Sezóna vysokoškolských žebříčků, která se každý rok soustředí na období od jara do podzimu, se již opět dostává do tempa. Z těch nejznámějších byl na začátku dubna zveřejněn žebříček vytvořený na základě zadání Evropské komise U-Multirank, na začátku května následoval žebříček vysokoškolských systémů U21 Ranking of National Higher Education Systems (o jeho výsledcích jsme v Universitas již informovali v článku Aleše Bartuška a Jana Kouckého: České vysoké školství si v porovnání s padesátkou zemí pohoršilo) a na začátku června pak žebříček QS World University Rankings. Během letních měsíců se objeví Šanghajský žebříček ARWU Academic Ranking of World Universities a zkraje podzimu pak žebříček THE World University Rankings. Zveřejněny však budou i letos desítky dalších více či méně podařených pokusů o nějaké seřazení vysokoškolských institucí z celého světa nebo některého regionu. Vytvářejí je soukromé agentury či mediální domy, sdružení univerzit nebo organizace zřízené přímo státem nebo nadnárodní institucí.
Přes řadu výhrad a nedostatků jsou zveřejňované mezinárodní žebříčky vysokých škol dosud jediné vážnější pokusy o zjišťování, hodnocení, měření a srovnávání kvality škol na mezinárodní úrovni. A ještě nějakou dobu jimi pravděpodobně také zůstanou. Navíc alespoň u nejvýznamnějších žebříčků dochází k postupnému zdokonalování jejich metodologie i sběru dat. Vzhledem k tomu, že jsou aktualizovány většinou každý rok, umožňují také důležité srovnání v čase. Dělat na základě výsledků žebříčků rychlé a jednoduché závěry je sice zvláště pro politiky velmi lákavé, ale zároveň většinou zavádějící a dokonce nebezpečné. Umístění jednotlivých vysokých škol stejně jako jeho příčiny a souvislosti lze totiž objasnit až při dobré znalosti metodologie hodnocení.
Význam světových žebříčků vysokých škol bezpochyby neustále roste. V posledních letech stále výrazněji ovlivňují chování vysokoškolských institucí, neboť umístění v žebříčku podstatně zvyšuje prestiž a zviditelňuje jejich profil. Proto také mnohé vysoké školy vynakládají značné úsilí, aby si své místo v žebříčku udržely nebo dokonce ještě zlepšily, a ty školy, které se zatím do těchto ligových tabulek – jak někdy bývá žebříčkům hanlivě přezdíváno – nedostaly, jsou tlačeny k tomu, aby se do hry rovněž zapojily. Také řada států ve své vysokoškolské politice usiluje o co nejlepší umístění vysokých škol své země, vytváří pro to co nejvhodnější podmínky, zavádí pro školy různé pobídky, bonusy a další motivační nástroje nebo vyhlašuje podpůrné programy, jejichž otevřeným cílem je, aby se více vysokých škol umístilo na viditelných pozicích nejprestižnějších žebříčků (případné zájemce o podrobnější pohled na světové žebříčky vysokých škol lze odkázat na další práce obou autorů k tomuto tématu).
Počet zveřejňovaných mezinárodních žebříčků vysokých škol tedy neustále roste a současně se výrazně zvyšuje vliv žebříčků na vývoj vysokého školství ve světě i na chování jednotlivých vysokých škol. Proto již nestačí sledovat pouze výsledky škol v různých žebříčcích. Je třeba vyhodnocovat informace o celkovém pohybu, ale i dynamice jednotlivých tendencí a trendů, prozkoumávat konkrétní dopady a vliv žebříčků na vysokoškolskou politiku zemí, jednotlivé instituce i celé vysokoškolské systémy. Avšak nejen to. Je třeba pozorně sledovat a posuzovat také velmi dynamický a inovativní vývoj celého rychle se proměňujícího globálního hodnocení kvality vysokých škol. O první krok tímto směrem se pokouší i naše analýza.
Srovnání nejvýznamnějších světových žebříčků vysokých škol
Důkladné rozbory metodologií nejvýznamnějších světových žebříčků vysokých škol a jejich inovací a změn, k nimž dochází v posledních zhruba deseti letech, potvrdily, že jsou dosti rozdílné, mají své silné i slabší stránky a zohledňují různé charakteristiky vysokých škol. Právě proto je ovšem méně vhodné posuzovat umístění jednotlivých škol a rozdíly mezi nimi pouze na základě jednoho z žebříčků, neboť každý odráží jen určité informace o vysokých školách a pracuje pouze s omezenými zdroji údajů. Podstatně bohatší a komplexnější hodnocení lze ovšem získat propojením různých informací z nejvýznamnějších žebříčků a vytvořit tedy takzvaný CROSS Ranking.
Srovnání výsledků jednotlivých vysokých škol jsme postavili na jejich hodnocení v rámci tří nejprestižnějších a nejuznávanějších světových žebříčků: jedná se o Academic Ranking of World Universities (ARWU), QS World University Rankings (QS) a THE World University Rankings (THE). Jejich výběr se opíral také o to, že uvedené žebříčky mají v akademické obci vysokou reputaci a nejdelší historii, jsou transparentní, zveřejňují svou metodologii a uvádějí zdroje dat, komunikují s uživateli žebříčků o svých výsledcích a metodologii a permanentně usilují o zdokonalování.
Žebříček ARWU
Žebříček ARWU je nejstarším mezinárodním žebříčkem vysokých škol na světě. Poprvé byl publikován v roce 2003 a od té doby každý rok srovnává a podrobně hodnotí nejlepší světové vysokoškolské instituce. Vytvářen je na Šanghajské univerzitě a jeho původním smyslem bylo ukázat (na základě zadání čínské vlády) postavení čínských univerzit ve srovnání s nejlepšími světovými vysokými školami. Na rozdíl od jiných známých žebříčků se ARWU soustředí především na vědeckou a výzkumnou úroveň institucí, což také bývá označováno za jeho nedostatek (v tomto smyslu má užší záběr než oba další žebříčky). Je výrazně orientován na anglicky psané vědecké články, což pochopitelně vede ke zvýhodnění vysokých škol z anglicky mluvících zemí. Kritéria hodnocení v žebříčku ARWU, jeho šest dimenzí, jejich ukazatele a váhy, ale dokonce ani počet vysokých škol, jejichž hodnocení je zveřejňováno (500), se v čase téměř nemění, takže výsledky jsou poměrně stabilní. To se sice pokládá za jeho přednost, ale zároveň platí, že žebříček ARWU neprochází – na rozdíl od svých dvou hlavních konkurentů – inovacemi a nereaguje na měnící se očekávání veřejnosti.
Žebříček QS
Žebříček QS začal vycházet pod původním názvem THE-QS World University Rankings jen o rok později než ARWU, tedy v roce 2004. Tento druhý nejstarší mezinárodní žebříček vysokých škol zpracovává výzkumná společnost Quacquarelli Symonds Limited (QS). Je koncipován tak, aby přinášel vícerozměrný pohled na relativně silné stránky předních světových vysokých škol, jejichž počet se neustále zvyšuje a v roce 2016 dosáhnul rekordních 961. Ze všech tří žebříčků usiluje o nejširší záběr a jeho autoři tvrdí, že je určen nejen budoucím studentům a jejich rodičům jako vodítko pro výběr školy, ale také stávajícím studentům, akademikům, zaměstnavatelům, vládním orgánům a všem ostatním jako ukazatel, na jaké úrovni se daná vysoká škola nachází. Metodologie hodnocení jednotlivých vysokých škol v rámci žebříčku QS je v roce 2016 postavena na šesti dimenzích.
Žebříček THE
Žebříček THE je vydáván až od roku 2010, a to proto, že britský list The Times Higher Education (THE) se v té době rozešel s výzkumnou společností Quacquarelli Symonds Limited (QS), což mimo jiné znamenalo ukončení jejich spolupráce při zpracovávání společného žebříčku THE-QS World University Rankings, vydávaného od roku 2004. Na metodologii žebříčku THE je podstatné, že ve svých kritériích nejvíce z uvedených žebříčků zohledňuje velikost hodnocených institucí. Zatímco v žebříčcích ARWU a QS se velikost hodnocené vysoké školy bere v úvahu pouze v jediné ze šesti dimenzí vstupujících do celkového hodnocení, v žebříčku THE vstupuje velikost instituce přibližně do poloviny uvažovaných ukazatelů. Také proto se v roce 2016 v žebříčku THE umístila dokonce na 2. místě z 980 zveřejněných škol (hned za Oxfordem) neveliká americká vysoká škola Caltech nebo se do žebříčku THE vůbec dostala poměrně malá česká VŠCHT (v žebříčcích ARWU ani QS vůbec nefiguruje). Hodnocení vysokých škol je v žebříčku THE postaveno na pěti hlavních dimenzích.
V následující tabulce uvádíme všech 17 dimenzí, jejich váhy a stručnou charakteristiku, s nimiž v roce 2016 metodologie žebříčků ARWU, QS a THE pracuje.
Metodologie vytvoření CROSS Rankingu
Nejobtížnějším krokem v celém metodickém postupu se stalo dosažení jednoznačné a společné identifikace každé jednotlivé vysoké školy ve všech třech žebříčcích. Ve velké většině případů se totiž název vysoké školy v každém žebříčku alespoň v drobnosti odlišoval, a proto bylo třeba všechny jednotlivé názvy vysokých škol ve všech třech žebříčcích individuálně porovnávat. K porozumění tomuto problému pomůže několik následujících příkladů.
Abychom mohli jednoznačně identifikovat každou školu, vytvořili jsme takzvané sjednocené názvy, které všem dostupným variantám názvů jednotlivých vysokoškolských institucí přiřazují názvy z žebříčku ARWU 2016. Pokud vysoká škola nebyla v žebříčku ARWU vůbec zařazena, přiřazuje se jí název z žebříčku QS. A pokud nebyla ani v QS, zůstává jí název z žebříčku THE. Vytvořený postup sjednocování různých názvů propojování žebříčků v příštích letech podstatným způsobem usnadní (pokud ovšem nevznikne větší množství dalších nových variant názvů).
Propojili jsme proto jednotlivé vysokoškolské instituce ve všech třech žebříčcích (ARWU, QS a THE) a o každé z nich tak získali podstatně komplexnější údaje. Celková skóre každého ze tří žebříčků jsme sumarizovali a přepočítali tak, aby váha každého z nich (tedy součet všech distribuovaných skóre v rámci každého žebříčku) byla shodná, a nejúspěšnější instituce získala celkové skóre 100. Výsledky všech tří žebříčků v roce 2016 díky tomuto postupu vedly k přidělení sumárního skóre a tedy i celkového pořadí 1 223 vysokým školám z celého světa. Vzhledem k postupně klesající validitě informací o školách směrem k nižšímu pořadí jsme ovšem takto zařadili pouze první tisícovku vysokých škol. V současnosti se odhaduje, že na celém světě působí zhruba 20 tisíc vysokých škol a první tisícovka tedy představuje 5 % nejlepších vysokých škol na světě.
Každá vysoká škola, která byla zařazena alespoň v jednom z těchto tří žebříčků, tak získala ve všech dimenzích určité skóre, které vytváří její profil. Počet dimenzí tohoto profilu odpovídá tomu, ve kterých žebříčcích byla vysoká škola zařazena. Například Univerzita Karlova (UK) je v roce 2016 zařazena ve všech třech žebříčcích a získala tedy profil se všemi 17 dimenzemi. Na rozdíl od ní například brněnská Masarykova univerzita (MU) je zařazena jen v žebříčcích QS a THE a má tedy profil s 11 dimenzemi, zatímco Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT) je v roce 2016 zařazena pouze v žebříčku THE a má tedy profil s 5 dimenzemi.
Výsledky propojeného souhrnného hodnocení
Suverénní prvenství na základě propojení výsledků hodnocení v žebříčcích ARWU, QS a THE patří v roce 2016 americké Harvard University, která získala s docela značným odstupem nejvyšší skóre 100. Mezi nejlepšími pětadvaceti (TOP 25) je navíc dalších sedmnáct amerických vysokých škol (Stanford, MIT, Berkeley, Princeton, Caltech, Chicago, Columbia, Yale, Los Angeles, Cornell, Johns Hopkins, Pennsylvania, San Diego, Washington, Michigan, Duke a Northwestern). V TOP 25 jsou dále čtyři univerzity britské (Cambridge, Oxford, UCL a ICL). Na evropském kontinentu je nejúspěšnější švýcarský ETH Zurich na 15. místě, kanadská University of Toronto je na 24. místě a japonská University of Tokyo na 25. místě. Z prvních 25 vysokých škol je tedy 72 % z USA (z prvních 20 je to dokonce 15 škol, tedy 75 %) a pouze jediná z kontinentální Evropy (Švýcarsko).
Pokud se však podíváme na první dvoustovku vysokých škol, které představují zhruba 1 % nejlepších vysokých škol na světě, obrázek celkového geografického rozložení vysokých škol se podstatně změní. Na úrovni TOP 200 je dle souhrnného hodnocení na základě výsledků žebříčků ARWU, QS a THE totiž pouze 29 % vysokoškolských institucí z USA a naopak dokonce 45,5 % vysokých škol z Evropy. V pořadí jednotlivých kontinentů následují Asie (15,5 %), Austrálie a Nový Zéland (5 %), ostatní země severní, střední a jižní Ameriky (4,5 %) a Afrika (0,5 %).
Nejúspěšnější českou vysokou školou v první tisícovce (TOP 1 000) vytvořeného souhrnného žebříčku je za rok 2016 Univerzita Karlova na 256. místě. Druhou nejúspěšnější je České vysoké učení technické v Praze, které se umístilo na 620. místě, a třetí je Masarykova univerzita na 670. místě. Do TOP 1 000 souhrnného žebříčku se vešly ještě další tři české vysoké školy: Univerzita Palackého v Olomouci (689. místo), Vysoké učení technické v Brně (751. místo) a Vysoká škola chemicko-technologická v Praze (951. místo).
Srovnání českých vysokých škol se sousedními zeměmi
Pro srovnání se sousedními zeměmi se nejúspěšnější německá vysoká škola umístila na 44. místě (University of Munich), nejlepší rakouská vysoká škola na 151. místě (University of Vienna), nejlepší polská vysoká škola na 351. místě (University of Warsaw) a nejlepší slovenská vysoká škola na 748. místě (Univerzita Komenského v Bratislavě).
Zatímco Česká republika má v žebříčku TOP 1 000 celkem 6 vysokých škol, Německo v něm má 51 vysokých škol, Rakousko 8 vysokých škol, Polsko stejně jako my 6 vysokých škol a Slovensko má v TOP 1 000 pouze jedinou vysokou školu.
Vytvořené skóre všech vysokých škol je ovšem možné využít rovněž pro srovnání výkonu celého systému vysokého školství v jednotlivých zemích. Nejdůležitější ukazatel – souhrnné skóre vysokých škol každé země k počtu jejích obyvatel – je konstruován jako součet všech celkových vážených skóre vysokých škol dané země, které jsou zařazeny v jednom ze tří analyzovaných žebříčků a umístily se tedy mezi prvními 1 223 vysokými školami z celého světa, vztažený k velikosti dané země (k počtu jejích obyvatel); konkrétně vyjadřuje sumu všech dosažených skóre vysokých škol z dané země připadající na milion obyvatel. V následující tabulce je ovšem u jednotlivých zemí uveden i absolutní počet zařazených vysokých škol z každé země a jejich podíl (v procentech) na celkovém distribuovaném skóre. Tabulka končí u poslední země, která získala přinejmenším 10 % skóre nejúspěšnější země. Shodou okolností je to na 40. pozici Lotyšsko (Latvia).
Nejvyšší celkové vážené skóre na milion obyvatel získalo v roce 2016 Švýcarsko (skóre 43,9) následované Finskem (skóre 38,2), Novým Zélandem (skóre 37,4), Austrálií a Švédskem (skóre 35,0).
Česká republika se skóre 8,25 na milion obyvatel obsadila 31. místo. Pro srovnání s našimi sousedy: Rakousko zaujalo 21. pozici (skóre 16,5), Německo je na 23. (skóre 14,4), Slovensko na 51. (skóre 2,04) a Polsko na 52. místě (skóre 2,02).
Oba autoři – Jan Koucký a Aleš Bartušek ze Střediska vzdělávací politiky PedF UK – budou v tomto zaměření analýz a rozborů výsledků vysokých škol v mezinárodním hodnocení pochopitelně pokračovat. Na začátku článku jsme uvedli, že již v termínu odevzdání tohoto článku do redakce magazínu Universitas byly například zveřejněny nové výsledky prvního hodnocení vysokých škol v roce 2017 v žebříčku QS World University Rankings (QS), který letos hodnotí 959 vysokých škol, tedy o 43 více než před rokem. Zběžný pohled do výsledků ukazuje, že počet pěti zařazených českých vysokých škol (UK, ČVUT, MU, UP a VUT) se od loňska sice nezvětšil, ale umístění některých z nich doznalo zlepšení.
Předpokládáme, že do konce roku 2017 připravíme nejen aktuální srovnání vysokých škol ze všech tří žebříčků CROSS Ranking 2017 (jako poslední vyjde pravděpodobně opět až na podzim THE World University Rankings), ale vytvoříme také webovou aplikaci, ve které bude možné nejen jednoduše vyhledat kteroukoli vysokou školu, jež byla zařazena alespoň do jednoho z uvedených tří žebříčků, ale také podívat se na její profil, na její silné i slabší stránky.
Autoři působí ve Středisku vzdělávací politiky UK.