V čele Fakulty rybářství a ochrany vod stojí Pavel Kozák přesně rok. Nejmladší a nejmenší fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích nabízí jedny z těch větších malých oborů, ročně nabírají osm desítek studentů. Ale diplom jich tu nakonec získá mnohem méně. Studium je náročné, bez cizích jazyků se studenti neobejdou. A většina doktorandů už je rovnou ze zahraničí.
„Nebudeme si nic nalhávat, pro studenty, kteří nejsou rozhodnuti přímo pro tento obor, nejsme fakultou první volby,“ říká děkan Fakulty rybářství a ochrany vod Pavel Kozák. Jenže i obor, který se může na první pohled zdát okrajový, může naopak díky úzké profilaci velmi lákat. „Všichni naši absolventi jsou zaměstnaní, většina z nich najde uplatnění přímo v oboru.“ Fakulta má i obrovský technologický náskok a rozsáhlé zázemí ve Vodňanech, které je jedinečné minimálně v celé střední Evropě. Nejen rybničním hospodářstvím, ale i laboratořemi.
Rybářství a ochrana vod jsou hodně specifické obory. Zeptám se rybářsky – kde lovíte studenty?
Možná by se mohlo zdát, že výhradně na středních školách zaměřených na rybářství, ostatně hned vedle naší budovy ve Vodňanech sídlí i střední rybářská škola, další je v Třeboni. Ale není to tak. V bakaláři nabízíme nejen obor Rybářství, ale i Ochrana vod, takže cílíme i na zájemce ze škol zaměřených třeba na ekologii. Určitě se ale neomezujeme jen na absolventy odborných škol, protože si držíme poměrně náročné studium a z odborných škol nám studium dokončuje méně studentů než z gymnázií.
Nově nabízíte i poměrně štědré stipendium až 10 tisíc korun pro příchozí studenty, kteří měli na střední škole výborný studijní průměr. Je to tím, že byste jinak měli problém obor naplnit?
Hodně se u nás na fakultě diskutovalo, jestli máme zapotřebí lákat studenty na peníze. Nemáme, určitě ne. Ale toto stipendium je určeno pro nadané studenty. Nebudeme si nic nalhávat, pro studenty, kteří nejsou rozhodnuti přímo pro tento obor, nejsme fakultou první volby. Účelem stipendia pro příchozí studenty je přitáhnout sem nejlepší a ještě nerozhodnuté studenty, kteří mají šanci dostat se na kteroukoliv fakultu v republice. To, co do nich investujeme, se nám v budoucnu vrátí, protože mají šanci se na fakultě udržet a pokračovat dál, třeba i do Ph.D. studia. Jedná se o jednotky studentů. Navíc, další část stipendia je podmíněna získáním určitého počtu kreditů v prvním semestru. Tedy nestačí jen nastoupit, studenti musí ukázat, že odvedli nějakou práci.
Do prvních ročníků míří přibližně osmdesát studentů, takže mezi malými obory patříte spíše k těm početnějším. Můžete absolventům zajistit uplatnění na trhu?
Všichni naši absolventi jsou zaměstnaní, nemáme studenty evidované na úřadu práce. Většina z nich najde uplatnění přímo v oboru. Osmdesát nabraných studentů je sice jedno číslo, ale více než polovina studentů náročné studium nedokončí. Do magistra pokračuje každý rok deset až dvacet studentů, což není moc. Jiné je to u Ph.D. studia. Snažíme se o velkou internacionalizaci fakulty a v současné době se nám doktorské studium dostává do opačného módu, kdy máme většinu studentů ze zahraniční a začínáme mít nedostatek českých. Z každoročních deseti Ph.D. studentů máme pouze jednoho, nebo dva české.
Čím to je?
Naši studenti mají dobré uplatnění už při získání bakalářského nebo magisterského titulu. Zvlášť ti nejlepší, o které bychom stáli jako o doktorandy. Nahrává tomu i nízká nezaměstnanost. Studenti zkrátka necítí potřebu pokračovat dál. Dobře vědí, že pro praxi a podnikání nepotřebují titul Ph.D. a magisterský titul je naprosto dostačující.
Prosperují podle vás obecně malé obory, nebo spíše bojují o přežití?
Myslím, že prosperují obory, které jsou opravdu unikátní. To je i náš případ. Naše fakulta je unikátní jak svým zaměřením na rybářství a ochranu vod, tak zázemím. Máme k dispozici jedinečnou rybniční základnu, zázemí pro intenzivní chov ryb v recirkulačních systémech a v neposlední řadě nejmodernější biologické, chemické či toxikologické laboratorní vybavení na světové úrovni. Jsme jedineční uzavřeným chovem a reprodukcí takřka třiceti druhů sladkovodních ryb a korýšů. Máme úzké vazby na rybářskou veřejnost v ČR, Evropě a ve světě. A hlavně máme špičkové vědce. Pokud některé malé obory neprosperují, pak je třeba se ptát, proč tomu tak je. Není o ně zájem, nebo se na jejich podporu zapomnělo? Zmíním naši Zdravotně sociální fakultu, kde jsou skutečně některé unikátní obory, které si zasluhují podporu, ale bohužel ministerstvo na ně při rozdělování peněz nepamatuje. Pak je na rozhodnutí univerzity, jestli tyto obory podrží. Myslím, že sociální nebo ekologické obory má cenu podporovat. Pouhá honba za počtem studentů dovedla naše školství tam, kde je. Vysoké školy bojují o počty studentů, za které dostanou finance, a jejich kvalitativní úroveň je až na druhém místě.
Souhlasíte, když se o některých oborech, často i z úst vrcholných představitelů státu, mluví jako o zbytečných?
Říct o nějakém oboru, že je zbytečný, by mělo mít dost dobrou oporu v tom, že vím, o čem mluvím. Když jsem začínal s raky, také se to řadě lidí zdálo zbytečné. Dnes se na naší fakultě touto problematikou rozpracovanou do širšího pohledu ekologie a ochrany vodního prostředí zabývá přes deset lidí a obor se rozvinul i na dalších univerzitách. Za dva roky u nás ve Vodňanech budeme hostit celosvětovou konferenci zaměřenou na raky. Takže i obor, který se může někomu zdát až směšný nebo zbytečný, může mít význam, ale je potřeba za ním vidět konkrétní naplnění. Na druhou stranu také může být zajímavě nazvaný obor, který se tváří důležitě, ale je obsahově prázdný.
Kromě oboru Rybářství nabízíte i obor Ochrana vod. Je to tím, že v sektoru rybářství není tolik pracovních pozic jako ve vodohospodářském?
Částečně ano, nechtěli jsme uměle navyšovat počty studentů rybářství. Navíc, ochrana vod má do budoucna velký potenciál, společnost řeší problém sucha a znečišťování vod. Jedním z důvodů bylo i to, že jsme chtěli vychovávat takzvané ochranáře, kteří budou mít praktický rybářský pohled na věc. Proto také připravujeme i v doktorském studiu program Ochrana vod, vedle už současného programu Rybářství.
Souvisí ochrana vod i s tím, že samo rybářství je významným znečišťovatelem?
Já bych s tím byl opatrný. Rybáři sice vnášejí do vody určité organické zatížení, ale není to až tak velký znečišťovatel jako například ostatní zemědělství či komunální odpad, které znečištění vod ovlivňují více. Dnes je rybářské hospodaření tak limitováno různými regulacemi, že ani k velkému znečišťování nemůže docházet. A protože nedochází ani k navýšení produkce z rybníkářství, hojně se dnes využívají uzavřené recirkulační systémy jen s mírným doplňováním vody. V posledním programovacím období operačního programu Rybářství šla polovina peněz na rybníkářství a polovina na podporu chovu ryb v uzavřených recirkulačních systémech. Takže i naše fakulta se nutně ubírá tímto směrem.
Zmínil jste, že rybářství a ochrana vod je oborem budoucnosti. Zatím si jako fakulta držíte výsadní postavení v rámci celé střední Evropy. Obáváte se v nejbližších letech konkurence?
Obávám, naprosto reálně. Ne snad, že bychom kvůli tomu přestali existovat, ale část studentů by nám to jistě odvedlo. Teď třeba v Praze vzniká identický obor Akvakultura a péče o životní prostředí. Ten ale nechci vnímat jako konkurenci, jsou to naši kolegové, se kterými jsme propojeni a chceme si vzájemně vycházet vstříc. Každý z nás díky vzájemné spolupráci může nabídnout něco navíc. Na druhou stranu máme obrovský technologický náskok a rozsáhlé zázemí ve Vodňanech, které je jedinečné minimálně v celé střední Evropě. Nejen rybničním hospodářstvím, ale i laboratořemi. A nesmíme zapomenout na know-how, protože díky našim špičkovým odborníkům jsme schopni na fakultu přilákat zahraniční studenty i z vyspělých zemí. Do budoucna chceme lákat nejen doktorandy, ale i studenty bakalářských a magisterských oborů, jejichž výuku nabízíme v angličtině již dnes.
Máte přibližně 150 zaměstnanců a 200 studentů, to je zajímavý poměr. Je to tím, že jste především výzkumnou fakultou?
Je to dáno dvěma faktory. Ten první je minoritní, ale přesto má vliv. Na rozdíl od ostatních fakult Jihočeské univerzity jsme totiž lokalizováni převážně ve Vodňanech, takže režijní věci si musíme obstarávat sami. Hlavní důvod je skutečně ten, že jsme primárně výzkumnou fakultou. Nemusím to deklarovat jen na poměru pracovníků a studentů, ale i studentů na jednotlivých stupních. Přibližně sto studentů je v bakalářském stupni, v magisterském maximálně padesát a pak ještě šedesát studentů doktorských. Takže máme více doktorandů než magistrů! Zaměřujeme se na výchovu budoucích vědců, nejen lidí směřujících do praxe. Už v bakalářském stupni se snažíme studenty natáhnout do laboratoří.
Stává se vám, že si uchazeči nebo veřejnost myslí, že na fakultě učíte studenty chytat ryby?
Hodně studentů při příchodu do studia uvádí, že od útlého věku sportovně rybaří. Ale pokud sází jen na to, může pro ně být fakulta zklamáním, protože sportovní rybaření je opravdu jen okrajová záležitost. Nicméně nadané sportovce podporujeme vybavením nebo stipendiem.
Kdo je tedy vhodným adeptem pro studium?
Měl by to být člověk se zájmem o přírodu, rybářství a ochotou studovat i předměty, které třeba nejsou v oblasti jeho zájmu, například chemii, angličtinu a matematiku. Angličtina je pro nás naprosto zásadní, jednak se bez ní student uvnitř fakulty prakticky nedomluví a kromě toho v ní musí číst odborné publikace. V tomto jsme v oblasti zemědělských věd asi nejnáročnější v republice a určitě nám to část uchazečů o studium ubírá. Bez angličtiny to zkrátka nejde, pokud chce být absolvent v tomto oboru špičkou.
Spotřeba ryb je v České republice zatím spíše zanedbatelná. Je ryba komoditou budoucnosti, která dokáže nasytit svět?
Říká se to, sladkovodní akvakultura je skutečně odvětví, které má nejrychlejší nárůst. V České republice je potenciál velký a nevyužitý. Přes kampaň a podporu rybářství v posledních letech konzumace českých spotřebitelů zůstává stejná, přibližně pět kilogramů ryb za rok a z toho jen jeden a půl kilogramu sladkovodních. Když odečteme Vánoce, jsme někde na polovině.
Vy se tento nepříznivý trend snažíte zvrátit mimo jiné marketingovou značkou Omega3kapr, tedy zdravějším kaprem obohaceným o omega3 mastné kyseliny. Daří se to?
Já jsem byl u vzniku takzvaného Omega3kapra od samého počátku jako vedoucí projektu. Původně vznik tohoto kapra nebyl vůbec cílem. Cílem projektu bylo ve spolupráci s Institutem klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze ověřit klinickými testy zdravotní prospěšnost kapřího masa v dietě podávané pacientům po operaci srdce v Lázních Poděbrady. Omega3kapr vznikl z výzkumných účelů, protože jsme museli mít pro klinické testy standardizovaného kapra s jasně definovaným složením. Tak vznikla speciální technologie produkce Omega3kapra, kterou jsme si nechali patentovat. Jde vlastně o dokrmování kapra speciální směsí obsahující len a řepku. Poté, co se skutečně potvrdil velmi pozitivní účinek tohoto kapra na rekonvalescenci pacientů, rozhodli jsme se mu dát i ochrannou známku, abychom propagovali českého kapra, který je navíc zdraví prospěšný. Pokoušíme se tak sami přispět ke zvýšení spotřeby sladkovodních ryb. Ročně vyprodukujeme a bez problémů prodáme přes sto metráků tohoto kapra. Fakulta by prodala i více, ale chceme podpořit spíše jeho produkci jinými rybářskými subjekty.
Hlavním předmětem vašeho badatelského zájmu jsou raci. Naposledy jsme se potkali v roce 2013, kdy jste vypouštěl v lokalitě na Písecku raky říční do přírody. Jak se jim od té doby daří?
Naposledy jsme lokalitu v Semicích monitorovali minulý rok, nádrž se zatím nevypouštěla, takže doufám, že raci prosperují. Ale přiznám se, že minimálně třetí sezónu už nemám čas dostat se do terénu a monitoring provádějí kolegové. Každopádně raci mají mezi obyvateli Semic velký ohlas, místní jsou na ně patřičně hrdí. V oblasti Píseckých hor máme několik lokalit, kde se našim vysazeným rakům úspěšně daří.
Nehrozí, že budou brzy podobné račí lokality pouhými ostrůvky v „moři“ nepůvodních druhů? Nedávno jsem četl, že se už i v Lipně začal prosazovat nepůvodní rak pruhovaný a vytlačuje našeho raka říčního.
Za vysazení nepůvodních druhů v Evropě může člověk. Ať už se jednalo o raka signálního, pruhovaného nebo třeba červeného. Pak už to jde většinou cestou přirozené migrace, kdy se raci posouvají po toku. Rak se ale na větší vzdálenosti sám nepřesune. Řekl bych, že v polovině případů za to opět může člověk, který je přemisťuje na další lokality. Byl jsem svědkem řady případů, kdy se lidé snaží zachraňovat raky a přitom nerozpoznají původní druh od nepůvodního. Rak pruhovaný je používán také jako nástraha pro lov dravých ryb ve sportovním rybářství. Odhaduji, že takto se dostal do Lipna. My se už dlouho aktivně snažíme původní raky chránit a vytvářet pro ně izolovaná útočiště, tzv. „archy“, kam se nemohou dostat po vlastní ose – to je i případ lokalit v Píseckých horách.
Za pár let už možná budeme považovat raka pruhovaného za součást české přírody…
Pokud se smíříme s tím, že jsme si ho sem zavlekli sami, vytlačil nám naše původní raky a že budeme mít vody chudé na život, eutrofizované, pak ano. Rak má vliv na veškerý ekosystém lokality.
Stává se třeba, že nezkušený akvarista vypustí nepůvodního raka do vody, aniž by si uvědomil, že tím ohrožuje naši populaci raků, třeba račím morem?
Správně jste zmínil akvaristy. S těmi se bohužel do českých vod dostává rak mramorovaný, který ke všem nebezpečím, jako je račí mor nebo rychlejší reprodukce, přidává ještě jedno – rozmnožuje se partenogeneticky. To znamená, že k reprodukci stačí jediný exemplář, samice. Je tak nenáročný, že se rozmnožení a odchov podaří i ve sklenici od okurek. A co pak s ním? Neznám chovatele, který by s potěšením zlikvidoval svoje výpěstky. Takže to vyřeší vypuštěním do volné přírody. Je to opravdu velká hrozba. I kdyby nebyl nakažen račím morem, za několik let se rozmnoží tak, že začne našeho raka vytlačovat. Na raka mramorovaného stále ještě narazíte v každé akvaristice, i když se naštěstí evropská legislativa zpřísňuje.
I když jsou raci odnepaměti součástí naší přírody, málo toho o nich víme. Čím vás fascinují?
Rak fascinuje snad každého. Můžete o něm hodiny vyprávět a lidé poslouchají. Je opředen tajemstvím už jen tím, že je to noční živočich, žije ve skrytu ve vodě, je bezobratlý a přitom dost velký a ještě se nám zdá se svými klepety trochu nebezpečný. Fascinující je třeba úniková reakce, jednoduchý a přesto účinný reflex. Podle toho, ze které strany přichází podnět – predátor, zvolí rak únikovou reakci, buď nahoru, nebo dozadu.
A právě to, že raci chodí pozpátku, je asi jediné, co vám laik o rakovi poví.
To je svým způsobem nesmysl, spíše bych řekl, že dokáží chodit i pozpátku. Z vody cítí menší nebezpečí než na suchu, takže do ní jdou pozpátku, aby se mohli chránit klepety. Úniková reakce ve vodě je také pozpátku, kdy rak nastartuje svůj „raketový motor“ a unikne rychlým pohybem abdomenu a ocasního vějíře. Tohle svalstvo mimochodem lidi zajímá i z kulinářských důvodů. Z raka je po uvaření totiž využitelné jen právě maso z abdomenu a pak z klepet. Zpětně se vrátím k dotazu, zda není jedno, jakého raka máme v našich vodách. I z kulinářských důvodů si važme našeho raka říčního. Měl jsem možnost ve světě ochutnat mnoho různých druhů raků, ale rak říční patří jednoznačně k nejlepším.
Na fakultě máte několik patentů, například omega3kapra obohaceného o kyseliny, produkujete kaviár přátelský k jeseterům bez nutnosti jejich zabíjení. Nechystáte třeba raka „protektora“, který by hlídal čistotu vody?
Toho vlastně máme. Už tři roky využívá licenci na náš patent a spolupracuje s námi pivovar v Protivíně, kde se naši raci používají jako systém včasného varování před znečištěním vody používané pro výrobu piva. Používáme zde raky signální, kteří se dokáží dobře adaptovat na nové prostředí a tím pádem nedávají tolik falešných stresových reakcí. Navíc se, na rozdíl od raka říčního, nejedná o kriticky ohroženého živočicha. Raci se takto dají využít k testování kvality vody ve vodárnách a dalších zdrojích pitné vody. Tam se často používají jako bioindikátory pstruzi, rak ale zaznamená řádově mnohem nižší koncentrace znečištění.
Jakým způsobem raka pro monitoring vody využíváte?
Já často používám termín, že rak je živá chemická laboratoř. Navíc s velmi krátkou dobou analýzy. Rak dokáže v podstatě během několika vteřin zachytit ve vodě jakékoliv pachy, ať se jedná o potravu, nebo různé formy znečištění. Používáme systém monitoringu račího srdce, který nám vyhodnocuje reakce raků na změnu prostředí s ohledem na změnu jejich srdeční aktivity a chování. V současné době máme přijatý evropský patent, vylepšující tento neinvazivní způsob monitoringu tím, že celý systém je bezkontaktní. Čidlo zde nahrazuje infračervená kamera, která je umístěna nad akváriem nebo nádrží a rakovi pouze nalepíme reflexní pásku v oblasti srdce.