Letošní léto bylo deštivé a tropických dní nebylo tolik jako předchozí roky. Hodně lidí díky tomu nabylo dojmu, že hrozba klimatické změny není až tak akutní. „Ale to je omyl. Globální klimatická změna probíhá. Jedním z jejích projevů je i to, že atmosféra je více vrtošivá, procesy v ní jsou rychlejší a proměnlivější,“ varuje geomorfolog, geoekolog a též děkan Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity Jan Hradecký. A dodává, že jako stát jsme v řešení důsledků krize už hodně pozadu.
„Řada zemí již upravila svou environmentální politiku, přijala řadu adaptačních a zmírňujících opatření. Už desítky let revitalizují vodní toky, obnovuje se hydrologické zdraví krajiny. Bohužel, od řady českých politiků stále čekám na podobnou odezvu na probíhající klimatickou změnu,“ komentuje Jan Hradecký stav ze své pozice geomorfologa a geoekologa – tedy odborníka na vývoj říčních systémů v souvislosti se změnami krajiny.
Přesto dodá, že je stále ještě optimista. „Lidstvo si většinou dokáže poradit. Otázkou je, za jakou cenu se naše neuvážené počínání v minulých dekádách podaří zmírnit. Existují regiony na Zemi, které se už teď potýkají s extrémním deficitem vláhy a nejsou soběstačné v produkci základních potravin. V tomto směru má Česko určitě mnohem výhodnější postavení. Nemusí to tak ale být navždy.“
Ještě stále se – například pod články v médiích – vedou diskuze, zda za klimatickou změnu může člověk, nebo je to přirozený vývoj planety Země. Co byste do takové diskuze napsal vy?
Že globální klimatická změna už je dnes vědecky prokázaná. Způsobuje ji zásadní zvýšení koncentrace radiačně aktivních plynů, tedy oxidu uhličitého, metanu, freonů nebo oxidu dusného. Je to prostá fyzika a těžko ji může někdo zpochybnit. Zároveň nelze zpochybnit ani fakt, že klimatický systém přirozeně kolísal v minulých geologických obdobích, ale v tomhle případě se klimatická změna neodehrává dominantně v souvislosti s těmi příčinami jako tehdy. I v minulosti kolísaly koncentrace oxidu uhličitého, ale nikdy jsme nezaznamenali tak rychlý nárůst koncentrace jako nyní. Pokud pracujeme s principem příčiny a následku, pak jediným vysvětlením je činnost člověka – spalování fosilních paliv a další jeho činnosti, které mění ekosystém na naší planetě.
I kdyby se teď všechny státy domluvily, že sníží své emise na desetinu, a zázračně by se jim to podařilo, zvrátí se tím klimatická změna, nebo je to už nevratný proces?
V tomto směru je věda poměrně skeptická. Přestože je možné zásadně neutralizovat naši uhlíkovou bilanci a vykročit směrem zmírňujících opatření, například že omezíme vlastní produkci radiačních plynů, tak rychlou odezvu nelze očekávat. Klimatický systém je velmi setrvačný a na takové změny reaguje se značným zpožděním. Navíc si musíme uvědomit, že nejde pouze o aktivní produkci oxidu uhličitého, ale také o změny využití území, kdy odlesňujeme. Lesy a celkově rostliny provádějí fotosyntézu, čímž fixují oxid uhličitý. Když lesy kácíme, o tento proces přicházíme a oxidu uhličitého se nezbavujeme. Klimatický systém se v tomto směru vyznačuje velkou spletí zpětných vazeb.
Je tedy hlavní problém oxid uhličitý, nebo i další plyny?
Oxid uhličitý je v tomto případě tím zásadním plynem, byť mu v blízké budoucnosti může zásadně konkurovat i metan – v periglaciální zóně, tedy v trvale zmrzlé půdě, nám tiká další pomyslná bomba. Metan je v ní totiž vázaný, a jak permafrost degraduje, začíná se uvolňovat. A metan má vyšší účinnost z hlediska oteplování než oxid uhličitý, asi dvacetinásobnou. Ale jeho koncentrace je výrazně nižší, naštěstí.
Podtématy diskuze o klimatické změně, kterou budete v září v Ostravě moderovat a která se bude streamovat i na Universitas, jsou i otázky, jestli bude co jíst, pít a dýchat. Bude? Pokud se postup klimatické změny nepodaří zvrátit, jaké konkrétní zdroje začnou docházet jako první na území Česka?
Věřím, že lidstvo si většinou dokáže poradit. Otázkou je, za jakou cenu se naše neuvážené počínání v minulých dekádách a staletích podaří eliminovat. Existují regiony na Zemi, které se už teď potýkají s extrémním deficitem vláhy a nejsou soběstačné v produkci základních potravin. V tomto směru má Česko určitě mnohem výhodnější postavení. Nemusí tomu ale tak v budoucnu být vždy. Poslední suchá léta ukazují, že naše zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství a obecně správa krajiny nemá vše vyřešené a že naše uvažování není vždy zcela koncepční a promyšlené.
Kde vidíte momentálně největší rizika?
Asi nejrizikovější situace bude s dostupností vody pro širší použití v zemědělské výrobě a v průmyslu, pokud se bude opakovat a prodlužovat suchá perioda. Zvyšující se teplota vede ke zvýšenému výparu, a to i ve vrchovinných a horských oblastech, kde se lesníci budou muset zásadně zamýšlet nad druhovou skladbou lesa. Podobně to budou muset řešit i naši zemědělci. Už kvůli zmíněnému nedostatku půdní vláhy a do toho ještě silně degradované orné půdě, tedy půdě poškozené lidskou činností, například zemědělskou výrobou, kyselými dešti a podobně. Zároveň měnící se klima přináší i jiná rizika – trvalejší znečištění ovzduší i v období, kdy bychom to nečekali. Znečištěné ovzduší nás tak může začít trápit i v létě, například zvýšenou koncentrací přízemního ozonu i dalších znečišťujících látek. Nebo obecně zhoršující se klima našich urbanizovaných území, jejichž umělé povrchy prohlubují fenomén tepelného ostrova. Vlny veder pak mohou vést k akutním zdravotním problémům naší stárnoucí populace nebo lidí jinak zdravotně handicapovaných. I to musíme velmi vážně v souvislosti s klimatickou změnou mít na paměti a připravovat se na to.
Jak u vás na fakultě řešíte klimatickou změnu? Máte na to speciální výuku, obor nebo výzkumy?
Na naší fakultě funguje několik oborů, které se klimatickou změnou zabývají ve specializovaných kurzech. Biofyzici řeší například otázky spektrálních změn slunečního záření na fotosyntézu rostlin. Hydrobiologové a obecně biologové se zaměřují na dopady klimatické změny na druhové složení společenstev v různých ekosystémech. Environmentální geografové se podílejí na přípravě adaptačních strategií, tedy jak se lidé, obce nebo komunity mohou klimatické změně přizpůsobit nebo jak vhodně spravovat velká chráněná území právě v souvislosti s probíhající klimatickou změnou a prognózami dalšího vývoje. Fluviální geomorfologové se zase snaží navrhovat vhodné koncepce správy vodních toků, které prošly v posledním století zásadní úpravou a na podmínky klimatické změny jsou stávající vodohospodářské postupy zcela nevhodné. Především se snažíme, aby praktické úkoly našich akademiků prostupovaly do výuky našich studentů, protože ty jednou čekají velmi obtížné úkoly. Není možné dnešní studenty připravit na vše, protože je stále velmi těžké předpovědět, jak budou přírodní systémy reagovat na řadu lidských aktivit, přestože se v této oblasti již řada věcí ví. Pokud jde o absolventské práce, tak i těch je mnoho a velmi často jsou dílčími projekty v rámci větších výzkumných týmů. Kromě současných procesů se naše výzkumy a výzkumy našich studentů orientují i na projevy změn krajiny v minulosti, a to i v souvislosti s kolísajícím klimatem a vznikem různých rizikových procesů – třeba sesuvů, povodní a podobně.
Můžete zmínit i nějaký konkrétní výzkum z poslední doby?
Na konci loňského roku jsme dokončili tříletý projekt, který měl mimo jiné za úkol vyhodnotit dopady klimatických modelů v průběhu 21. století v CHKO Beskydy a navrhnout nástroj, kterým by bylo možné i v jiných velkoplošných chráněných územích stanovovat ohroženost jednotlivých krajinných funkcí. Trochu jsme se snažili otočit pohled na velkoplošná chráněná území a jejich ochranu, protože ve společnosti se opakovaně, a typické to je především pro politickou scénu, objevují negativní kampaně proti existenci chráněných území a postupů ochrany. Ten diskurz je v tomto směru velmi zavádějící, protože zaznívají argumenty, že chráněná území jsou tady pro „nějaká“ zvířata a rostliny. To je ale zásadní omyl! Velkoplošná chráněná území zajišťují řadu ekosystémových služeb pro naši společnost. A když už se bavíme o klimatické změně, tak mají zásadní regulační potenciál z hlediska klimatického – velká většina patří k silně zalesněným územím! A také si vybavme, kde se nachází velké množství vodárenských zdrojů. Je to právě v chráněných krajinných oblastech, kde díky vhodnému managementu vznikají významné vodní zdroje s vysokou kvalitou vody.
O klimatické změně se v posledních letech hodně mluví, v médiích denně. Koneckonců i debata, již moderujete, je k tomuto tématu. Je to podle vás přehnané, nebo je té diskuze naopak stále málo?
Já se obávám, že je to ještě velmi slabá debata. Hlavně si myslím, že jsme jako stát oproti jiným vyspělým zemím dost pozadu. Řada zemí již upravila svou environmentální politiku, přijala řadu adaptačních a zmírňujících opatření. Realizují se nové koncepce v jednotlivých oblastech hospodářství. Naplno se už více než desetiletí revitalizují vodní toky a realizují se projekty na obnovu hydrologického zdraví kulturní krajiny. Bohužel, stále od řady českých politiků nezaznívá odezva na probíhající klimatickou změnu s dostatečnou, slovy klasika, razancí a vášní. Stále narážíme na podporu velmi problematických projektů, ať už jde o plavební kanály, plavební stupně, megalomanské vize stran výstavby údolních nádrží. V tomto směru dílčí ekonomické zájmy stále válcují zájmy celospolečenské, které mnohdy vidí jen odborník, ale ten ve své pozici nerozhoduje.
Které projekty konkrétně jsou podle vás problematické? Je to třeba zamýšlený vodní kanál Dunaj–Odra–Labe?
Ano, je to například přesně tento projekt.
Takže Česká republika, podle vás nedělá dost pro boj s klimatickou změnou? Myslím tím programy MŽP a vládní programy.
Něco konáme, ale rozhodně neděláme vše, co bychom mohli. Naopak, už jsem to trochu nakousl, vracíme do hry nesmyslné projekty a tím neskutečně riskujeme. Čas, peníze i lidské zdroje. Máme řadu strategií, stohy popsaného papíru, ale těch opravdu dobrých realizací je poskrovnu. Proto je nutné začít plány realizovat a neustále ověřovat jejich funkčnost a implementovat nové vědecké poznatky. I v tomto případě platí, že čím dřív začneme s masivnějším zaváděním environmentálně šetrných opatření, tím dřív můžeme v ekosystémech očekávat odezvu a snad i zlepšení stavu naší krajiny a jejích dílčích složek.
Řekl jste, že čeští politici nejsou ve vztahu ke klimatické změně dost důrazní. Tak si představte, že máte absolutní moc v této zemi a můžete něco změnit hned teď, ze dne na den, aby se klimatická změna zmírnila. Co byste změnil jako první a co hned poté?
Budu mluvit za oblast, která je mi nejbližší a které snad trochu rozumím, tedy vodní toky – řeky a potoky. Moje cesta by vedla ve spojení jejich správy pod jednu organizaci, a ne, aby ministerstvo zemědělství koryta řek upravovalo a ministerstvo životního prostředí financovalo a podporovalo revitalizace řek. A v souvislosti s tím bych posílil roli přírodovědecky vzdělaných lidí v jejich správě, protože většina technicky vzdělaných vodohospodářů vidí ideální řeku jako úhledné pravidelné koryto, kde je minimum sedimentů, vodních rostlin a v dosahu koryta není žádná vegetace. Bohužel, takové řeky ale nejsou nositelkami života a rozhodně nejsou zárukou toho, že v nich bude dostatek kvalitní vody. Dosud jsme krajinu úpravami vodních toků drénovali a vody zbavovali. Tento koncept je v nastávajících podmínkách zločinem na budoucích generacích. Přestože jsme do našich zákonů implementovali takzvanou rámcovou směrnici o vodách, tak se na vodních tocích rozhodně hydromorfologický stav nezlepšuje. Stále se jede v technických řešeních, ale nehledají se dominantně přírodě blízká řešení.
A když odhlédneme od politiky, co může udělat běžný člověk ve svém každodenním životě, aby klimatickou změnu zmírnil?
Vždy si v této souvislosti vybavím naše předky, sedláky, kteří byli naprosto propojeni s krajinou a rozuměli jí, měli zkušenost, žádné vysoké školy. Přesto věděli, že bez vody, remízků, květnatých pásů a kvalitní půdy nepřežijí. My jsme tuto niternou znalost nahradili technologií – průmyslovou zemědělskou výrobou – a rezignovali jsme ve velké míře na dobrou péči o krajinu. Tento povzdech nás rozhodně nemá vrátit do doby před dvěma staletími, ale měl by sdělit fakt, že nám krajina coby ekosystém poskytuje řadu zdrojů, hmotných i nehmotných, ale jen za předpokladu, že ten ekosystém bude funkční a zdravý. V tomto kontextu můžeme jeho kvality posilovat každý z nás.
Jak?
Třeba tak, že si rozmyslíte, zda a jak si před rodinným domem upravíte předzahrádku. Tedy zda ji vydláždíte, nebo zvolíte zatravnění. Zda budete zachytávat vodu ze střechy a zda ji necháte vsakovat nebo ji použijete na chod své domácnosti nebo zahradnické účely. Nebo zda na své zahradě dáte šanci hmyzu, který potřebuje kvetoucí společenstvo, a ne na pět centimetrů sekaný druhově chudý trávník. Těch cest je mnoho, jen se zajímat a chtít něco změnit.
Myslíte si, že velké evropské projekty, teď například aktuálně European Green Deal, skutečně mohou s klimatickou změnou něco udělat? Kritici namítají, že EU má oproti Číně nebo USA jen minoritní podíl světových emisí.
Myslím, že bychom měli být jako Evropané hrdí na to, že žijeme v civilizačním okruhu, kde má ochrana životního prostředí významné postavení. Osobně nemám rád takovéto: proč bych to měl dělat já, když on to nedělá. To nikam nevede. Naopak si myslím, že musíme mnohem více akcentovat ochranu prostředí kdekoliv na světě, protože degradaci prostředí v zahraničí v řadě ohledů přímo způsobujeme i my. Čím? No tím, že nakupujeme produkty z výrob, které třeba na zcela opačném konci světa poškozují životní prostředí. A přímo to má souvislost i s klimatickou změnou, protože zemědělská produkce v řadě tropických zemí, která produkuje výrazně exportní plodiny, vede k devastaci původních lesů, a tedy i primárních producentů, kteří promlouvají do bilance oxidu uhličitého. Domnívám se tedy, že jakákoliv dobrá myšlenka, která povede ke zlepšení stavu životního prostředí kdekoliv na světě, je věcí, za kterou bychom si měli stát. Už i z toho důvodu, že patříme k bohaté části světa. Dříve bohatství reprezentovala šlechta a ta měla v mnoha směrech šlechetné úmysly a svá panství zušlechťovala. My máme všichni jedno jediné panství – planetu Zemi. Tak bychom se k ní měli chovat šlechetně.
Jak může současná věda přispět k boji s klimatickou změnou? Co je potřeba ještě zjistit, vyzkoumat a daří se to?
Myslím, že řadu věcí známe poměrně dobře. Tím, že klimatický systém je komplikovaně propojený i s dalšími složkami, jako je oceán, suchozemské ekosystémy, kryosféra, pedosféra a podobně, tak vyvstává řada otázek, které se dotýkají projevů klimatické změny v jednotlivých složkách přírodních systémů. Nejsou zcela jasné reakce některých druhů, nevíme, jak rychle a intenzivně mohou reagovat některé ekosystémy. Budou schopny adaptace, nebo zcela zaniknou? Co to vyvolá v systému za následné změny? Velkou problematikou je rychlost degradace permafrostu a rychlost tání ledovců. Řadu vědců překvapila rychlost nástupu tání grónského ledovce a s tím spojené otázky, kdy dojde k bodu, ze kterého nebude návratu. Obecně je problematika prahů velmi zajímavým problémem, protože jejich překročením může být spuštěna spirála dalších procesů, které prohlubují degradační vývoj. Jde mimo jiné o pochopení všech souvislostí, příčin, následků. Ne vždy dohlédneme na konec řetězce a to je pro nás rizikové. Je to také to, co velmi zajímá i politiky, kdy se stane to či ono, jak dlouho to ještě vydrží než… Bohužel, tyto otázky jsou natolik obtížně zodpověditelné, že nevím, zda na ně někdy budeme znát zcela přesnou odpověď. Vždy se budeme pohybovat v zóně méně, více či zcela pravděpodobných scénářů. Určitě je v trendu i zpřesňování klimatických modelů a beze sporu běží i velmi praktický výzkum zaměřený na adaptace, ale to jde napříč obory, tedy i společenskými a technickými. V tomto směru je pro naši správnou reakci naprosto zásadní pohled z mnoha různých oborů. A s jednou věcí přímo věda moc nepomůže, a tou je předvídavý a zodpovědný správce země. Ale určitě v tom pomůže kvalitní environmentální vzdělávání, abychom problémy viděli a dokázali si klást otázky, které jsou pro budoucnost našich dětí klíčové.
Co mladí lidé a zájem o ekologii a celkově přírodní vědy? Máte dost zájemců o studium a přibývá jich v posledních letech, nebo ubývá?
Zájemci jsou, ale občas si pod studiem těchto disciplín představují trochu jiné věci. Všechny tyto obory staví na tvrdých přírodních vědách, a proto vyžadují jistou míru nadání a taky píli při studiu a na tom to někdy padá. Zájem nepolevuje, i v souvislosti s tím, že mladí lidé mají o problematiku životního prostředí opravdu zájem a uvědomují si, že jde o jejich budoucnost.
Dá se říci, že na vaší fakultě v posledních letech přibývá oborů nebo předmětů zaměřených právě na klimatickou změnu? Promítáte téma klimatické změny i do své studijní nabídky?
Nemáme přímo studijní programy, které by měly název spojený s klimatickou změnou. Ale řada biologických, geografických disciplín se s problematikou klimatické změny při studiu setkává. Nově jsme akreditovali studijní program environmentální geografie, ve kterém máme kompletní studium od bakalářského po doktorské a jsme i nositeli habilitačních a jmenovacích řízení. V tomto studijním programu se studenti ve třech specializacích s problematikou globální klimatické změny potkávají od prvního ročníku a novinkou jsou i předměty založené na projektové výuce, kde se studentům snažíme předávat dovednosti, o kterých víme, že je po nich v praxi sháňka. Studenti participují i na našich výzkumných projektech. V tomto směru naše fakulta funguje velmi otevřeně a dává zájemcům o studium dané problematiky velké příležitosti.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.