Laos býval jedním z nejlesnatějších států jihovýchodní Asie. Jenže zemědělci a nelegální těžaři postupně velkou část lesů vymýtili. Pomoci lesům v Laosu, ale i Thajsku a dalších asijských zemích má projekt FRAME, do kterého se zapojili i vědci z Fakulty lesnické České zemědělské univerzity v Praze (ČZU). Původní podobu chtějí tamním lesům vrátit. Pomáhat ale nebudou jednorázovou výsadbou stromů, nabízejí trvalejší asistenci: naučí místní vysokoškolské pedagogy vzdělávat lesníky co nejlépe.
Evropský projekt Forests, climate change mitigation and adaptation: Higher Education Cooperation in Mekong region (FRAME) je podpořený z programu Erasmus+ téměř milionem eur, tedy 26 miliony korun.
„Chceme naučit místní studenty lesnictví v lesích hospodařit trvale udržitelným způsobem, tedy tak, aby nedocházelo k erozi, aby les udržel vodu v krajině a byl druhově rozmanitý,“ říká Martin Jankovský, který vede pětičlenný tým z ČZU.
Proč vlastně k odlesňování v těchto asijských zemích dochází?
Důvodů k deforestaci v Thajsku bylo několik. Primárně se jednalo o expanzi zemědělství, kdy se les postupně měnil na zemědělskou půdu. Dodatečným problémem byla a je, i když dnes již v menší míře, také nelegální těžba dříví. V turbulentních 70. a 80. letech byl v Thajsku dohled nad managementem lesů nedostatečný, čehož mnozí využívali právě k nelegální těžbě v přirozených lesích. Podobné příčiny má odlesňování i v Laosu. Jedná se hlavně o přeměnu lesa na zemědělskou půdu a také o nelegální těžbu způsobenou nedostatečným dohledem, případně špatně nastavenou zemědělskou politikou obecně.
Se kterými školami v Asii budete konkrétně spolupracovat?
V projektu jsou zapojené dvě univerzity z Thajska – Čiang Mai, která sídlí ve stejnojmenném městě, a Kasetsart se sídlem v Bangkoku. Dále se zúčastní dvě univerzity z Laosu, konkrétně Savannakhet a Suphanuvong. Na zvyšování tamní kvality vysokého školství v oblasti lesnictví budeme spolupracovat hlavně s thajskou Univerzitou Kasetsart a laoskou univerzitou v Savannakhetu. S dalšími univerzitami budeme spolupracovat na tom, aby výsledky projektu co nejvíce zviditelnily, a také budeme popularizovat obor lesnictví ve vysokém školství jako takový.
Co konkrétně chcete asijské lesníky naučit? Přeci jen hlásat osvětu, že komerční zájmy nemohou vyhrávat nad zájmy přírody, nemusí být v rozvojové zemi, kde většina lidí trpí chudobou, úplně efektivní...
Pro nás ta otázka takhle nestojí. Jednou z významných funkcí lesa je i jeho produkční funkce. Pokud les do hodnotových řetězců nezapojíme, tak musíme primární surovinu, tedy dřevo, nahradit z jiných zdrojů. A zdroje prakticky jakéhokoli jiného původu, ať už se jedná třeba o rostlinnou biomasu, nebo o minerální či fosilní zdroje, zatěžují naši planetu více než zpracování obnovitelné lesní biomasy. Spíše nám tedy jde o to naučit místní studenty lesnictví v lesích hospodařit trvale udržitelným způsobem, tedy tak, aby produkční funkce nebyly na úkor jiných – aby nedocházelo k půdní erozi, aby les stabilizoval bilanci vody v krajině a byl druhově rozmanitý. Samozřejmě, část lesů je v zájmu ekonomické stability nutno obhospodařovat jako plantáže, ale i tam je možné hospodařit šetrně a v souladu s potřebami místních komunit.
Jak vlastně vznikla myšlenka projektu FRAME?
FRAME je pokračováním naší spolupráce s univerzitou v Helsinkách a laoskými univerzitami v projektu FORHEAL, což je zkratka z Forestry Higher Education Advancement in Laos. V projektu FORHEAL jsme se zaměřovali na přenos poznatků a kompetencí z Evropy do Asie. Původní myšlenkou bylo pozvednout kvalitu lesnického vysokého školství v Laosu. Tahle země měla ještě v 70. letech minulého století jednu z nejvyšších lesnatostí v regionu, ale postupně došlo k jejímu velkému odlesnění. Trend může zvrátit jenom vychování generací kvalifikovaných odborníků, kteří se postupně dostanou na pozice, v nichž budou mít možnost dění v lesnictví ovlivňovat. Dobře obhospodařovaný les může také přispět k pozvednutí životní úrovně v zemi, což Laos, jako jedna z nejméně rozvinutých zemí jihovýchodní Asie, potřebuje také.
Je FRAME v něčem jiný než předchozí projekt FORHEAL?
Ve FRAME jsme oproti FORHEAL trochu změnili přístup. Kromě transferu z Evropy do Asie jsme přidali i prvek regionální spolupráce v rámci jihovýchodní Asie, takzvanou south-south cooperation, tedy spolupráci jihu s jihem, mezi thajskými a laoskými partnery. Thajské vysoké školství je na vysoké úrovni. Na univerzitách pracují mezinárodní týmy špičkových odborníků, kteří mají k dispozici podobně rozvinutou infrastrukturu, jako je tady v Evropě. Ovšem výhodou je menší kulturní a společenská bariéra mezi Thajskem a Laosem a také jazyková bariéra je menší – mnoho Laosanů mluví nebo alespoň rozumí thajsky lépe než anglicky. Takže předpokládáme, že i efektivita demonstrační výuky či stáží bude vysoká.
Zmínil jste, že v Laosu mají problém s odlesňováním. Mají tento problém i v Thajsku?
V Thajsku se již povedlo proces odlesňování zvrátit, nebo to alespoň tak vypadá dle oficiálních čísel. Míra odlesňování za poslední roky klesá a v posledních letech tam dokonce lesů přibývá.
Proč jste si vybrali zrovna Laos a Thajsko? Třeba Vietnam nebo Filipíny mají určitě podobný problém.
Důvodem pro výběr partnerů z Laosu bylo hlavně to, že kolegové z univerzity v Helsinkách, která projekt vede, již měli navázány dostatečné kontakty pro efektivní spolupráci. Přece jen, není to jen tak, domluvit se na společném mezinárodním projektu s partnery z tak vzdálené země. Musíte alespoň přibližně vědět, v čem potřebují pomoc a naopak kde jsou silnější. Pak partnerům musíte nabídnout spolupráci na něčem, co pro ně má smysl, například vytvoření nových předmětů, nebo i celých lesnických magisterských studijních programů. A také musí být připravení nabídku přijmout a na přípravě i realizaci projektu pracovat. Ve prospěch Laosu také hrálo při přípravách na projekt FORHEAL to, že v dobách komunismu v Čechách jako v zemi bývalého východního bloku mnozí dnes vysoce postavení odborníci studovali. Například děkan fakulty zemědělství a životního prostředí univerzity ze Savannakhetu v Laosu studoval lesnictví v České republice, další studovali v Maďarsku, východním Německu či v Sovětském svazu.
A vzpomíná na studia v Československu v dobrém?
Ano, vzpomíná a celkově má k zemím střední a východní Evropy velmi kladný vztah. I to nám mnohdy pomohlo v jednáních. Co se týče výběru partnerů z Thajska pro projekt FRAME, ty jsme do projektu oslovili zejména kvůli už zmíněné vysoké úrovni tamějšího vysokého školství a současně kvůli tomu, že tu existují menší kulturní a společenské bariéry mezi Thajskem a Laosem. Naše spolupráce s Univerzitou Kasetsart v Thajsku jistě nebude nějaký jednostranný transfer poznatků od nás k nim. Spíše se bude jednat o výměnu know-how a dobrých praktik z obou stran.
Už víte, kdy se do Laosu a Thajska vypravíte?
To bohužel v dnešní situaci nevíme. Projektový záměr jsme připravovali před pandemií, když se ještě o novém koronaviru nevědělo. Nicméně už tehdy jsme předpokládali, že budeme intenzivně spolupracovat, byť na dálku. Původně jsme měli v Laosu plánované zahajovací setkání, při kterém byl naplánovaný workshop zaměřený na zjišťování potřeb thajského a laoského lesnického vysokého školství. Setkání se však muselo kvůli pandemii přesunout do online prostředí a samotné workshopy se posunuly na pozdější termíny právě proto, abychom je mohli také zorganizovat online.
Takže se projekt uskuteční hlavně přes internet. Ale přeci jen, úplně na dálku všechno učit a ukazovat nejde. Chystáte se do Laosu a Thajska aspoň občas, až to bude možné?
Projekt se zaměřuje na přenos vědomostí jednak mezi Evropou a jihovýchodní Asií, ale také má za cíl vybudovat základy partnerství mezi členy z Thajska a Laosu. Co se týče toho přenosu Evropa – Asie, zdá se nám efektivnější pozvat klíčové lidi z Asie sem k nám, protože hlavně oproti laoským univerzitám je tady v Čechách přeci jen lepší vědecko-technická infrastruktura a zázemí. Samozřejmě to doplníme svými krátkodobými výjezdy za kantory z partnerských univerzit.
Kolik lidí z ČZU se na projektu podílí a jaké mají zaměření?
V jádru týmu je nás pět. Snažili jsme se tým vyskládat tak, aby zahrnoval všechny tradiční lesnické disciplíny: od pěstování lesa přes jeho hospodářskou úpravu, ochranu, lesní těžbu až po zpracování dřeva. Samozřejmě, na všechno v pěti stačit nebudeme, a proto ke konkrétním úkolům budeme přizývat i další odborníky z naší fakulty.
Už máte vytipované nějaké konkrétní lesnické strategie, jak to udělat, aby místní lidé lesy ničili co nejméně a zároveň aby nepřišli o zdroj obživy?
Existují standardní postupy hospodaření v tropických lesích, jak přirozených, tak i plantáží. Tyto postupy místní laoští i thajští kantoři samozřejmě znají. Vědí, jak hospodařit v lokálních lesích v souladu s trvale udržitelným rozvojem. Nám jde spíše o to naučit je předávat tyto informace efektivně studentům. Naším úkolem je pracovat na zvýšení kvality studia po všech stránkách – materiální, obsahové i formální.
Jaké budou tím pádem vaše první kroky v projektu?
Za prvé musíme vědět, po jakých zručnostech absolventů v Laosu a Thajsku je poptávka. To se budeme snažit zjistit během prvního kola workshopů s klíčovými hráči – reprezentanty soukromých společností věnujících se lesnictví, dřevařství a všem navazujícím odvětvím, dále regionální samosprávy, státní správy i mimovládních organizací, které v těchto zemích pracují. Na základě informací od nich pak zhodnotíme potřeby, které by měly studijní programy naplňovat, a na základě toho navrhneme strukturu těchto studijních programů, sylaby jednotlivých předmětů nebo jaké zařízení a vybavení by měly thajské a laoské instituce přes projekt nakoupit. Souběžně budeme místní členy fakult koučovat v tom, jak mají vést přednášky, cvičení a terénní praxe, a také několik z nich pozveme do Prahy a Helsinek na stáže, kde se seznámí dopodrobna s tím, jaké praktiky využíváme během výuky. Budou také tvořit obsah jednotlivých předmětů, které mají ve svých zemích učit.
Spolupracujete s univerzitou v Helsinkách – jak konkrétně vypadá pomoc od nich?
Univerzita v Helsinkách je koordinátorem celého projektu FRAME, takže spíše je to tak, že my pomáháme jim. Kromě toho, že zabezpečují administrativní řízení projektu, také vedou pracovní balík, který se týká rozvojových aktivit. Univerzita v Helsinkách tedy řídí i to, jaké aktivity v Laosu a Thajsku uskutečníme. Konzultujeme s nimi obsahovou náplň jednotlivých workshopů, výuky i přípravu stáží laoských a thajských kolegů tady na ČZU.
Jak vlastně lesnické školy v Laosu a Thajsku vypadají?
Mezi Laosem a Thajskem je značný rozdíl. Thajsko i Laos mají univerzity v podobném formátu, jak je známe z Česka, respektive Evropy. Rozdíl je, že nemusí prakticky celý rok topit. Viděl jsem i učebny zcela otevřené, bez zasklených oken. Například univerzita v Savannakhetu v Laosu je momentálně ve stadiu budování nového kampusu o rozloze kolem 700 hektarů. Pro srovnání, kampus ČZU má tuším do padesáti hektarů. Jinak jsou učebny vybaveny podobně jak u nás – tabule, plátno a projektor, dále pult pro přednášející a místa na sezení pro studenty. Wi-fi nebo pokrytí internetem na školách v Laosu je horší. Jak studenti, tak i vyučující musí často využívat mobilní data, což nám nejednou zkomplikovalo jednání na dálku. Co se týče vybavení laboratoří, tak s tím je to v Laosu také horší. Přístroje a zařízení jsou archaické a náležitě opotřebené. Právě v projektech FORHEAL a FRAME máme na nákup přístrojového vybavení zejména pro laoské partnery vyčleněné peníze, aby studenti měli k dispozici alespoň základní studijní infrastrukturu, jak jsme na ni zvyklí tady v Evropě.
A Thajsko je tedy s vybavením dále?
Jejich zázemí jsem, přiznám se, ještě neměl možnost si prohlédnout na vlastní oči. Takže jsem sám zvědavý. Ale vzhledem k tomu, že Univerzita Kasetsart i Čiang Mai jsou špičkovými pracovišti, která lákají výzkumníky z celého světa a stojí za výbornými publikacemi, očekávám, že bude na vysoké úrovni.
A jazyk? Budou vám rozumět v angličtině?
Předpokládám, že podobné rozdíly mezi Laosem a Thajskem budou i mezi studenty a jejich schopnostmi dorozumět se anglicky. V Laosu je úroveň angličtiny u studentů slabší, člověku se tedy nějaký zdatnější pomocník k překladu vždy šikne. V Thajsku bude úroveň opět asi o něco lepší, právě kvůli tomu, že jsou tam na zahraniční pracovníky zvyklí. Ale ono je to tak, že člověk si na tu asijskou angličtinu musí prostě naladit ucho, aby rozuměl. A také dbát na výklad v jednoduché řeči, aby pak nemluvil k pár studentům, kteří rozumějí lépe, a ti zbylí měli čas si dáchnout.
Jak dlouhou dobu v těchto zemích strávíte?
Pokud to situace dovolí a všechno se dá do pořádku, tak bychom v Laosu a Thajsku měli strávit kolem jednoho měsíce. Lidé z Laosu a Thajska by naopak tady v Česku a Helsinkách měli být o něco déle.
Až projekt skončí a vy odjedete, jak zajistíte, aby vědomosti, které jste jim předali, nevyprchaly do ztracena? Budete s nimi v kontaktu dál, budete se tam vracet?
To by měli zajistit právě ti učitelé, které vyškolíme během workshopů v Asii a také během jejich stáží tady v Evropě. Ve spolupráci s laoskými a thajskými partnery připravíme osnovy a obsah několika předmětů a také bychom rádi dokončili proces akreditace magisterského studijního programu na univerzitě v Savannakhetu, který bychom dále rádi obohatili o předměty z oboru zpracování dřeva. S našimi partnery se určitě budeme snažit zůstat v kontaktu i nadále, například přes jiné oblasti programu Erasmus+. A snažíme se hledat zdroje i u jiných agentur. Vzhledem ke specifickým vztahům s Laosem a jeho postavení v regionu jihovýchodní Asie by se možná daly najít nějaké prostředky i přes zahraniční rozvojovou spolupráci České republiky. Doufám také, že v rámci tohoto projektu navážeme dobrou spolupráci s partnery z Thajska, kterou přeměníme v dlouhodobé partnerství.
Plánujete s podobnou edukací navštívit i další země?
Kolegové z fakulty pracují s podporou agentury Erasmus+ spolu s bulharskými a řeckými institucemi na projektu Future Environmentalists. Sice to možná není taková exotika, ale dělají zajímavé věci. A pak jsme navázali spolupráci s univerzitami v Kazachstánu, také přes kreditové mobility Erasmus+, kde se uskutečnilo několik výjezdů pracovníků i studentů mezi Českou republikou a Kazachstánem. Mluvit o budoucích aktivitách podobného ražení je v tuto chvíli trochu předčasné, snad až bude jasnější další vývoj kolem pandemie covid-19 a i projekt FRAME se trochu usadí, začneme se na fakultě i s našimi partnery bavit konkrétněji.
Autorka je redaktorka Hospodářských novin.