V poslední době se silně diskutuje ohledně možných způsobů využívání AI při psaní studentských prací. Někde to pojali velmi absolutně a dle slov „odborníků“ je psaní prací ve světě AI úplným přežitkem. „Divíte se? Tak to jste na tom stejně jako já,“ píše ve svém komentáři Ladislav Stanke z Univerzity Palackého v Olomouci.
Donutila snad existence AI Hanse Zimmera nebo Jeana-Michela Jarra přestat komponovat dechberoucí hudbu, Jamese Camerona točit úžasné filmy nebo snad Kazua Ishigura psát hluboké příběhy? Domnívám se, že ani jeden z nich nad svým řemeslem nezlomil hůl.
Co tedy tato rozhodnutí jednotlivých fakult vlastně říkají? Říkají tím snad, že jejich „odborníci“ nejsou schopni zadat bakalářskou či magisterskou diplomovou práci tak, aby ji mělo smysl psát v době AI? Tedy, že doposud psané práce byly pouhými rešeršními kompilacemi, které udělá AI lépe? Nebo to snad znamená, že tito „odborníci“ nejsou schopni posoudit míru vlivu AI na psaní těchto prací? Nebo tím snad jednotlivé fakulty říkají, že jejich studenti (a snad budoucí absolventi) jsou na tom kreativně tak bídně, že již dopředu školy vědí, že nemá smysl psát diplomku vlastními silami, protože to AI napíše lépe než kdokoli z nich? Nebo snad něco úplně jiného, na co jsem nepomyslel?
Současná AI těží hlavně z mnoha a mnoha dat, která vytvořila tisíciletí lidské kreativity a umu. Lidé byli tvůrci těchto dat a AI je zpracovala. AI je ultimativní rešeršní a kompilační nástroj. Umí hledat vzory tam, kde většina lidí selhává. Nicméně lidé jsou stále ještě ti, kteří AI dávají účel. Vytvářejí zadání, kam se má AI podívat a proč. Samozřejmě, můžete mne brát za slovo – nerozporuji sílu AI například v hledání sekundárních nálezů v datech původně určených pro zcela jiné účely.
Dnešní doba ukazuje, jak je důležité čtení a psaní. Hlavně s využitím kritického myšlení. Kdo se neumí dobře zeptat (správně napromptovat), tomu je jakákoli AI úplně k ničemu. Pokud je někdo aspoň průměrně zdatný, tomu může AI zcela jistě pomoci. Einsteina z něj ale AI sama o sobě (zatím ještě) neudělá. V současnosti stále nejsme svědky toho, že by podprůměrně schopní lidé díky AI poráželi ty, kteří vykazují obecně lepší schopnost orientace v datech, využívají kritické myšlení apod., a navíc se také pouštějí do využívání AI. V tomto duchu je AI jakýmsi zesilovačem schopností jedince. Není to ale žádný deus ex machina. Ostatně Lance Armstrong a EPO funguje zřejmě efektivněji než někdo, kdo vůbec na kole nejezdí a po aplikaci EPO očekává, že bez tréninku se z něj další Lance Armstrong stane. Je to holý nesmysl.
Stejně jako ve sportu, i ve školství existují různé disciplíny. Zkouška je pomyslný sprint, zatímco diplomka představuje maraton. A je také jediným ukazatelem, že student/ka zvládne něco více než oddrmolit telefonní seznam věcí, které se naučil/a v učebnici. Je to opravdové tvůrčí dílo, které ukáže, zdali student/ka zvládne aplikovat a provázat znalosti ze všech předmětů daného oboru a představuje tak opravdu „královskou“ disciplínu. Zatímco na výsledky zkoušek se rychle zapomene, diplomku lze i po letech dohledat a také pro budoucího zaměstnavatele může být ukazatelem, jaké míry projektové činnosti, abstrakce, vyjadřování a dalších schopností je schopen uchazeč dosáhnout. Poněkud smutné je, že někteří lidé s rigorózním doktorátem (MUDr.) nemají za sebou ani jeden takový text, zatímco v jiných oblastech (RNDr., PhDr. apod.) mají podobné práce za sebou již tři.
Pakliže někdo tvrdí, že se jedná o překonaný formát, tak dle mého vůbec nechápe limity AI a sám neumí kreativně využít aktuálních schopností AI. Svým studentům naopak využívání AI při psaní vřele doporučuji a motivuji je k maximálnímu možnému využívání těchto nástrojů. A to jak k rešeršním účelům, tak při generování podnětových materiálů či při samotném zpracování výsledků. Pokud tito studenti nemají kvalitní průpravu v oblastech ontologie, epistemologie a metodologie, tak jim žádná AI nepomůže k napsání skutečně kvalitní práce. Pokud mají základní povědomí v těchto oblastech, tak díky AI můžeme prozkoumávat oblasti, na které bychom dříve potřebovali celé týmy pracovníků. Díky AI má každý z nás to, co dříve měli jen docenti a profesoři – vlastní tým doktorandů. Tito doktorandi se jmenují Perplexity, Elicit, ChatGPT, Gemini, Canva (Magic Media) a mohl bych pokračovat dále a dále.
Přestat psát diplomky kvůli tomu, že existuje AI, znamená rezignovat na lidského ducha, jeho kreativitu a tvorbu účelu. Díky AI můžeme dělat mnohem lepší diplomky než kdy dříve. Místo toho zvažujeme, zdali je vůbec psát, protože těch pár podfukářů, kteří píší nějaké rešeršní kompilace, je díky AI budou mít napsané zcela bez námahy. Tak proč jim proboha jejich vedoucí taková témata zadávají? O tom, že někteří již dnes mohou za vypracování diplomky, nebo minimálně třeba její statistické části, komukoli zaplatit (tj. „umělá umělá inteligence“), ani nemluvě. To je jiné, lepší, nebo horší, když někdo použije AI?
Myslím si, že diplomové práce nejsou mrtvým formátem. Je tomu zcela naopak. Nikdy to nedávalo větší smysl. A je na jednotlivých školách a zejména vedoucích, aby tyto nové možnosti dokázali naplno využít. Lidský duch a jeho kreativita nevymřela. Jen dostala k rukám zatraceně silný nástroj. Tak jej efektivně používejme a nedopusťme smrt lidského účelu na této planetě.