Zpráva nazvaná Bohatství v rozmanitosti srovnává jedenadvacet českých veřejných vysokých škol a jejich 130 fakult. Zaměřuje se na šest kategorií: Vědeckou, výzkumnou a tvůrčí orientaci, Mezinárodní otevřenost a atraktivitu, Regionální rozvoj a sociální inkluzi, Zájem uchazečů a úroveň studentů, Hodnocení studia, kurzů a učitelů, Zaměření na praxi a další vzdělávání a Uplatnění absolventů na trhu práce.
Zprávu Bohatství v rozmanitosti: Profily veřejných vysokých škol a fakult v ČR 2016 připravili na konci roku 2016 Jan Koucký a Aleš Bartušek ze Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Pojednává o profilech 21 veřejných vysokých škol a jejich 130 fakult v České republice v roce 2016. Posuzuje nejen zaměření a výkonnost jednotlivých vysokých škol a fakult v různých oblastech činností, ale zobrazuje rovněž značnou variabilitu jejich funkcí a rolí, kterou přinesla expanze českého vysokého školství v posledních dvaceti letech.
Rozmach a rozrůznění funkcí vysokého školství nepochybně souvisí s jeho kvantitativní expanzí (masifikací), která probíhala nejsilněji především během patnácti let mezi roky 1995 až 2010 a byla mimo jiné spojena se vznikem řady nových vysokoškolských institucí a organizačních forem – kvantitativní rozmach vysokého školství přitom nepochybně přinesl novou (ve smyslu jinou) kvalitu. Souvisí ovšem také s permanentní modernizací českého vysokého školství, jež se po roce 1990 projevila nejen v několika etapách zavádění systémových reforem, ale především v neutuchajícím proudu méně zřetelných inovací různého druhu, které probíhají na všech možných úrovních vysokoškolského systému i jednotlivých institucí.
Podle očekávání zpráva prokazuje, že – stejně jako v rozvinutých zemích světa – ani u nás při tak silné expanzi systému a diverzifikaci funkcí nemohou všechny sektory vysokého školství, jednotlivé vysoké školy nebo dokonce fakulty naplňovat stejnou měrou všechny původní (tradiční) i nové funkce. Každá vysoká škola nebo jiná dostatečně autonomní organizační jednotka (jimiž jsou v českém kontextu právě fakulty) se orientuje určitým směrem, který vychází jak z její „geneticky zakódované“ historie, tak z jejích současných cílů a očekávání, předpokladů a výhledů do budoucna. Každá vysokoškolská instituce tak vytváří svůj profil, který reaguje na poněkud odlišné společenské potřeby a požadavky, uspokojuje různé subjekty a odpovídá specifickým podmínkám, možnostem a omezením dané instituce.
Ve zprávě Bohatství v rozmanitosti: Profily veřejných vysokých škol a fakult v ČR 2016 vychází hodnocení a srovnávání veřejných vysokých škol a fakult z rozboru několika stovek údajů o každé z nich (v dalším textu pod označením vysokoškolská instituce rozumíme jak celou vysokou školu, tak jednotlivou fakultu). Na základě výsledků (faktorové a shlukové) analýzy 85 vytvořených ukazatelů jsou posuzuzovány v následujících sedmi dimenzích (funkcích): Vědecká, výzkumná a tvůrčí orientace, Mezinárodní otevřenost a atraktivita, Regionální rozvoj a sociální inkluze, Zájem uchazečů a úroveň studentů, Hodnocení studia, kurzů a učitelů, Zaměření na praxi a další vzdělávání a Uplatnění absolventů na trhu práce.
Vědecká, výzkumná a tvůrčí orientace charakterizuje především relativní rozsah a úroveň (intenzitu a kvalitu) vědecké, výzkumné, inovační a další tvůrčí činnosti vysoké školy nebo fakulty v národním i v mezinárodním kontextu. Zohledňuje ovšem také kvalifikační úroveň akademických pracovníků nebo rozsah doktorských studijních programů. Z vysokých škol se nejlépe umístila VŠCHT, tedy spíše menší škola s výraznou intenzitou výzkumné práce na všech čtyřech fakultách. Nejvyšších absolutních výkonů ve vědě a výzkumu sice dosahuje UK, avšak počet pracovníků je na UK ve srovnání s VŠCHT více než sedminásobný a počet studentů téměř dvanáctinásobný. UK je totiž velká mnohooborová univerzita, v rámci které se – podobně jako například na MU, UP, ale i technických ČVUT nebo VUT – prosazují nejen různá oborová zaměření, ale současně koexistují i různé úrovně výzkumné kvality. Proto se mezi nejlepší dostaly jen některé fakulty těchto univerzit jako především MFF UK, PřF UK, PřF MU a FJFI ČVUT.
Mezinárodní otevřenost a atraktivita vyjadřuje úroveň internacionalizace veřejné vysoké školy nebo fakulty. Jde tedy o její přitažlivost pro studenty s cizí státní příslušností se zvláštním důrazem na ty, kteří si své studium financují ze svých vlastních zdrojů, a zohledňuje jak podíl všech studujících cizinců, tak tzv. samoplátců. V úvahu však bere také zapojení školy nebo fakulty do mezinárodních aktivit a důraz na mobilitu studentů. Na úrovni vysokých škol se mezi nejúspěšnější řadí UK, MU, VFU a VŠE, tedy tradiční pražské a brněnské víceoborové univerzity (UK a MU), ale i některé specializovanější vysoké školy (VFU a VŠE). Pro všechny tyto školy však platí, že vysokou úroveň internacionalizace zajištuje několik mezinárodně orientovaných fakult. Mezi nimi vyčnívají především prakticky všechny lékařské fakulty.
Regionální rozvoj a sociální inkluze ukazuje zapojení vysoké školy nebo fakulty do rozvoje regionu, její vazby s regionální nebo lokální veřejnou správou, nejdůležitějšími hospodářskými subjekty a zaměstnavateli i nevládními organizacemi. Současně však zahrnuje i sociální rozvoj regionu, schopnost využívat a rozvíjet nadání mladých lidí z regionu ze všech společenských vrstev včetně zapojování netradičních sociálních skupin (z rodin s nižším sociálním statusem nebo bez vysokoškolské tradice) do vysokoškolského vzdělávání. Nejvyšší hodnocení v této dimenzi získalo dokonce šest vysokých škol – JU, UJEP, OU, SU, TUL a UTB a celkem 25 jejich fakult (dokonce všechny fakulty v případě OU a TUL); podle očekávání mezi nimi není žádná pražská nebo brněnská.
Zájem uchazečů a úroveň studentů vypovídá o míře přitažlivosti a poptávce po studiu na vysoké škole nebo fakultě, tedy o schopnosti oslovit a získat co nejvíce uchazečů, ale také nebo dokonce především co nejkvalitnější uchazeče o vysokoškolské studium. Zároveň vypovídá rovněž o míře, do jaké si může vysoká škola či fakulta dovolit vybírat mezi uchazeči o studium v rámci přijímacího řízení. S tím souvisí nižší celková úspěšnost uchazečů u přijímacího řízení a vyšší pravděpodobnost přijímání uchazečů se skutečnou motivací a zájmem o studovaný obor. Díky ukazateli o kvalitě zapsaných studentů je dimenze významná i pro úvahy o přidané hodnotě studia na různých vysokoškolských institucích. Nejvyšší ocenění v této dimenzi získaly tři vysoké školy jako celé instituce – UK, VFU a VŠE – a celkem 17 jejich fakult (konkrétně 11 fakult UK, 4 fakulty VŠE a 2 fakulty VFU) a několik fakult z MU a UP.
Hodnocení studia, kurzů a učitelů z pohledu studentů a absolventů vysokých škol je založeno na tom, jak studenti a po ukončení studia rovněž absolventi hodnotí různé aspekty získaného vzdělání na své vysoké škole a fakultě. Jedná se nejen o celkové hodnocení studia, jeho organizace a podpory, ale také o hodnocení jednotlivých kurzů a vyučujících v rámci studijního programu. Údaje a z nich vytvořené ukazatele pro jednotlivé školy a fakulty pocházejí převážně ze dvou rozsáhlých šetření studentů a absolventů vysokých škol. Nejúspěšnějšími vysokými školami jsou v této dimenzi UK, MU, VŠCHT a VŠE, nejvyšší hodnocení získalo navíc 27 fakult z celkem 11 veřejných vysokých škol.
Zaměření na praxi a další vzdělávání charakterizuje, do jaké míry se vysokoškolské vzdělávání chápe jako příprava na další pracovní dráhu a uplatnění nebo případně i na další studium. Často jde o přípravu na výkon některých konkrétních kvalifikovaných povolání, na praktické uplatnění získaných znalostí a dovedností, na rozšíření, aktualizaci či prohloubení odborné kvalifikace (jedná se tedy o profesní, ne akademické zaměření studia) nebo také na přípravu na přijetí k vysokoškolskému studiu. Nejvyšší hodnocení získala ze škol pouze českobudějovická VŠTE a 23 fakult z různých vysokých škol. Přitom mezi nimi existují dva základní typy zaměření na praxi a další vzdělávání – jedni jej propojují s orientací na výzkum (především strojní a další technické školy a fakulty) a druzí spíše s orientací na regionální dimenzi, neprezenční formy studia a celoživotní vzdělávání.
Uplatnění absolventů na trhu práce vyjadřuje úroveň zaměstnatelnosti a uplatnění absolventů vysokých škol a využití jejich vzdělání na pracovním trhu. Zvláště od propuknutí hospodářské krize na konci minulého desetiletí a následného výrazného zhoršení postavení absolventů na trhu práce se v řadě zemí usiluje o operacionalizaci a zapojení této dimenze do hodnocení kvality vysokých škol. Na úrovni škol v této dimenzi dominuje UK, ve druhé nejúspěšnější skupině se umístily ještě ČVUT, VŠCHT a VŠE. Vedle UK se však do kategorie nejúspěšnějších dostalo 22 fakult z celkem 9 vysokých škol.
Získané a analyzované údaje potvrzují, že české vysoké školství v současnosti plní celou řadu funkcí a rolí, což koresponduje i s vývojem moderních vysokoškolských systémů ve světě. Vysokoškolské instituce proto ani u nás již nelze posuzovat jen podle jednoho nebo dvou kritérií, založených na jejich tradičních rolích, a seřazovat je do tímto způsobem zúženého (omezeného) žebříčku či ligové tabulky. Jejich rozmanitost přináší novou a dosud ne zcela rozpoznanou kvalitu a pro společnost představuje nové bohatství.
Zpráva jasně ukazuje, že pod formálně dlouhodobě zdánlivě neměnnou a statickou strukturou vysokého školství dochází k přirozené a čilé diferenciaci a například řada škol s univerzitním statutem úspěšně naplňuje pro univerzitu dosti netradiční funkce (a připomíná tak spíše fungování regionálních, odborných nebo polytechnických vysokých škol v jiných zemích, které ovšem také někdy mívají statut univerzity). Nedá se přitom tvrdit, že se tak děje systému navzdory, neboť vysokoškolská legislativa ani řízení vysokého školství tomuto procesu příliš nebrání, přestože ho ani nijak nepodporuje.
Základní výsledky multidimenzionálního hodnocení profilů veřejných vysokých škol a fakult v ČR v roce 2016 jsou souhrnně znázorněny v následujícím grafu. Vymezuje především prostor sedmi dimenzí profilu vysokých škol a fakult, rozložení jednotlivých dimenzí a vztahy mezi nimi. Ukazuje ovšem také postavení jednotlivých vysokých škol a fakult v takto vymezeném prostoru. Je přitom zřejmé, že se jedná o určité grafické zjednodušení (jež umožňují výsledky metody vícerozměrného škálování založené na tzv. eukleidovské vzdálenosti mezi pozorováními, tedy vzdálenosti mezi jednotlivými vysokými školami a fakultami), neboť sedmirozměrný prostor redukuje na prostor dvourozměrný.
Ve vymezeném prostoru uvedené rozložení sedmi dimenzí ukazuje na o něco těsnější pozitivní souvislosti mezi výsledky pěti dimenzí: Vědecká, výzkumná a tvůrčí orientace, Mezinárodní otevřenost a atraktivita, Zájem uchazečů a úroveň studentů, Hodnocení studia, kurzů a učitelů a Uplatnění absolventů na trhu práce. O něco volnější souvislost s ostatními dimenzemi je patrná v případě dimenze Zaměření na praxi a další vzdělávání, která má nejblíže k Uplatnění absolventů na trhu práce. Ještě více to však platí pro dimenzi Regionální rozvoj a sociální inkluze, která vyplňuje jakýsi protilehlý pól vymezeného prostoru a nejblíže má k dimenzi Zaměření na praxi a další vzdělávání.
Graf rovněž ukazuje rozmístění všech hodnocených 21 českých veřejných vysokých škol a 130 jejich fakult v prostoru vymezeném uvedenými sedmi dimenzemi. Jednotlivé vysoké školy se seskupily do jakéhosi „pásu“, který prochází od regionální a praktické orientace (vlevo dole) k vědecké, mezinárodní a akademické orientaci (vpravo nahoře). Graf ovšem také upozorňuje na některé vybrané fakulty (s uvedením jejich názvu), které je možné označit za silně zaměřené na některou ze sledovaných dimenzí. Umístění školy nebo fakulty v rámci uvedeného grafu však nemůže nahradit podrobnější a přesnější rozbor postavení jednotlivých vysokých škol a fakult, uvedený v kapitolách zprávy Bohatství v rozmanitosti o každé ze sedmi dimenzí.
Na přípravě profilů spolupracovali s autory také představitelé vysokých škol a fakult, kteří během několik měsíců probíhající komunikace s autory připravili charakteristiky svých institucí v každé ze sedmi dimenzí, v níž se zařadili do nejúspěšnější skupiny. Autoři zprávy od nich získali více než 60 charakteristik jimi zastupovaných vysokoškolských institucí v některé z uvedených sedmi dimenzí. Z nich pak autoři vybrali a společně s představiteli škol a fakult dopracovali 35 nejzdařilejších charakteristik (pět v každé ze sedmi dimenzí), které se staly součástí zprávy.
Autoři se sice inspirovali některými mezinárodními studiemi, projekty a žebříčky, především však využili své bohaté a dlouholeté komparativní zkušenosti i důkladnou znalost českého vysokého školství a jednotlivých institucí, metodologickou vyspělost a schopnost pracovat s informacemi a údaji o jednotlivých institucích. Ve studii uplatnili a rozpracovali svůj původní teoretický koncept a vlastní analytický postup.
Autor působí ve Středisku vzdělávací politiky PedF UK.