Získat expertní znalost exotických jazyků může trvat i několik desítek let – po které někdy bývají humanitní vědci označováni i za příživníky. Později je ale po jejich službách poptávka, například policisté pak akutně shánějí tlumočníky. Navíc očekávají, že jejich služby budou zdarma. Podmínky pro řadu malých jazykových oborů v Česku jsou až nedůstojné.
Jak potřební mohou být arabisté a orientalisté, ukázala vrcholící migrační krize už v létě před dvěma lety. „Nejčastěji potřebujeme tlumočníky, kteří mluví urdsky, paňdžábsky, arabsky a persky,“ vyjmenovával tehdy ředitel cizinecké policie Milan Majer.
Jenže sehnat takového experta není v Česku snadné. Policisté pak nahlížejí do seznamů znalců u soudů. Domluvit se třeba s příchozími lidmi z Afghánistánu, hovořícími jenom paštunsky, může být neřešitelný problém.
„Pak nám policie psala s požadavkem o překlad z paštunštiny, zdarma. To byl typický příklad českého přístupu. Nikdo se o tyto jazyky dlouho nezajímal a nikdo je nechtěl financovat. A najednou se očekával odborník, který bude pracovat zdarma,“ komentoval tehdejší situaci, která ovšem přetrvala i po dvou letech, ředitel Ústavu Blízkého východu a Afriky na Univerzitě Karlově Pavel Sládek.
Vypěstovat takzvaně institucionální znalost exotických jazyků přitom trvá několik desetiletí, po něž bývají humanitní vědci označováni i za „příživníky“.
Obnovená íránistika
Na pražské filozofické fakultě, která je v Česku ojedinělá svou pestrostí a pokrytím oborů i regionů, se vyučují obory arabistika, turkologie či dějiny islámských zemí.
Nedávno tu pod vedením Eduarda Gombára a Zuzany Kříhové obnovili i nezvyklou íránistiku. „Obor íránistika je vědecky a kulturně nezastupitelný, je jedinečný v celé republice. Filozofická fakulta je jediným školicím pracovištěm pro doktorské studium v tomto oboru v zemi Jeho specifičnost spočívá v důrazu na kombinaci znalostí teoretických a praktických, zvláště u moderních jazyků, se schopností tlumočit a podobně,“ popisují garanti obor. Bakalářští studenti si zapisují kurzy perštiny (fársí), lingvistiky, klasické literatury, ale i dějin Persie, porevolučního Íránu či okolních zemí.
Po takto erudovaných lidech rád sáhne i diplomatický sbor – anebo přímo tajné služby, jak předloni prozradil o specialistech tehdejší ministr vnitra Milan Chovanec.
Potíž je v tom, že absolventů bývají pouhé jednotky a ještě jedinkrát za pár let, protože častěji se podobné obory na českých univerzitách neotevírají.
Výuku arabštiny a perštiny nabízí jako součást blízkovýchodních studií i Západočeská univerzita v Plzni. Nejde o filologický obor, ale nezbytný doplněk k jiným výzkumům dané oblasti. Absolventi se uplatňují ve vědě, byznysu, turismu, kultuře anebo diplomacii. Výběrové jazykové kurzy poskytují též univerzity v Brně (pro všechny obory, hlavně však pro politology či archeology), v Pardubicích (na religionistice) či Olomouci, ale krátké úvody nepřipraví plnocenné tlumočníky, tím méně specialisty na místní dialekty.
Miniobory na hraně přežití
O strategickém významu specialistů na Blízký východ, ale třeba i takovou Čínu, stát ví. I proto takzvaně malé obory (především na filozofických fakultách, kde potřebují zaplatit několik pedagogů-expertů na malé množství studentů) podporoval zvláštním rozpočtem.
V letech 2008 až 2013 na jejich udržení přispívalo ministerstvo vnitra, jež z rozhodnutí vlády posílalo každoroční dotaci 9,6 milionu korun. Celkem specializovaným oborům typu arabistiky, afrikanistiky, ale též albanistiky, sinologie, vietnamistiky, kavkazologie nebo mongolistiky poslal zhruba 53 milionů.
„Hlavním důvodem byla podpora nezávislého vzdělání odborníků znalých kultury, jazyka, mentality a prostředí daného regionu, což bylo z pohledu bezpečnostních zájmů státu hodnoceno jako přínosné,“ vysvětlila Hana Malá z ministerstva vnitra.
Velikou injekci nyní získala pražská filozofická fakulta. Ve velmi kompetitivní výzvě Excelentní výzkum z Operačního programu Výzkum, vývoj, vzdělávání (OP VVV) dosáhl projekt, jehož součástí je i rozvoj Institutu pro studium strategických regionů, na částku 471 milionů korun. „Naše centra představují novou strukturu badatelské činnosti a mají díky problémově čili tematicky orientovanému výzkumu pomoci propojit různé katedry a potvrdit ambici být lídrem v oblasti humanitního a sociálněvědního výzkumu,“ řekl proděkan FF UK pro projektové řízení Pavel Sitek.
Institut se zkratkou ISSR počítá mimo jiné s účastí arabistů nebo sinologů. „V návaznosti na zvyšující se potřebu České republiky efektivně hájit své zájmy a zároveň využívat ekonomické, právní, sociální a vzdělávací příležitosti v rámci strategických regionů, za které jsou považovány prioritně Blízký a Střední východ a severní Afrika, středovýchodoasijský areál, jihovýchodoevropský a kavkazský region – zřizuje se tento Institut,“ napsal rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima.
Institucionální podporu exotickým jazykům, jako jsou japonština nebo čínština, si mohou dovolit spíše jen větší vysoké školy typu Masarykovy nebo Palackého univerzity, případně privátní Metropolitní univerzity.
Zvláštní případ indonesistický
Příkladem, jak to asi funguje, může být indonesistika. V Indonésii žije přes čtvrt miliardy obyvatel, jen v hlavním městě Jakartě je kolem deseti milionů obyvatel. Nábožensky i etnicky pestrá země o pěti stovkách ostrovů ekonomicky roste, čím dál častěji je cílem českých turistů, ale i podnikatelů. Zmiňovaná Filozofická fakulta Univerzity Karlovy proto loni po pětileté přestávce otevřela bakalářský obor indonesistika – pro patnáctku studentů.
Ač čtvrtá nejlidnatější země planety bývá mimo zájem českých škol (s čestnou výjimkou mezinárodních spoluprací rozličných oborů včetně medicíny).
Proč se indonesistice věnovat? „Indonésie je moderní prosperující země s ekonomickým potenciálem a je na vzestupu,“ vysvětlila Michaela Budiman, která vyučuje jazyk bahasa indonesia. Studenti mívají jazykové kurzy nejméně třikrát týdně. Kromě toho se výuka soustředí na dějiny, literaturu, kulturu, ale i politiku a mezinárodní vztahy v rušném regionu – částečně se věnuje i Malajsii, Singapuru či Bruneji, což je úkol pro Tomáše Petrů.
Etnolog Ondřej Pokorný, třetí pedagog malého oddělení má za úkol seznámit studenty s četnými etniky Indonésie, jako jsou Javánci, ale též Batakové, Dajakové či Toradžové. Právě o jejich pohřebních obřadech na Sulawesi (Celebesu) psala Budiman disertaci, vydanou v angličtině.
Přestože současný prezident ČR společenskovědními a humanitními disciplínami opovrhuje, o uplatnění nemají studenti větší starost. „Absolventi se uplatňují různě: několik jich učí jazyky nebo se živí cestovním ruchem,“ vzpomíná Budiman na posledních osm odchovanců ze zahájeného ročníku 2011. V minulých letech projevují o Indonésii zájem i české firmy, byznysmeni, takže znalost jazyka i prostředí s čtvrtmiliardovou klientelou není k zahození.
Tím spíše, že indonesistů je v Česku pár. Obor vycházející z tradic československé orientalistiky byl v padesátých až sedmdesátých letech minulého století otevřen jen třikrát, za normalizace už vůbec ne. Po sametové revoluci mohli zájemci o patnáctou největší zemi světa jít studovat na FF UK jen v letech 1992, 1997 a naposledy 2011. „Chtěli bychom do budoucna i magisterskou akreditaci,“ plánují pražští akademici.
V Olomouci jdou trochu pragmatičtější cestou, loni tam pro dvacet studentů premiérově otevřeli Indonéská studia se zaměřením na cestovní ruch, přičemž noví bakaláři by se měli uplatnit v turismu, cestovních kancelářích a v pohostinství. Partnerem je proto Universitas Udayana přímo na ostrově Bali.
Autor působí v Lidových novinách.