Animace na pražské FAMU je úspěšnější obor než kdy jindy. Na nejprestižnější studentskou filmovou cenu, 46. ročník studentských Oscarů (Student Academy Awards), porota letos nominovala rovnou dva režiséry z této školy. Martin Smatana zůstal v semifinále, Daria Kashcheeva je dokonce ve finále ceny, jejíž vítěz bude znám v říjnu. Katedra animované tvorby, která přijímá ročně jen pět uchazečů, teď lobbuje za vzkříšení české animace i v kinech.
Málokdy se stane, že některý z animátorů získá popularitu nebo věhlas, většina jsou anonymní, i když mnohdy velcí umělci. Česká animace navíc prodělala po zániku velkých studií hluboký propad. Tím, že z kin zcela zmizel krátký animovaný film jako předfilm k tomu celovečernímu, zanikl i důvod krátké animované filmy natáčet.
Nyní se ale zdá, že přichází zase lepší časy. Nevypovídá o tom jen úspěch českých studentů na letošních Oskarech, ale i rostoucí zájem o animátory z jiných odvětví. Až 70 procent absolventů katedry animované tvorby na FAMU skutečně skončí ve světě animace.
„Jsou totiž zároveň kromě režisérů a animátorů i velmi dobří výtvarníci, uplatňují se proto i jako ilustrátoři, grafici, autoři výtvarných návrhů. Několik jich také úspěšně působí v dynamicky se rozvíjejícím odvětví počítačových her. A někteří točí i hrané filmy, působí v divadlech a podobně,“ vypočítává vedoucí katedry Jiří Kubíček.
Na katedru animované tvorby berou každý rok jen pět uchazečů z více než 60 přihlášených. Přijímačky jsou tříkolové. První výběr se odehrává jen na základě zaslaných prací, což je námět na animovaný film, rozbor libovolného animovaného filmu, vlastní výtvarné práce a ukázka vlastní animace. Druhé a třetí kolo už probíhá na FAMU, uchazeči absolvují orientační kulturní test, kreslí podle modelu a dostanou téma, z něhož musí vymyslet krátký příběh a zakreslit ho do obrázkového scénáře. Do třetího kola na pohovor před komisí postupují už jen ti nejlepší.
Stále se kreslí ručně, i když pomocí počítače
Jak podotýká Jiří Kubíček, animace na FAMU není žádná škola bohémů, ale umělecká škola univerzitního typu, kde se kromě praktických předmětů klade velký důraz i na teorii. Mají klasický systém kreditů, přičemž kredity pouze za povinné předměty nestačí. „Chybějící kredity si může a musí každý student doplnit z nabídky teoretických předmětů celé školy, ať už se jedná o předměty uměnovědné, filosofické, antropologické či jiné. Každý student si tedy do určité míry modeluje svůj vlastní studijní program,“ vysvětluje Kubíček.
Pedagogové katedry, většinou velmi zkušení tvůrci animovaných filmů, soudí, že základem jakékoli animace je animace kreslená. „Začíná se tedy kreslením tužkou na papír. Protože však žijeme v digitální éře, dřevěná tužka je posléze nahrazena tužkou elektronickou a nekreslí se na papír, ale na tablet do počítače. Podstatné však je, že stále rukou, stále se jedná o neopakovatelný, originální, individuální rukopis,“ podtrhuje Kubíček.
Po kreslené animaci následuje takzvaná stop-motion animace, která vzniká přímo před nebo pod kamerou a je to většinou loutková nebo plošková animace. Zvláštní předmět je pak věnován 3D počítačové animaci.
Kromě praxe i teorii
Katedra animované tvorby má svůj vlastní ateliér vybavený technikou nutnou k animaci. Zde se natáčejí především stop-motion filmy, které jsou náročné na prostor. Natáčení kreslených filmů je v moderní době již prostorově nenáročné, stačí k němu výkonný počítač vybavený patřičným softwarem a kvalitní tablet. Ve Studiu FAMU, které patří celé škole, pak probíhají postprodukční práce jako je zvuk a střih.
Typický den studenta animace se skládá z absolvování přednášek jako je například teorie animované tvorby, dějiny animovaného filmu, přehled dějin kinematografie a další, dále ze seminářů, kam patří třeba kreslená animace, digitální animace, 3D animace nebo střihová skladba, hudba, kamera a zvuk. Další předměty jsou věnovány rozborům animovaného filmu, scenáristice nebo vizuálnímu vyjadřování. Zvláštností jsou takzvané dílny, kdy každý vedoucí pedagog má svou dílnu, do níž chodí studenti konzultovat vše, co se týká tvorby jejich praktických cvičení. U každého cvičení si může student vybrat vedoucího pedagoga a do jeho dílny pak chodí pravidelně konzultovat problémy, které ho při tvorbě cvičení potkají. „Každý ročník je pak završen praktickým cvičením, klauzurní zkouškou nebo státní závěrečnou zkouškou, ať už se jedná o Kreslenou etudu v 1. ročníku nebo bakalářský film na konci 3. ročníku, či absolventský film na konci ročníku pátého,“ shrnuje Kubíček.
Kubíček věří i tomu, že se animované filmy začnou zase více točit. Natočit celovečerní animovaný film je podle Kubíčka velký tvůrčí, organizační a finanční problém, který úspěšně můžou zvládnout jen velká studia. „Díky neustále se zvyšujícímu know-how českých producentů a stabilní finanční podpoře Státního fondu kinematografie,“ myslí si Kubíček. V současnosti vznikají nové produkční skupiny, většinou jsou to společnosti čerstvých absolventů katedry produkce FAMU, a některé z nich se orientují i na animovaný film. „A na koho jiného by se měli obrátit než na bývalé spolužáky z FAMU, s nimiž často spolupracovali už jako studenti,“ usmívá se Kubíček.