Nejčastěji se novináři zatím zajímají, jak funkci zvládne jako žena. Jako historicky první akademička v čele Univerzity Karlovy se Milena Králíčková, kterou jako kandidátku na rektorku zvolil Akademický senát UK loni na podzim a do funkce jmenoval prezident Miloš Zeman na konci ledna, těší velkému zájmu médií. Ona sama by ale byla raději, kdyby se novináři více ptali, co během následujícího období udělá pro rozvoj univerzity a nastupující vědeckou generaci.
„To považuji za jednu z nejpalčivějších otázek pro následující čtyři roky,“ zdůrazňuje Milena Králíčková, původní profesí lékařka, která uplynulých osm let zastávala funkci prorektorky pro studijní záležitosti a od 1. února přebírá rektorské žezlo po Tomáši Zimovi.
Do funkce vás prezident jmenoval šest dní před začátkem funkčního období. Je v pořádku, že rektory a rektorky jmenuje prezident?
Tuhle tradici a legislativní nastavení respektuji a jsem připravena hrát na tomto hřišti podle stávajících pravidel. To, že rektory jmenuje prezident, chápu spíše jako symbol, který dává funkci společenskou váhu. Pravdou je, že se české vysoké školství vyvíjí, a proto by se měl vyvíjet i legislativní rámec, ve kterém se pohybujeme. Při případné změně musíme v prvé řadě trvat na tom, aby byly zachovány akademické svobody, o které mi jde především. Změna samotného způsobu jmenování rektorů není prioritou.
Jaké tedy budou vaše priority ve funkci rektorky?
Prioritou číslo jedna je proměna informačních technologií a informačních systémů, které na univerzitě používáme. Stávající informační studijní systém stojí na jádru z devadesátých let. A to je třeba změnit.
Jak by měl nový informační systém UK vypadat?
Musí být vstřícný pro všechny, kdo jej užívají, tedy od uchazečů o studium přes studující až po zaměstnance z řad akademiků, ale i neakademických pracovníků. Již uchazeči o studium při podávání přihlášky srovnávají informační systémy vysokých škol a naše univerzita z toho srovnání často nevychází jako ta, která je z tohoto pohledu zaujme.
Co by měl takový informační systém umět?
Především by měl pro vedení univerzity, ale i fakult, kateder a ústavů poskytovat spolehlivé údaje, na jejichž základě bude možné přijímat strategická rozhodnutí. Jsme obří instituce se 48 tisíci studenty a 17 fakultami. Potřebujeme rozhodovat na základě dat. A to platí obecně. To je celosvětový trend. Byla bych ráda, kdyby se nám ho do řízení vysokých škol podařilo prosadit. Například studijní neúspěšnost je komplexní problematika, jejíž analýzy a následná opatření musí stát mimo jiné na solidních datech.
Dá se vůbec univerzita velikosti Univerzity Karlovy z pozice rektorky skutečně řídit?
Určitě dá. Mému předchůdci rektorovi Zimovi se podařilo univerzitu výrazně internacionalizovat a dostat do špičkové evropské aliance 4EU+, do níž je zapojena společně s nejlepšími univerzitami v Evropě, pařížskou Sorbonnou nebo univerzitou v Heidelbergu. A pokud bych měla uvést příklad úspěšného řízení jiné univerzity, pak je to například změna, kterou prošla Masarykova univerzita za rektorování profesora Jiřího Zlatušky. Jednou z jeho priorit byla právě elektronizace procesů na univerzitě a pevně věřím, že chystaná elektronizace na UK bude také tou změnou, kterou si naše univerzita bude pamatovat.
Budete se snažit dosáhnout také většího propojení, větší soudržnosti?
Určitě to vnímám jako výzvu. Mým cílem je podporovat kolegialitu a spolupráci. Nechci být rektorkou tlaku, který by nařizoval zavedení určitých procesů seshora, ale doufám, že budu spíš rektorkou tahu, kdy se pokusím dobrým příkladem a komunikací přitáhnout pozornost a získat podporu vedení jednotlivých fakult a zlepšit spolupráci.
Jak váš nástup do funkce pocítí přímo studenti a studentky?
Univerzity velkosti té naší jsou často přirovnávány k velkým zaoceánským lodím. Když pohnete kormidlem, abyste změnili nebo jen korigovali směr, trvá velmi dlouho, než se to projeví na změně cesty. A protože jsem realista, tak přiznávám, že dopad přijatých opatření předestilovaný všemi úrovněmi vedení bude možná tak homeopaticky rozředěný, že ho konkrétní student ani nepocítí.
Já budu dělat všechno proto, aby studenti těch studijních programů, které jsou kvalitní, žádnou změnu nevnímali, protože to není potřeba. Naopak tam, kde ve studijních programech něco vázne, budeme ve spolupráci s děkany a garanty programů hledat podpůrné cesty a nástroje, aby se tyto programy zlepšily.
Jaké jsou tedy priority v oblasti studijních programů?
Určitě lepší prostupnost a flexibilita. S ohledem na stovky studijních programů realizovaných na 17 fakultách rozesetých po Praze a ve dvou případech v Hradci Králové a v Plzni je logicky zajištění prostupnosti studia o něco náročnější než v případě univerzit koncentrovaných do několika budov v jednom kampusu. Kvůli tomu to ale rozhodně nechci vzdát. Chci využít i to, co jsme se naučili díky covidu. Vyzkoušeli jsme si, že studenti mohou navštěvovat online nebo hybridně přednášky i na jiných fakultách. Toho chci do budoucna využít, byť bych byla ráda, aby prostupnost byla nejen hybridní nebo virtuální, ale aby byla i fyzická.
Budou se kvůli tomu upravovat i studijní řády a sjednocovat studijní povinnosti?
Tohle bude pro naše fakulty velká otázka k diskusi. Chtěla bych, abychom prostupnost začali rozšiřovat například za pomoci nových nástrojů, jako jsou tzv. mikrokredity. Vytvořit nabídku předmětů, kurzů, jakýchsi omezených vzdělávacích úseků, za které mohou studenti získat kredity a účastníci celoživotního vzdělávání pak jejich absolvováním nějakou certifikaci. Tyhle mikrokredity nebo mikrodiplomy může fakulta nabídnout kterémukoliv studentovi z jiné fakulty, čímž by se vlastně i prostupnost mohla zlepšovat. Byť toto není primární role mikrokreditů.
To by ale znamenalo, že si student přibere ještě něco navíc, a přitom se potýkáme se studijní neúspěšností. Jak se stavíte k problému studijní neúspěšnosti?
Studijní neúspěšnost je komplexní záležitost, která prochází celým studijním cyklem od toho, jak je koncipováno přijímací řízení, až po organizaci státní zkoušky nebo obhajoby a je ovlivněna i dalšími faktory. Pro některé studenty to může být i ekonomická záležitost. Je potřeba si uvědomit, že Praha je pro studenty nejdražší místo v České republice.
Co s tím lze dělat?
Už jsme rozšířili naše podpůrné sociální programy, navýšili jsme ze zákona dané stipendium o vlastní prostředky i zavedli speciální stipendium pro takzvanou akutní sociální tíži. Máme také nové nástroje i pro uchazeče, kteří se k nám hlásí ze sociálně slabších rodin nebo sociálně ohrožených vrstev. Zavedli jsme program, který umožňuje podat jednu přihlášku zdarma pro studenty, kteří se přihlásí do konce prosince a prokážou, že jsou z rodiny, kde je příjem pod jeden a půl násobku životního minima. Všechna tato opatření jsou ale z mého pohledu stále nedostatečná. Proto se chci věnovat tomu, abychom dokázali pro podporu studentů, kteří jsou v tíživé situaci ať už chronické, nebo akutní, nacházet zdroje jak uvnitř univerzity, tak externí.
Není cestou školné, které by umožnilo přerozdělit prostředky od těch, co je mají, k těm, kterým by pomohly?
Aktuálně to nepovažuji za dobré řešení. Zápisné nebo školné by pro mnohé studenty vytvořilo spíš bariéru v přístupu ke vzdělávání. Tohle nevnímám jako cestu. Pro podporu studentů v tíživé ekonomické situaci musíme hledat prostředky z jiných externích zdrojů a interních zdrojů, a proto budeme i dál pracovat na tom, abychom využili našeho nadačního fondu.
Univerzita není jenom o vzdělávání, měla by být také o výzkumu a vědě. Co může rektorka udělat pro to, aby se univerzita posunula v oblasti vědy?
Úkolem vedení univerzity je správně nastavovat prostředí. Za uplynulých osm let vznikly na naší univerzitě nové programy, jako například program Primus určený pro postdoktorandy nebo program Donatio na podporu vedoucích vědeckých osobností. V příštích letech se musíme zaměřit na lepší podporu velkých mezinárodních projektů a zlepšit podporu žadatelům o velké granty.
Jak?
Jsem přesvědčena, že rektorát může lépe propojovat vědecká a projektová oddělení na jednotlivých fakultách a zajistit výměnu zkušeností. Náplň samotného bádání musí zůstat v rukou jednotlivých fakult a akademických pracovníků.
Bude podle vás s ohledem na propad veřejných rozpočtů kvůli covidu prostor pro navyšování rozpočtu pro vědu?
Já jsem celoživotní optimista, vláda má vzdělávání jako jednu ze svých hlavních priorit. A vzdělávání je neodmyslitelně spjato s vědou a výzkumem, abychom studentům mohli předávat ty nejnovější poznatky. I proto věřím, že na vědě a výzkumu se za současné vládní koalice šetřit nebude.
Pomůže tomu i nově zřízené ministerstvo pro vědu?
Věřím, že by mohlo přispět k tomu, aby se zpřehlednilo financování vědy. To je určitě velký úkol a já držím nové ministryni palce, aby se jí to povedlo.
Ve vládě se počet ministrů navýšil. Vám se podařilo rektorský tým zúžit. Jak jste to dokázala?
Sloučili jsme agendy prorektora pro tvůrčí činnost a prorektora pro vědeckou činnost. Z nich máme jednu pozici prorektora pro vědecké a tvůrčí záležitosti. A dále nám ubyla pozice prorektora pro evropské záležitosti. Nově budeme mít prorektora pro informační technologie, takže z dosavadních devíti prorektorů jich bude ve vedení univerzity osm.
Není to riskantní zrušit post prorektora pro evropské záležitosti v době, kdy Českou republiku čeká předsednictví v radě EU?
My tuto agendu rozhodně nepodceňujeme. Členkou kolegia zůstane profesorka Lenka Rovná, která má velké zkušenosti se spoluprací s evropskými institucemi, a spolu s prorektorkou pro zahraničí se evropskému předsednictví rozhodně věnovat budou.
Jak jsou v prorektorském týmu zastoupeny fakulty?
Máme 17 fakult, takže všechny být zastoupeny nemohou. Myslím ale, že mě fakulty za osm let působení ve funkci prorektorky už poznaly jako člověka, který opravdu umí otevřeně a vstřícně komunikovat a naslouchat názorům, což je základem důvěry. Tam, kde je důvěra, je i velmi dobrá spolupráce. A já bych chtěla, abychom díky této vzájemné důvěře spolupracovali v oblastech, kde Univerzita Karlova potřebuje posílit. Společně musíme usilovat o to, abychom byli nejenom univerzitou, která je nejstarší, ale také univerzitou, která je nejkvalitnější a nejatraktivnější.