Evropská komise v září publikovala zprávu, v níž označila polské školství za suboptimální. Podle evropských expertů má Polsko začít řešit především podfinancování vysokého školství a výzkumu, rozdrobení celého systému, nedostatečnou diverzitu v zaměření vysokoškolských institucí, neuspokojivé systémy zajišťování kvality a hodnocení i skutečnost, že velká část výzkumu, vývoje a inovací existuje mimo vysoké školy.
V Polsku právě probíhá poslední etapa konzultací a připomínkování k návrhu nového zákona, o němž jsme již informovali v článku Polsko reformuje své vysoké školství. Jedním z důležitých podkladů pro jeho vypracování byla i zpráva o polském vysokém školství a vědě (Peer Review of Poland's Higher Education and Science System), kterou zpracovala na žádost polského ministerstva vysokého školství a vědy v rámci evropského programu Horizon 2020 (a iniciativy Policy Support Facility) mezinárodní skupina expertů. Evropská komise zprávu publikovala letos v září, kdy ji také představila na Národním kongresu vědy v Krakově.
Expertní skupina pracovala devět měsíců od ledna do září 2017 v mimořádně silném složení. Sestávala z pěti nezávislých expertů: Georg Winckler z Rakouska (předseda skupiny expertů; mimo jiné bývalý rektor univerzity ve Vídni, předseda Rakouské rektorské konference a prezident Evropské asociace univerzit), Jaana Puukka z Finska (zpravodajka skupiny expertů; řadu let například působila jako vedoucí evaluace vysokoškolských systémů v OECD), Jon File z Nizozemska (jeden z ředitelů špičkového centra pro výzkum vysokoškolské politiky CHEPS, člen týmu expertů pro české vysoké školství před dvanácti lety), Lauritz B. Holm-Nielsen z Dánska (úspěšný rektor inovativní dánské Aarhus University 2008–2013) a Göran Melin ze Švédska (profesor Univerzity ve Stockholmu a mezinárodní expert) a ze tří vysokých funkcionářů odpovídajících za výzkumnou politiku (tedy national peers, odtud označení zprávy jako Peer Review): Göran Marklund ze Švédska, Christian Naczinsky z Rakouska a Ward Ziarko z Belgie.
Evropští experti vyhodnotili dnešní stav vysokého školství a výzkumu v Polsku jako „suboptimální“ a identifikovali několik hlavních oblastí, které je nutné řešit. Jsou jimi: podfinancování vysokého školství a výzkumu; rozdrobení celého systému, v němž je příliš mnoho malých a úzce specializovaných institucí; nedostatečná diverzita v zaměření institucí; systémy zajišťování kvality a evaluace, které neodpovídají mezinárodním standardům; skutečnost, že velká část celkové kapacity výzkumu, vývoje a inovací existuje mimo vysoké školy. Navrhli proto sedm doporučení, která však byla na polské straně při přípravě nového zákona respektována jen zčásti.
Jako základní principy reformy experti definovali za prvé nutnost revidovat vzdělávání a přípravu lidského kapitálu i kariérový řád ve vysokém školství a vědě; za druhé vypracovat stručný právní rámec pro vysoké školství a vědu, který posílí schopnost institucí se měnit, jejich autonomii a zodpovědnost; za třetí zajistit kvalitu, relevanci a kritickou masu ve vysokém školství, vědě a inovacích, což vyžaduje nový kariérový řád a rigorózní systém výběru výzkumných projektů i týmů i účast hlavních partnerů a koncových uživatelů na definování priorit výzkumu i dostatečné a udržitelné financování zaměřené na prioritní oblasti.
Prvním doporučením expertů je vytvořit binární systém vysokého školství složený z výzkumných univerzit a z vysokých odborných škol. Podpora diverzifikace a profilování vysokoškolských institucí vyžaduje podle expertů posílit výzkumné univerzity a jasně je odlišit od silného a dynamického sektoru odborných vysokých škol. To, že v současnosti sektor odborného vysoké školství není dostatečně rozvinutý, považují experti za hlavní nedostatek polského vysokého školství.
Doporučili rovněž vybrat podle německého modelu Exzellenzinitiative menší počet asi deseti univerzit, které mají nejlepší předpoklady pro vynikající úroveň výzkumu, a podstatně zvýšit úroveň jejich financování. (Toto doporučení se v návrhu nového zákona skutečně objevilo jako Inicjatywa Doskonalosci – Uniwersytety Badawcze s tím, že se financování vybraných univerzit ze státního rozpočtu zvýší o 10 %.)
Rozštěpení výzkumné kapacity mezi univerzity, veřejné výzkumné ústavy a Polskou akademii věd by se mělo redukovat tím, že se veřejné výzkumné a akademické ústavy, které dosahují dobrých výsledků, začlení do výzkumných univerzit.
Druhým doporučením je zajistit efektivní správu a řízení veřejných vysokých škol v Polsku. Evropští experti upozorňují především na dnešní slabý systém řízení, omezené pravomoci rektorů a naopak silné pravomoci senátů, nadměrnou autonomii jednotlivých fakult, ústavů a kateder. Zajímavé je, že již od roku 2010 mají polské vysoké školy možnost vybírat rektora v otevřených výběrových řízeních; přesto této možnosti do dneška žádná vysoká škola nevyužila. Rektoři, děkani a další vedoucí akademičtí funkcionáři jsou nadále vybíráni volebními komisemi z členů akademické obce.
Experti rovněž poukázali na to, jak dlouhodobě nevýhodný je pro vysoké školy slabý vliv externích partnerů vysokých škol (zaměstnavatelů absolventů, odběratelů výsledků výzkumu apod.). Upozorňují na to, že i když mezi různými školami existují samozřejmě určité rozdíly, celkově je nabídka vysokých škol jenom slabě provázána s potřebami ekonomiky. Důvodem je, že motorem rozvoje vysokého školství není poptávka ekonomiky a pracovního trhu (demand driven higher education), ale naopak možnosti nabídky vysokých škol (supply driven), často omezované stávající skladbou akademických pracovníků (academically driven). Experti proto navrhují také výrazně posílit nedostatečné zastoupení partnerů vysokých škol v jejich řídících strukturách.
Třetím doporučením je definovat cílové hodnoty veřejných výdajů na vysoké školství, vědu, výzkum a inovace a nastavit financování vysokého školství na víceleté období. Experti jsou přesvědčeni, že pro splnění strategických cílů reformy, jako je zvýšení kvality, rozvoj vědy a výzkumu nebo nové utváření institucí, je třeba mít udržitelný plán expanze finančních prostředků, mobilizovat veřejné i soukromé zdroje, zaručit slučitelnost jednotlivých nástrojů i transparentnost mechanismu financování. Pro řízení financování vysokého školství může ministerstvo uzavírat se školami dohody o jejich výkonech.
Čtvrtým doporučením je radikálně reformovat doktorské studium a vysokoškolský kariérní řád. Doktorské studium experti považují za Achillovu patu polské vědy, požadují zvýšit jeho kvalitu a zavést tzv. průmyslová Ph.D., která odpovídají nejlepší mezinárodní praxi, stejně jako posílit domácí i zahraniční mobilitu. Je nutné radikálně reformovat i kariérní postup na vysokých školách. Dnes se 90 % vědeckých pracovníků na polských vysokých školách dostalo na svou pozici jen dalším postupem v rámci stejné fakulty nebo katedry (tzv. academic inbreeding).
Experti rovněž doporučují zrušit habilitaci, vyšší stupeň doktorátu, jenž je předpokladem pro jmenování profesorem (dr. habil. se uchoval především v německy mluvících zemích a m. j. také v Polsku). Předseda mezinárodní skupiny expertů profesor Georg Winckler (mimochodem narozený v Ostravě) při prezentaci zprávy vyjádřil překvapení, že v Polsku ještě existuje tento pozůstatek post-humboldtovského myšlení, který jen oddaluje příležitost pustit se do samostatného výzkumu. Polská akademická obec toto doporučení úspěšně blokovala, takže se do návrhu zákona nedostalo. Jinou oblastí zprávy expertů, která se také neobjevila v návrhu zákona, je nízký počet žen ve vysokém školství a ve výzkumu a doporučení, aby podíl žen činil minimálně 40 % na všech úrovních akademické kariéry.
Páté doporučení se týká forem evaluace a vytvoření kultury kvality odpovídající diverzifikovanému vysokoškolskému systému. Systém zajišťování kvality a evaluace je třeba zjednodušit, propojit s mezinárodními standardy (ENQA, EQAR), aby se dosáhlo vynikající kvality, a zvýšit jeho otevřenost a transparentnost.
Šestým doporučením je podpora třetí role vysokých škol, založené na spolupráci s podniky, veřejným sektorem a občanskou společností, a podpora zaměření na inovace tím, že školy začnou cíleně motivovat a stimulovat podnikatelské aktivity pracovníků i studentů vysokých škol. Je rovněž třeba, aby se hlavní partneři vysokých škol (stakeholders) i jejich koncoví uživatelé podíleli na definování priorit vzdělávání a výzkumu.
Experti také upozorňují, že účast externích partnerů vysokých škol (například hospodářských subjektů či zaměstnavatelů, regionální nebo městské veřejné správy apod.) se v návrhu zákona příliš silně neobrazila. Z návrhu zákona totiž nevyplývá, že by měli mít například povinně zastoupení v radách škol, že se bude monitorovat uplatnění absolventů nebo, že školy budou motivovány k větší spolupráci s ekonomickými subjekty, což vše jsou jen příklady toho, co je ve vyspělých vysokoškolských systémech obvyklé. Společenské a ekonomické prostředí vysokých škol jakoby při přípravě návrhu zákona nebylo bráno dostatečně v potaz. Proto také nakonec působí poněkud resortně uzavřeně.
Posledním sedmým doporučením je vypracovat široce založenou strategii internacionalizace, která by definovala jasné cíle a aktivity, a podpořit ji v existujících programech, opatřeních i institucích, aby se tam dostala do centra pozornosti. Pomoci při tom může nová instituce Narodowa Agencja Wymiany Akademickiej, zřízená k 1. říjnu 2017 podle vzoru německé DAAD (Deutscher Akademischer Austauschdienst), avšak bohužel s mnohem menším rozpočtem a slabší, ne tak nezávislou pozicí. Experti navíc upozornili, že pokud se systematicky neřeší rostoucí problémy diskriminace a xenofobie v Polsku, může to proces internacionalizace brzdit.
Problémů k řešení je mnoho, jak uvedl prof. Winckler na kongresu v Krakově: „Polsko dosáhlo mikro-stability, provedlo velké reformy a jeho ekonomika zaznamenávala obdivuhodně silný růst i v čase finanční krize. Dnes je však třeba postoupit do další etapy, kdy pro zabezpečení růstu již nestačí pouze napodobovat ostatní, ale je nutné vyvíjet a realizovat inovace, které leží na hranicích vědeckého poznání. Potřebujete účinné vysoké školství, protože propojuje rozvoj vědění, vzdělávání, inovací a ekonomický růst. Úspěšná realizace reforem je nezbytnou podmínkou, aby vaše země dosáhla svých cílů. Navrhnout a úspěšně realizovat takové reformy bude vyžadovat deset až dvacet let trvalého a cílevědomého úsilí.“
Návrh nového zákona, který částečně vychází i ze zprávy zahraničních expertů, považuje mnoho odborníků za krok správným směrem. Podle polským komentářů je kompromisem mezi tím, co je třeba udělat a co dovolí velmi omezené finanční možnosti Polska, ale také jeho akademická obec, která se zpěčuje něco zásadnějšího změnit a vůči reformě je dosti rezistentní. Ovšem i tento kompromis je nejistý vzhledem k napjaté politické situaci v Polsku. Ačkoli návrh prochází příkladným konzultačním procesem, nemusí jej parlament schválit, jak naznačují některé hlasy z vládnoucí strany.
Autoři působí ve Středisku vzdělávací politiky PedF UK.