srpna ve své tištěné formě přestane vycházet. „V symbolické rovině tento okamžik můžeme vnímat jako jakýsi předěl a razítko pod krizí české žurnalistiky, kterou už několik let provází odklon čtenářů,“ upozorňuje Lenka Vochocová z Národního institutu SYRI a Katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Čtenáři a čtenářky se k médiím upínají především v době krizí, kdy je společnost pod tlakem. „Jako příklad můžeme zmínit válku na Ukrajině nebo pandemii covidu. Když krize odezní, tak ale zase zájem uvadá a novináři si to uvědomují,“ dodává vědkyně.
Lidové noviny přestanou v tištěné formě vycházet nyní, tedy koncem srpna. Jak tuto skutečnost vnímáte?
Konec existence samostatného tištěného vydání deníku Lidové noviny, který oznámila skupina MAFRA, není v mediální oblasti izolovaným jevem, a to ani v mezinárodním měřítku. S „vývojem na trhu“, kterým vlastník Lidových novin argumentuje a pod který řadí vývoj moderních technologií, ale i vysoké náklady na papír a distribuci tištěných médií, se potýkají i mediální trhy v zahraničí. Jedním z klíčových důvodů zániku řady renomovaných zahraničních deníků je především výrazný pokles zájmu čtenářek a čtenářů o zpravodajské obsahy.
Jak je to vlastně v Česku se zájmem o denní zpravodajství?
Z aktuálního výzkumu, který realizujeme v rámci Národního institutu SYRI, vyplývá, že nízký zájem publik o denní zpravodajství, a to nejen v tištěné, ale i online formě, vnímají jako klíčovou krizi profese i samotní novináři a novinářky. Studie zaměřená na vztah novinářské profese a vnějších i vnitřních profesních krizí odhaluje, že právě odklon čtenářů patří v posledních letech vedle vysokého pracovního tempa a stresu k největším dlouhodobým krizím žurnalistiky, které denní novináři vnímají.
Co žurnalisté a žurnalistky ve vašich hloubkových rozhovorech nejčastěji zmiňují?
Jako klíčový faktor ovlivňující žurnalistiku vnímají ekonomickou krizi médií. Hlavní ekonomickou výzvu podle nich představuje právě boj médií o mizející publika, a to jak mezi médii navzájem, tak především s konkurencí ze strany sociálních sítí a nových žurnalistických formátů, které v jejich kontextu vznikají. Mám teď na mysli zejména influencery nebo podcasty. S konkurencí sítí souvisí také výrazný pokles příjmů tradičních médií z inzerce, který si novináři a novinářky uvědomují jako neméně palčivý a spojují si ho s výrazným propouštěním v profesi a také s obecnou prekarizací novinářské práce, protože klasické zaměstnanecké smlouvy jsou dnes spíše výjimkou. Další problém je nízké finanční ohodnocení.
Jak je to s tlakem na čtenost a v jakých situacích je o denní zpravodajství největší zájem?
Tlak na čtenost stále přetrvává. Novináři ho vnímají jako související krizi žurnalistiky, jejímž důsledkem může být i prožívaný konflikt mezi společenskou odpovědností médií a jejich ekonomickými zájmy. Zejména v době významných společenských krizí, mezi kterými naši respondenti zmiňovali pandemii covid-19 nebo válku na Ukrajině, ale také například střelbu na Filozofické fakultě UK, totiž podle nich enormně stoupá zájem o obsahy produkované tradičními médii – krize tedy přinášejí mnohem vyšší čtenost a „hlad po kvalitních informacích“. Pro novináře jsou zároveň tyto krize výzvou nepřistoupit na přílišnou bulvarizaci nebo nerezignovat na principy společenské odpovědnosti ve snaze získat více čtenářů nebo být první, kdo informuje o určité události. Po odeznění krize nebo v jejím průběhu však podle zástupců profese brzy nastupuje přesycení krizemi a negativitou a zájem publik opět opadá. Navíc vyšší zájem o obsahy podle nich nutně neznamená vyšší důvěru v média, která, jak ukazují studie, v souvislosti s krizemi spíše dále klesá.
Novinářská práce je často kritizovaná, o čemž jsme se mohli přesvědčit ve značně radikální formě nedávno na Slovensku. Jak svou profesi čeští žurnalisté a žurnalistky vnímají?
Čeští novináři a novinářky ve výzkumných rozhovorech vypovídají, že prožívají hlubokou vnitřní krizi profese, v níž se spojují časová náročnost, stres, nízké finanční ohodnocení a nízký status profese s obavami o to, zda denní žurnalistika v současné podobě může vůbec nadále existovat. Někteří z nich zažívají také krizi relevance profese v důsledku konkurence sociálních sítí – ptají se, zda jsou ještě relevantním médiem, pokud je nejmladší generace vůbec nečtou.
Dá se na to nějak reagovat?
Novináři sami hledají určitá východiska z této krize. Vnější krizové události v nich upevňují pocit, že profese je potřebná a má svůj význam. Krize vnímají jako příležitosti samy o sobě, protože je o čem psát. Je to také šance redefinovat roli žurnalistiky ve společnosti. Snaží se adaptovat na situaci, v níž jim silně konkurují podcasty a influenceři, například publikováním audioverzí příspěvků nebo zvýšenou aktivitou na sociálních sítích. Vedle toho však zdůrazňují, že cestou, jak uspět v konkurenci, může být komplexnější změna přístupu média a určitá marketingová strategie. Cílem je tedy zdůrazňovat význam institucionalizovaných médií a jejich procesu redakční kontroly a ověřování informací (fact-checking), které nemusejí být u influencerů standardem, zaměřit se na hlubší analýzy, širší kontext událostí či analytičtější texty. Někteří zmiňují novou roli žurnalistiky v podobě provázení lidí krizemi, poskytování jasných návodů ve složitých životních situacích, ukazování pozitivních příkladů a přinášení naděje. Realisticky také pracují s představou, že tradiční zpravodajská média projdou zásadní změnou tematického nebo žánrového zaměření.
Vraťme se na závěr zpět k Lidovým novinám. Co krize kolem nich ukazuje?
Výzkumná data obecně ukazují, že novinářská profese určitým způsobem reflektuje zásadní proměny, které se v ní odehrávají, a počítá s nutnou transformací. Můžeme tedy usuzovat, že s podobnými změnami, jako je zrušení tištěné verze deníku a posun k názorovým textům v online verzi, k nimž sáhlo vydavatelství MAFRA v případě Lidových novin, lidé v profesi víceméně počítají. Šok tedy může vyplývat spíše ze symbolické roviny, protože jde o zrušení legendární značky s tradicí od konce 19. století, která byla zejména v předválečné historii symbolem kvalitní žurnalistiky a působištěm mnoha novinářských osobností. Případná úzkost souvisí ale jistě také s dalším rušením pracovních míst v profesi, která je již teď novináři prožívaná jako prekarizovaná a nedoceněná.