Zatímco tématu energií, odpadů nebo dopravy se české univerzity věnují poměrně intenzivně, téma biodiverzity, tedy druhové rozmanitosti rostlin a živočichů, je u nich tak trochu otloukánek. Mnohé biodiverzitu vůbec nemají zakotvenou ve strategických dokumentech. V projektu Unilead, který je největší společnou snahou českých vysokých škol o udržitelnost, se to snaží změnit tým koordinovaný Miloslavem Kolenatým. Pro školy, dokonce i pro ty, jež nemají kampus, vypracovali sadu doporučení, jak poskytnout rostlinám, ptákům a dalším organismům lepší prostředí pro život.
„Výhodou je, že podporovat biodiverzitu dost často znamená spíše něco nedělat než dělat. Nechat někde ležet hromadu klestí nebo nesekat trávník univerzity nic navíc nestojí, naopak finance ušetří,“ říká Kolenatý, pedagog Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP).
Když se řekne biodiverzita, tedy druhová rozmanitost, představím si hory nebo mokřady, rozhodně ne univerzitní kampusy. Jak s tímto tématem univerzitní areály a budovy souvisí?
Je pravda, že většina lidí si pojem biodiverzita spíše spojí s nějakou chráněnou krajinnou oblastí nebo národním parkem. Ale my bychom se tímto tématem měli zabývat úplně všude, i ve městech. Jednoduše kdekoliv, kde nacházejí útočiště živé organismy. Takže i v kampusech a areálech univerzit je namístě tohle téma řešit. Navíc některé univerzity mají poměrně rozsáhlé areály, kde je spousta zeleně a mnoho ploch, které by se daly vhodně upravit a podporovat na nich biologickou rozmanitost.
Na druhou stranu mnoho univerzit a vysokých škol žádné rozlehlé kampusy nevlastní, mají třeba jen pár budov v centru města a v nich vnitrobloky. Jak tedy mají naložit s otázkou biodiverzity?
To je jedna z výzev, které náš projekt v rámci Unilead řeší. Ano, univerzity se velmi liší, co se týče budov, pozemků a venkovních ploch. My se s tím snažíme pracovat a nabízet celou škálu možností, které mohou využít jak školy s rozsáhlými areály, tak ty bez nich. I v centru měst jsou možnosti, jak podporovat biodiverzitu. Například mohou využívat jakékoliv otevřené plochy, jako třeba balkony, vnitrobloky či atria, k umisťování zeleně. Ať už trvalé, například stromů a keřů, tak prvků mobilní zeleně, která je na daném místě jenom část roku. Dalším poměrně specifickým tématem – a týká se zejména starších budov – je ochrana ptáků a netopýrů.
A ta by měla vypadat jak?
Při jakýchkoli stavebních úpravách by měly univerzity dbát na to, aby nedocházelo k ohrožení těchto živočichů. Konkrétně to mohou být například budky pro rorýsy při zateplování nebo třeba okna opatřená fóliemi proti nárazu ptáků do skla. To bývá ale hlavně problém moderních budov s velkými skleněnými plochami. Ve starých budovách, v jejich skulinách, římsách a půdách nacházejí ptáci i netopýři úkryty. Při stavebních úpravách by se měl nejprve provést monitoring a zjistit, jaké druhy tam jsou, a stavební úpravy tomu přizpůsobit i správně načasovat.
Takže než škola zahájí nějakou rozsáhlejší stavební úpravu, měla by si nejprve zavolat někoho na monitoring?
Ano. Jsou organizace, které se tímto přímo zabývají, například Česká společnost ornitologická nebo Česká společnost pro ochranu netopýrů. Existují také webové stránky www.birdlife.cz nebo Náš soused netopýr, které jsou přímo zaměřeny na pomoc s ochranou ptáků nebo netopýrů při stavebních úpravách.
Zajímají se vůbec české vysoké školy o podobná řešení?
V projektu Unilead máme celkem deset dílčích témat. Mezi nimi jsou ta, která školy zajímají už automaticky, protože patří k běžnému provozu, jako třeba energetika, odpady a podobně. Tam samozřejmě je na co navazovat a na čem stavět. U tématu biodiverzita je to jiné. Při našem mapování jsme zjistili, že většina univerzit ve svých kampusech, budovách a na svých pozemcích tohle téma vůbec doposud neřeší, nepatří to k jejich provozu a mezi jejich priority. Jsou samozřejmě výjimky, kam patří ty školy, jež mají biodiverzitu v rámci svých studijních programů a výzkumu, jako třeba Česká zemědělská univerzita (ČZU), která má rozsáhlý kampus sloužící zároveň jako demonstrační plocha pro veřejnost i pro studenty. Mezi tyto školy patří i Univerzita Karlova, Masarykova univerzita, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích nebo Univerzita Palackého v Olomouci. Náš Kampus UJEP je teď v poslední fázi dokončování a řešíme, jakou podobu budou mít přilehlé pozemky. Takže jsme z pohledu nastavování aktivit a opatření pro ochranu a podporu biodiverzity v ideální situaci.
A jak se vám daří toto téma prosadit?
Samozřejmě narážíme na odlišné pohledy a názory různých lidí na univerzitě na to, jak by měl kampus vypadat a k čemu by měl sloužit. Nejen v biodiverzitě, ale i v dalších tématech je důležité, aby je vedení přijalo za své a deklarovalo je už ve strategických dokumentech. V tu chvíli už totiž nejde o iniciativu ojedinělých zástupců, kteří to musí zdola složitě prosazovat, ale zabývá se tím proaktivně vedení univerzity. Ale na UJEP teď máme nového rektora, příznivě nakloněného environmentálním tématům, a já věřím, že náš kampus bude také sloužit jako ukázkový příklad ochrany a podpory biodiverzity.
Strategické dokumenty tedy nejsou jen zbytečná formalita?
Určitě ne. Je to první krok, bez kterého bude problém konkrétní téma prosadit. Zejména u lidí, kteří mají pocit, že daná snaha nemá smysl. Rozhodování prostě musí být systematizované, nikoli nahodilé. Má začít plánováním, pokračovat monitoringem a mapováním a pak teprve dospět ke konkrétním krokům. Jen díky tomu budou dané kroky efektivní a nikoli jen na jednu sezonu, po níž dané opatření zanikne.
Kolik taková biodiverzitní opatření stojí a mají na to univerzity peníze?
Pokud jsou opatření nastavena opravdu efektivně, často to znamená, že školy spíše ušetří. Protože podpora biodiverzity často znamená spíše něco nedělat než něco dělat. Ve výsledku tak nemusíme vynakládat velké finance na nákladná opatření na budování něčeho nového. Pokud ovšem už je potřeba něco financovat, dají se využít například finance od Státního fondu životního prostředí, který přímo vypisuje výzvy na podporu biodiverzity v městském prostředí. Myslím tedy, že financování nebude v tomto případě ten hlavní problém. Bude to spíš v dobře nastavené strategii a prosazování opatření napříč celou univerzitou. Pracovníci, kteří se o kampusy starají, jsou totiž často provozní zaměstnanci, kteří řeší údržbu venkovních ploch a téma ochrany a podpory biodiverzity jim není úplně blízké. Je třeba jej k nim dostat.
Jak se na první pohled pozná biodiverzitní kampus?
Když přijdete do takového kampusu, bude rozmanitý. Areál bude obsahovat co největší množství nejrůznějších prvků, odborně se tomu říká mikrohabitaty. Jsou to stanoviště, v nichž nejrůznější druhy živých organismů najdou útočiště. V takovém kampusu budou stromy, keře, různě vysoký trávník, vodní prvky, ale budou v něm i plochy ponechané vlastnímu vývoji. Najdete tam i tak trochu nepořádek, například hromady klestí a listí. To vše jsou místa úkrytu pro živočichy. Naštěstí už i v médiích se objevují zprávy o tom, že například nakrátko střižený anglický trávník není pro biodiverzitu nic příznivého. V mnoha kampusech se to ale bohužel často ještě nezohledňuje a ten anglický trávník se tam pěstuje, navíc je leckdy úplně suchý.
Jak by měla vypadat péče o stromy?
Management stromů je dalším tématem. V kampusu nemusí být jen zdravé mladé stromy. Je důležité, aby se tam nechala i torza nebo ležící kusy. Poslouží nejen jako rekreační místa k posezení, ale i jako útočiště pro mnoho organismů, které se specializují právě na mrtvé nebo usychající dřevo. Když se tedy uvažuje o kácení stromů, možností by mělo být nejen kácení, ale i ořezání stromu, kdy se torzo nechá stát, pokud je to bezpečné. Třetím tématem je, co se vlastně do areálu sází. Často jde o nepůvodní, invazivní druhy. ČZU rozjela aktivitu Pěstuj bezpečně, která obsahuje databázi potenciálně invazivních druhů, jež by se do veřejných prostorů neměly vysazovat. Chybou je třeba i to, když vysázíme záhony z květin, které kvetou všechny ve stejnou dobu. Pak se ta plocha stane ekologickou pastí.
Co to znamená?
My sice na květy přilákáme hmyz a další organismy, ale jakmile záhony odkvetou, stanoviště jim neposkytne podmínky k přežití. Dalším příkladem ekologické pasti je, že vybudujeme vodní prvek, například jezírko, které přiláká obojživelníky. Ti ale v určitém stadiu svého života potřebují migrovat. Pokud vedle takového jezírka povede silnice, jde opět o ekologickou past. Tedy v plánování prvků je třeba tohle všechno zohledňovat.
Jak jste při tvorbě doporučení pro české univerzity postupovali?
Nejdříve jsme mapovali, co se už na českých univerzitách pro biodiverzitu dělá, i když moc jsme toho nenašli. Mapovali jsme také situaci v zahraničí a studovali příklady, jak se to řeší na univerzitách třeba v Británii, ve Spojených státech a tak dále. Také jsme se dívali, jak se chrání a podporuje biodiverzita mimo prostředí kampusů, protože kampus se příliš neliší od prostředí parků a další městské zeleně. Pro tahle prostředí existuje celá řada doporučení a metodik, například od ministerstva životního prostředí nebo organizací věnujících se ochraně přírody. A doporučení ze všech těchto zdrojů jsme zapracovali do návrhů pro české univerzity. Důležitou fází bylo i to, že jsme si nechali náš původní návrh oponovat od českobudějovické organizace Calla, jež se zabývá ochranou přírody a osvětou o tématu biodiverzity. Jejich komentáře a doporučení jsme poté zapracovali.
Jaká jsou tedy prozatím vaše doporučení v rámci Unilead?
Výsledný návrh opatření má čtyři sekce: první je strategie a tvorba plánovacích a strategických dokumentů a mapování kampusů. Dále jsme navrhli opatření pro různé skupiny organismů, tedy pro bezobratlé, ptáky, obojživelníky, plazy a také savce. Třetí oblastí jsou opatření z hlediska různých biotopů, tady šlo například o management trávníků, dřevin, zelených střech, problematiku invazivních druhů, stejně jako nadužívání chemických látek jako třeba pesticidů a podobně. Poslední je sekce implementace jednotlivých opatření. Tam jsme řešili koncept ekosystémových služeb, tedy jaké benefity jednotlivá opatření poskytují organismům i návštěvníkům nebo jak téma biodiverzity komunikovat návštěvníkům univerzitních areálů. Doporučená opatření nyní mají univerzity v rámci našeho projektu k dispozici.
Co nyní bude následovat?
Jsme teď ve druhém roce projektu, Unilead II. navazuje na první část. Nyní se tedy zabýváme tím, jakým způsobem implementovat strategii podpory biodiverzity do univerzitních dokumentů. Druhou hlavní věc, kterou řešíme v tomto roce, je marketing, tedy jak to téma komunikovat studentům, zaměstnancům a také návštěvníkům univerzit.
Zmínil jste, že jste si dělali rešerši, jak biodiverzitu řeší na univerzitách v zahraničí. Jaké zajímavé inspirace jste našli?
Například ve Velké Británii jsou velké téma ježci. Na plochách městské zeleně nacházejí úkryty i savci jako právě ježci a další, na které se u nás často zapomíná. V Británii mají velký problém s tím, že tam ježků dramaticky ubývá, na několika univerzitách se proto už snaží do kampusů umístit prvky, kde ježci najdou úkryt a potravu. Třeba právě klestí, křoviny, hromady listí a podobně. Také zajišťují, aby ježci nebyli ohrožovaní silniční dopravou, tedy aby měli bezpečné stezky migrace a mohli se pohybovat mimo silnici. Stejně tak se univerzity v Británii zabývají vodními prvky a rybami, které do nich nasazují. U nás se do rybníčků často vysazují nepůvodní, okrasné druhy ryb, které ale často loví obojživelníky nebo se živí jejich larvami a vajíčky, popřípadě jsou jejich potravními konkurenty. Takže vytvoříme biotop, kam nalákáme obojživelníky, ale opět vytvoříme již zmíněnou ekologickou past. Tudíž i tohle je třeba zohlednit a zrovna v případě univerzit je nejlepší do těch rybníčků žádné ryby nenasazovat.