Jak vysvětlit složité filozofické problémy? Ivo Pezlar z Akademie věd ČR a Masarykovy univerzity to zkouší kreslenými vtipy nebo s pomocí videoher. Letos mimo jiné získal Prémii Otto Wichterleho, která se uděluje mladým vědcům s výjimečnými výkony.
Třiatřicetiletý Ivo Pezlar z Filozofického ústavu Akademie věd ČR si jednou sedl k tužce a papíru, aby pomocí vtipu oživil příspěvek na facebookové stránce. Chytlo ho to tak, že u kreslených vtipů zůstal a publikuje je pravidelně. Představuje s jejich pomocí složité filozofické myšlenky a lidé je tak pochopí snáz.
„Baví mě minimalistická kresba. I když se jedná jen o pár čárek, dokážou pomoci při prezentování abstraktních myšlenek, se kterými tyto vědy pracují,“ říká Pezlar.
Logika a filozofie. Jak k sobě tyhle dvě vědy vlastně jdou?
Řekl bych, že mají vůči sobě kontrolní roli, navzájem dohlíží jedna na druhou. Obě mají tendenci se občas zahledět samy do sebe a neřešit svět okolo. Takže z mého pohledu jsou to dozorkyně sobě navzájem. Kdybychom to chtěli vyjádřit obrázkem, můžeme si představit dva hady, kteří se koušou navzájem do ocasu. Ale ne proto, že by byli sami pro sebe potravou, ale protože se navzájem sledují a potahují se za ocas hravou formou.
Můžete přiblížit, co myslíte tím kontrolují? To znamená, že když filozof něco řekne, například že svět je nekonečný, přijde logik a začne nad tím přemýšlet z jiného úhlu, případně polemizovat s tím, co filozof řekl?
Přesně tak. Logik se může např. podívat na to, jak s pojmem nekonečna daný filozof nakládá z formálního hlediska, a zjistí, že ve skutečnosti pracuje se třemi různými pojmy nekonečna s nekompatibilními vlastnostmi. Logik se tak pokouší přesněji vymezit význam. Logika jako disciplína umí být v tomto ohledu mnohem přísnější. A naopak filozof zase může rozvinout či zpochybnit některý z logických pojmů, které logik používá a považuje za neproblematické.
Myslíte si, že logika a filozofie potřebují mezi studenty popularizovat?
Ty vtipy původně vůbec nebyly zamýšlené jako popularizační aktivita. Ze začátku jsem to dělal hlavně pro sebe, pro pobavení. Až zpětně mi došlo, že se to dá chápat jako popularizační aktivita. Beru to jako překvapivý a vítaný výsledek své volnočasové aktivity. Ale zpět k vaší otázce. Co se týče vtipů, nemají jasně určenou cílovou skupinu čtenářů. Snažím se u nich řídit jen pravidlem, že pokud je k jejich pochopení nutný například bakalářský titul, tak jsem udělal někde něco špatně. Mé vtipy by měly být otevřené všem a mělo by stačit základní povědomí o filozofii, případně o její historii ze střední školy bez nějakých úvodních vysokoškolských kurzů. Takže má tvorba se čtenářsky pohybuje někde na pomezí konce střední školy a začátku vysoké školy.
A jste se svými studenty, případně čtenáři vtipů, v kontaktu? Mluvíte s nimi o tom, jak vaši tvorbu chápou, jestli jsou na ni vůbec znalostně připraveni?
Co se týče vtipů, nikdy se nepoužívaly přímo k výuce. Vytvářel jsem je spíše k pobavení a později také jako nástroj, jak podnítit zájem o tyhle dvě vědy. Jako didaktická pomůcka ale sloužit neměly. Nicméně dnes to vidím jako dobrý nápad. Se středoškolskými studenty sice nejsem moc v kontaktu, nicméně to, jak mé kreslené vtipy studenti vnímají, mohu pozorovat v reakcích například na Facebooku. Z těch mi vychází, že je to baví, a reakce jsou vcelku pozitivní, takže si myslím, že to chápou. Jinak v kontaktu jsem spíš se studenty vysokých škol, především se studenty prvního ročníku bakalářského studia a ti na vtipy reagují dobře, co vím.
Jaké konkrétně ty reakce jsou?
Lidem se to líbí a celkem dost to mezi sebou sdílejí. Vypadá to, že je těší, že se na ty vědy někdo dívá i z tohoto netradičního úhlu pohledu.
Kde všude vaše vtipy publikujete?
Vtipy primárně vycházely na facebookových stránkách Filozofického ústavu Akademie věd. Publikoval jsem je tam každou neděli vpodvečer a k nim jsem vždy přidal nějaký odkaz na literaturu jako nápovědu pro čtenáře nebo jako tip na další literaturu pro ty, co se o tématu chtěli dozvědět více.
Proč jste se vlastně rozhodl zrovna pro kreslené vtipy? Je vám tahle forma vyjádření blízká?
To byla taková neplánovaná cesta, která začala zhruba před rokem, když mi zrovna vyšel jeden článek v zahraničním časopise. Psal jsem si o tom s kolegyní Janou Říhovou, která se u nás v ústavu stará mj. o sociální sítě, a poprosil ji o nasdílení informace o článku na facebookových stránkách ústavu. K té prosbě jsem jen tak mimochodem připojil i kresbu pro oživení celé zprávy. Odborné filozofické a logické časopisy totiž mají většinou nudné a vizuálně nezajímavé obálky, což není nic špatného samo o sobě, ale zkrátka jsem to chtěl něčím ozvláštnit. Kolegyni ta kresba zaujala a navrhla, jestli bych nechtěl zvážit přípravu celé série vtipů. Řekl jsem jí, že to mohu zkusit, ale tenkrát jsem tomu nepřikládal nějakou zvláštní váhu. Řekl jsem si: OK, když budu mít volný čas, tak to mohu zkusit. Pak jsem si k tomu ale sedl, zkusil jsem nakreslit pár vtipů a tak moc mě to chytlo, že jsem se od nich nemohl odtrhnout asi dva dny. Překvapilo mě, jak moc mě to bavilo a také že mi to i docela šlo.
Jak jste se naučil kreslit?
Kreslil jsem rád už odmalička. Byl jsem ale samouk, učil jsem se jenom z tutoriálů na YouTube. Úplně bych o sobě neřekl, že už umím kreslit, ale pro účely mých vtipů je to dostačující. Filozofie i logika umí být hodně abstraktní a správně zvolené detaily při výkladu dokážou velmi pomoci při pochopení pointy. A to platí i pro kreslené vtipy. Baví mě vyjadřovat se při kresbě pomocí detailů. I když se jedná jen o pár čárek, dokážou pomoci při prezentování abstraktních myšlenek, se kterými tyto vědy pracují.
Myslíte si, že by se pomocí vtipů daly vysvětlit i jiné abstraktní vědy, jako například matematika?
Jak se říká, jeden obrázek lepší než tisíc slov a v matematice to určitě často platí také. Přímo matematice jako takové se nevěnuji, ale zajímají mě témata spojená se základy matematiky. Např. diagramatické uvažování (tedy uvažování za pomoci různých vizuálních schémat) sehrálo při vývoji matematiky i logiky velkou roli a to platí dodnes. A diagramy nejsou ve finále nic jiného než jen obrázky. Role diagramů v lidském uvažování je podle mě stále velmi málo probádaná oblast, jak z hlediska filozofie, tak logiky.
Učí se podle vás na vysokých školách logika a filozofie dobře?
Na vysoké škole neučím pravidelně, takže moje zkušenosti jsou dost omezené a netroufnu si zobecňovat. Ale soudě podle toho, s čím jsem se setkal během svého studia, je výuka filozofie i logiky na dobré úrovni.
Vy jste konkrétně vystudoval filozofii na Masarykově univerzitě. Logiku jste si k tomu přibral sám?
Logika k tomu patřila jako dvousemestrální kurz. Měli jsme základy výrokové logiky a predikátové logiky a to pro mě představovalo první kontakt s logikou jako takovou. Velmi mě to zaujalo a pro tuhle vědu jsem se nadchl. Pro mě je vždy během studia klíčová role vyučujícího. Profesor Raclavský, který mi vedl jak bakalářskou, tak doktorskou práci, byl pro mě velmi silným zdrojem motivace. Když je zřejmé, že to vyučujícího baví a že má pro tu disciplínu zápal, je to podle mého názoru nejlepší způsob, jak namotivovat i studenta. Záleží hlavně na roli profesora, učitele či doktoranda, do jaké míry je schopen předat své nadšení dál.
Čemu se nyní jako výzkumník věnujete?
Momentálně jsem součástí několika grantových projektů. V jednom mám právě rozpracovaný článek z oblasti logické analýzy přirozeného jazyka, která se zaměřuje na běžné jazyky jako čeština či angličtina oproti umělým, formálním jazykům, jako je matematika nebo logické systémy. V tomto článku se zaměřuji na jeden systém, který se právě používá k analýze přirozeného jazyka, konkrétně jde o transparentní intenzionální logiku. Tento systém chci trochu upravit a přidat do něj to, čemu se říká typové proměnné. Ty umožní analyzovat více do hloubky nové jazykové jevy, které do té doby nebyly pomocí tohoto systému zachytitelné.
Které nové jazykové jevy konkrétně analyzujete?
Dejme tomu, že řeknete větu: Pavel uvažuje o čísle pět. Tedy Pavel uvažuje o nějakém matematickém objektu. Tuto větu jsme schopni relativně snadno analyzovat, protože je tu řeč o nějakém konkrétním objektu uvažování. Můžeme tak říct, že Pavel uvažuje o nějakém objektu, který je přirozeným číslem. A přirozená čísla jsou typ objektů, který už dobře známe: obsahuje konkrétní čísla jako 1, 2, 3, 4, atd. Já chci systém rozšířit tak, aby bylo možné analyzovat i takové nekonkrétní výpovědi jako věta: Pavel uvažuje o něčem. V dané větě není přímo specifikováno, o čem Pavel uvažuje. Jen zkrátka víme, že uvažuje o něčem. Moje navrhované rozšíření se snaží přidat přesný logický význam právě tomu „něčemu“. Jinými slovy, poskytuje to odpověď na otázku, co je to to „něco“ z logického hlediska. Co to je za typ objektu a jak to můžeme analyzovat.
A další váš rozpracovaný projekt?
Tam mám momentálně rozpracovaný článek, ve kterém se snažím podívat na to, jak logické systémy pracují s pojmem absurdity. Právě tenhle pojem je v logických systémech klíčový a používá se např. k definování negace, tedy větného záporu. Takže já se dívám na to, jak s absurditou pracují různé logické systémy, jaké jsou jí připisovány vlastnosti apod. Má základní pracovní hypotéza je, že koncept absurdity se může lišit napříč různými logickými systémy. Ačkoli to navenek vypadá, že se mluví stále o tom stejném, nemusí tomu tak být. Často se pod absurditou třeba schovává nějaký protimluv, třeba „1 = 0“ nebo „Mám hlad a nemám hlad“. Jindy se zase s absurditou nakládá jako se základním pojmem, který už nejde hlouběji analyzovat. A někdy je absurdita pro změnu chápána jako takové chybové hlášení, které upozorňuje, že je s naším uvažováním něco v nepořádku a že je potřeba to zastavit.
Chtěl byste svůj kreslený humor posunout někam dál nebo se s ním zaměřit i na jiné oblasti než jen na logiku a filozofii?
Ty kresby jako takové neměly mít přímo výukovou roli, mají spíš sloužit k nastartování zájmu o tyhle vědy a umět pobavit ve volné chvíli. V tomto ohledu bych se chtěl spíš zkusit posunout z oblasti humoru a prozkoumat jiné žánry (třeba horor), popřípadě bych je rád zkusil nasadit do vyučovacích hodin. Jinak ve výuce filozofie se mi zatím osvědčily spíše videohry v rámci kurzu Filozofie ve videohrách. A tam mám určitě ještě hodně prostoru, kam dál to posunout. Určitě bych do budoucna rád využil více interaktivní potenciál videoher. Doposud ten kurz budil nadšení svým obsahem, ale co se formy týče, jsou to pořád plus minus standardní přednášky. To bych rozhodně rád v budoucnu inovoval a více reflektoval interaktivní povahu videoher.
Jaké hry například analyzujete?
Zatím jsem se zaměřoval hlavně na známější mainstreamové hry jako například Portal, BioShock, Mass Effect či Life is Strange. U nich je obecně větší šance, že s nimi studenti už přišli do kontaktu dříve a dá nám to nějaký společný základ, o kterém se můžeme bavit. Celkově to byl tedy takový žánrový mix, od akčních her přes logické a hádankové až příběhové hry, od srandovních po tragické a strašidelné, od starých videoher z počátku 90. let až po nové z posledních pár let. Snažil jsem se dát dohromady takový vyvážený výběr her a na nich ilustrovat různé filozofické problémy.
A jaké to jsou?
Tematický záběr byl celkem široký od metafyzických otázek (např. jakými proměnami mohu projít a stále zůstat tou stejnou osobou? – zde jsem využil hru SOMA) přes epistemologické otázky, které se zabývají tím, jak poznáváme svět (např. jak poznáme, že umělá inteligence umí skutečně myslet? – zde jsem k ilustraci využil hru Zero Escape: Virtue’s Last Reward), až po etické a morální problémy (např. můžeme nést morální odpovědnost i za takové činy, které nejsme schopni nevykonat? – zde mi posloužila hra BioShock).
Pokud jde o konkrétní tituly, krátké shrnutí i zdůvodnění výběru jednotlivých her jsem sepsal do blogu, který je volně přístupný v anglické i české verzi na mých stránkách.
Autorka je redaktorka Hospodářských novin.