Jednou z hlavních oblastí projektu Unilead, ve kterém české univerzity už druhým rokem hledají společnou cestu k větší udržitelnosti, je zelená výstavba. Tedy stavět a rekonstruovat školní objekty tak, aby byly pro planetu co nejmenší zátěží, ale kvalita studia a práce v nich byly co nejvyšší.
Garantem této oblasti je v projektu Unilead ČVUT, konkrétně tým Udržitelná výstavba z UCEEB (Univerzitní centrum energeticky efektivních budov při ČVUT), které samo sídlí v jedné z nejzelenějších akademických budov v Česku.
„Udržitelnost není jen fotovoltaika na střeše, ale i kvalitní vnitřní prostředí, komfort uživatelů, podpora nemotorové dopravy, zeleň v interiéru i v exteriéru a mnoho dalšího,“ říká Kateřina Klepačová, výzkumnice z týmu Zelená výstavba.
V projektu Unilead máte na starosti zelenou výstavbu. Jak vypadá taková ideální zelená univerzitní budova?
Označení Zelená výstavba pro nás není úplně šťastné. Jak jsme si ověřili v rámci prvního mapovacího formuláře v loňském roce, většina respondentů přemýšlí o udržitelnosti ve výstavbě pouze skrze zelenou, respektive environmentální část. Je potřeba, aby se udržitelná výstavba začala chápat obšírněji. Naše vize udržitelných univerzit by se dala popsat jako: univerzity s minimálními environmentálními dopady, které zároveň budou pro uživatele komfortní, bezpečné a jejichž provoz bude ekonomicky efektivní. Pod touto krásnou větou je ovšem velice složitý a komplexní systém.
Co je prvním krokem k takové výstavbě?
Je potřeba vysvětlit udržitelnost ve výstavbě jako komplexní přístup, který je založen na vyváženosti všech tří pilířů udržitelnosti – environmentálního, ekonomického a sociálního. Tento krok jsme absolvovali v loňském roce v rámci podzimního workshopu, kde jsme seznamovali účastníky s detaily udržitelné výstavby. Tým Udržitelné výstavby na UCEEB dokončil v loňském roce rozsáhlou revizi národního certifikačního nástroje SBToolCZ pro posuzování udržitelnosti budov, v rámci které zpřístupnil i metodiku pro budovy terciárního vzdělávání. Pro náš projekt to bylo dokonalé načasování, pomocí nástroje SBToolCZ jsme vysvětlili udržitelnou výstavbu šitou na míru pro budovy univerzit. Po workshopu jsme požádali univerzity o znovuzhodnocení stávajícího stavu a případných plánovaných změn. Nešli jsme na to skrze obecné otázky, ale využili jsme jako strukturu sadu kritérií z nástroje SBToolCZ. Výsledky jasně ukázaly, že stav českých univerzit je vyváženější a optimističtější, než bylo čitelné z prvního mapovacího formuláře. Po jednom workshopu na udržitelnou výstavbu se nestanete specialistou, ale jako odrazový můstek pro lidi, které to zajímá, to stačilo. Samozřejmě je tam velký prostor pro zlepšování, i z toho důvodu vznikl projekt Unilead.
Dá se o nějaké univerzitní budově v Česku říct, že je opravdu zelená?
Existují světové rankingové systémy, které mají vypovídající hodnotu. Poslední roky se nejlépe umísťuje ČZU, která je na poli českých univerzit rozhodně pokroková. (Jedním z nejznámějších takových žebříčků je UI Green Metrics, kde se loni ČZU umístila na 25. místě v Evropě a také první v Česku, pozn. red.) Jak ale sami zástupci ČZU v tomto projektu uvádějí, stále existují rezervy, kde se zlepšovat.
Dalším vzorem může být Vysoká škola báňská v Ostravě. Vedení univerzity má dlouhodobou vizi, univerzitní městečko se stane takzvaným smart kampusem. Pomocí získávaných dat z IT technologií bude možné optimalizovat procesy, mimo jiné například parkování, osvětlení nebo odpady. Koncepci udržitelné výstavby zavádí univerzita dlouhodobě, principy udržitelné výstavby hlídá skrze certifikační nástroj SBtoolCZ, což nás samozřejmě těší. Při navrhování objektů používá metodiku BIM (3D model objektu se všemi detaily, pozn. red.), který je dostupný všem zainteresovaným stranám. Snaha co nejvíce zjednodušit komunikaci a systém je zcela zásadní. Univerzita rozšiřuje FVE systémy včetně velkokapacitních uložišť pro elektrickou energii, řeší nakládání s dešťovou vodou, biodiverzitu, vertikální zahrady na fasádách nebo zelené střechy na budovách.
Jak hodnotíte projekt Unilead a jeho smysl?
Jsme v tomto ojedinělém projektu druhým rokem. Co nás spojuje a na čem je extrémně důležité pracovat, je vnitřní komunikace a osvěta na univerzitách. Není vždy jednoduché prosadit komplexní změny, když za nimi nejsou, převážně kvůli neznalosti problematiky, vidět pozitivní cíle. Například, budeme-li řešit projekt komplexně od fáze návrhu, je velká pravděpodobnost podchycení chyb s nízkými náklady na změnu. To se v průběhu dalších fází projektu otáčí, náklady na možné změny rostou a potenciál ovlivnění kvality návrhu klesá. Některé univerzity mají udržitelnou výstavbu zapracovanou do strategického plánu, jako třeba Masarykova univerzita ve svém Strategickém záměru na léta 2021–2028, což je skvělý krok, kterým by se ostatní univerzity měly inspirovat. Většina univerzit v Česku je ovšem zatím před tímto krokem.
Unilead teď pokračuje druhou částí. Co bude jejím výsledkem?
Výstupem Unilead II bude sada strategických plánů všech klíčových oblastí. Ty by měly sloužit jako podklad pro vytváření strategií na univerzitách a případně dalších vzdělávacích institucích. Máme za to, že výsledky tohoto projektu budou výrazným hybatelem na univerzitách v oblasti udržitelnosti. Už jen to, že 25 univerzit spojilo své síly a vědomosti, je zásadním krokem na poli udržitelnosti na vysokoškolské půdě. Je z toho patrné, že chuť na změnu je i ze strany vedení škol, což bereme jako velice pozitivní krok k lepšímu.
Co studující? Zajímají se o to, jestli jejich univerzita funguje udržitelně?
Ano, vidíme aktivitu ze strany studujících, což je důležité. Rozhodně se zajímají o otázky udržitelnosti více než naše generace, a to není zase tak dávno, co jsme dostudovali. Existují světové žebříčky univerzit podle udržitelnosti a studující se dnes při volbě studia rozhodují i podle tohoto kritéria. Novinkou je, že se světové hodnoticí systémy neptají univerzit, jestli do nich chtějí být zapojeny. Podle dostupných nebo dodaných informací jsou hodnoceny i bez souhlasu. I to může být jeden z důležitých podnětů, proč se této problematice intenzivně věnovat.
Mnoho univerzit má staré budovy z minulého století, často stavěné za minulého režimu. Jak se tyto školy mohou zapojit do projektu Unilead, do udržitelné výstavby?
Z odpovědí z mapovacího formuláře byly patrné obavy ze starších objektů, jejichž rekonstrukce mohou vypadat jako nereálné. Na jednu stranu to provozovatelé nemají jednoduché, ale i tak mohou do budovy zapojit mnoho z prvků udržitelnosti. Udržitelnost není pouze fotovoltaika na střeše, ale i kvalitní vnitřní prostředí, komfort uživatelů, podpora nemotorové dopravy, zázemí ve formě šaten, sprch, míst pro nerušenou práci uživatelů, a to nejen vyučujících, ale i studentů, zeleň jak v interiéru, tak v exteriéru... Je toho opravdu mnoho. Je důležité zmínit, že v rámci revize národní metodiky SBToolCZ se podle panelu expertů změnily váhy kritérií v celé metodice podle aktuálních informací, trendů a světových poměrů. Poměry ve výsledných vahách všech kritérií jsou vyrovnanější, než tomu bylo v metodice před patnácti lety. Má-li historický objekt silný genius loci, je důležité podpořit ho a vhodně doplnit udržitelnými prvky. Pak bude budova fungovat i nadále.
Můžete dát konkrétní příklad, o jakých historických objektech mluvíme?
Příklad, který mluví za vše, je univerzita v Bologni. Jedná se o nejstarší univerzitu na světě, pravděpodobně z jedenáctého století. A i přesto je v žebříčcích udržitelných univerzit v TOP 10. U historických budov na jednu stranu potřebujeme respektovat jejich historickou hodnotu, ale na druhou stranu bychom se neměli bát odvážných řešení rekonstrukcí a nových přístaveb. Vzorem nám pro to můžou být severské státy, například dánská Kodaň, která se nebojí kombinovat historickou zástavbu s moderní architekturou.
Když to převedu na české prostředí, jaké udržitelné prvky by mohla mít třeba budova Karolina Univerzity Karlovy, která je gotická a sídlí v památkově chráněném centru Prahy?
S budovou Karolina jste si na mne vzala opravdu oříšek, možná by chtělo začít více zvolna. Budova Karolina je dnes sídlem rektora a centrálních institucí Univerzity Karlovy, slouží především ke slavnostním účelům. Máme zde kanceláře, zasedací místnosti a aulu. Není to tedy typický objekt pro vzdělávání, pravděpodobně bychom to pomocí SBToolu hodnotili jako administrativní budovu. Máme tedy k dispozici sadu kritérií, která mohou pomoci i nad prvotní rozvahou: pravděpodobně by bylo možné zavést opatření snižující spotřebu pitné vody, zvážit prvky podporující biodiverzitu, v rámci případných stavebních prací využívat recyklované a recyklovatelné materiály a konstrukce nebo certifikované výrobky a materiály, materiály se zdravotní nezávadností, tedy bez těkavých látek. V rámci případných stavebních prací je možné nakládat udržitelně i se stavebním odpadem. Stálo by za zvážení akumulovat a využívat dešťovou vodu, například na zálivku květin nebo splachování toalet. Vzhledem k umístění objektu v centru Prahy se nabízí podpořit individuální neautomobilovou dopravu, jako jsou kola a koloběžky, ať už pomocí uložení dopravních prostředků, nebo následujícího zázemí, například šaten a sprch. Jako automatické bereme vylepšení tepelného, vizuálního komfortu, pokud je to možné tak i akustického komfortu, případně bezbariérového řešení. Ze stran managementu je možné hledat zlepšení v kvalitě dokumentace a jejího uložení, facility managementu, měření spotřeb celého objektu s detailním přehledem o spotřebách. Relativně jednoduchým krokem může být správně nastavený management tříděného odpadu.
A jak si pak bude stát v hodnocení udržitelnosti?
Přestože historická budova typu Karolinum nebude mít ze všech kritérií vysoký počet bodů, neznamená to, že ji v udržitelnosti nejde posunout. Na jedné straně máme budovu s velkou historií, na druhé straně máme dnešní dobu a nároky na komfort uživatelů a udržitelnost. A k tomu je potřeba konstruktivní dialog všech zainteresovaných stran a připustit cestu kompromisu.
Jak jste postupovali při návrhu doporučení v projektu Unilead?
Odrazovým můstkem pro nás byl už zmíněný mapovací formulář, kde jsme zjistili současnou situaci na českých univerzitách. Po zpracování odpovědí jsme došli k závěru, že většina uváděných opatření směřuje na energetickou část, především fotovoltaiku a úsporné osvětlení. Poté jsme provedli rešerši udržitelných řešení na světových univerzitách. Pak tedy následoval workshop se zaměřením na komplexní přístup k udržitelné výstavbě. Bez alespoň rámcového porozumění problematiky by se složitě pokračovalo v dalších krocích.
Jaká konkrétní doporučení jste pro univerzity vytvořili?
Vytvořili jsme sadu šesti doporučení. Jako první krok jsme doporučili seznámit se a případně aplikovat národní certifikační nástroj SBToolCZ pro budovy terciárního vzdělávání. Je to nástroj, který je v českém jazyce, založený na české legislativě a českém prostředí. Ideální nástroj na to zorientovat se v udržitelné výstavbě. Nemá smysl vytvářet koncept udržitelné výstavby od nuly, nástrojů je ve světě několik. Co se týče samotného procesu vytváření udržitelného konceptu na univerzitách, máme čtyři navazující doporučení a jedno průběžné.
Čím by měly školy začít?
Na začátek doporučujeme zřídit mezioborovou pracovní skupinu, která bude hledat koncepty udržitelné výstavby, diskutovat nad multikriteriální problematikou, hledat cesty, připravovat participaci s cílovými skupinami. Není to jednoduchá cesta, pokud se tomu chceme věnovat důkladně, je na to potřeba dostatečná pracovní a časová kapacita. Jakmile pracovní skupina zmapuje existující koncepty udržitelnosti, měla by najít systém pomocí svých mezioborových znalostí, participací a komunikací se všemi částmi univerzity, který by pasoval na samotnou univerzitu. Ať už český nástroj SBToolCZ, nebo zahraniční certifikační nástroje, které ovšem mohou zpomalit proces jazykovou a finanční bariérou. Závěrem této cesty je vytvoření vlastního konceptu udržitelné výstavby. Celý tento náročný proces by měly provázet průběžné konzultace s externími konzultanty tak, aby se došlo k nejoptimálnějšímu řešení.
Zmínila jste, že jste dělali rešerši, jak jsou na tom se zelenou výstavbou univerzity v zahraničí. Které konkrétní školy vás zaujaly a mohou se s nimi ty české srovnávat?
Když porovnáme české prostředí se zahraničními univerzitami, máme stále co dohánět. To bych ale hned nehodnotila špatně, je ideální čas na to se zorientovat a inspirovat z fungujících systémů. V zahraničních univerzitách vidíme velkou inspiraci, ze které můžeme čerpat. Každá univerzita uchopila udržitelnost jiným způsobem. Krásně je na tom vidět, že nelze vymyslet jednotný koncept, ale je důležité vždy reagovat na okolí, sociální poměry nebo i typ pozemku, na kterém budovy stojí. Asi nejznámější udržitelnou univerzitou je Wageningenská univerzita v Nizozemsku (v UI Green Metrics se loni umístila na prvním místě v Evropě, pozn. red.). Ta jde na udržitelnost skrze redukce odpadu z jídla, zdravá jídla ve svých kantýnách, využívání obnovitelných zdrojů energie, prosazuje si udržitelné zadávání veřejných zakázek, snižuje své emise CO2. Zároveň má spoustu aktivních studentských spolků a iniciativ. Dalším pěkným příkladem je univerzita v Nottinghamu ve Velké Británii. Ta pro výstavbu využila brownfieldy, vytvořila soustavu jezer k akumulaci dešťové vody, která slouží mimo jiné i k chlazení, budovy mají zelené střechy, rekuperaci, senzory osvětlení, fotovoltaiku, pro vytápění využívají biomasu a v neposlední řadě věnují pozornost biodiverzitě. Udržitelnost se na univerzitách projevuje i ve skladbě předmětů. Možností je opravdu mnoho, jen je potřeba nebát se a jít do toho.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.