Ze statistik Centra rozvoje kompetencí Masarykovy Univerzity plyne rostoucí zájem o workshopy, které se věnují zavádění inovací do výuky, wellbeingu, využívání pomůcek ve výuce či získávání zpětné vazby. Jak vypadal červnový první ročník Festivalu dobré výuky?
Reportáž vyšla původně v Magazínu M.
Zpola zaplněná posluchárna v budově na Komenského náměstí v Brně je po deváté hodině ráno spíš tichá. Všichni pozorně naslouchají organizačním pokynům k prvnímu ročníku Festivalu dobré výuky. Ticho dlouho netrvá, festival je totiž především o sdílení zkušeností a zážitků a jeho účastníci si v tomto směru mají co říct.
Diskusi ale rozproudí nejdřív organizátoři na zcela jiné téma, a to festivalové. „Festivalů máme celou řadu, kdo chodí například na festivaly vážné hudby? Můžete si o tom teď popovídat s lidmi okolo,“ vyzývá Zuzana Kročáková, která je lektorkou workshopů v Centru rozvoje kompetencí MU (CERPEK), které akci pořádá. Vyučující nejen z Masarykovy univerzity, garanti oborů či lidé zodpovědní za kvalitu vzdělávání nepotřebují příliš pobízet, v sále se téměř okamžitě rozběhne povídání.
Ladění na festivalovou atmosféru ještě střídají úvodní slova. Vedoucí Oddělení rozvoje pedagogických kompetencí CERPEK Marie Nováková připomíná, že před více než třiceti lety, když začínala na vysoké škole učit, bylo povinností absolvovat týdenní pedagogický kurz. „Tato povinnost se během let vytratila. Jsem ráda, že Masarykova univerzita je v současnosti v čele univerzit, které si uvědomují důležitost vzdělávání.“
Právě vzdělávání vysokoškolských učitelů a rozvoji jejich kompetencí se CERPEK na Masarykově univerzitě věnuje. Jak vzápětí uvádí další z lektorek Ingrid Procházková, ze statistik centra plyne rostoucí zájem o jeho workshopy. Nejčastěji pak o ty, které se věnují zavádění inovací do výuky, wellbeingu, využívání pomůcek ve výuce či získávání zpětné vazby.
Ředitelka Odboru pro kvalitu Kateřina Oleksíková připomíná, že Masarykova univerzita už urazila velkou část cesty, která by měla vést k vyšší kvalitě vzdělávání. I když podle ní nemusí být výsledky zatím vidět, to důležité, tedy změna přístupu k výuce na vysoké škole se už stala a v současnosti se pracuje na řadě konkrétních opatření.
Jedním z nich je například kompetenční rámec vysokoškolského učitele. Účastníci festivalu si podrobnosti o něm vyslechli na odpolední diskusi. Mezitím je čekaly workshopy věnované různým stylům výuky. Na výběr byly ještě před festivalem čtyři možnosti – práce s odborným textem a využití divadla; jak mít aktivní studující; ukázka simulační výuky a příklad toho, jak zapojit a motivovat 140 studujících v učebně.
Tandemové učení
Volím nejdříve ukázku toho, jak motivovat velkou posluchárnu studentů k práci. Jde totiž zároveň o příklad tandemové výuky, kterou na pedagogické fakultě oficiálně vedou Lucie Jarkovská a Martina Nosková. Vedou kurz věnující se metodologii výzkumu.
„Řešily jsme otázku, jak ukázat studujícím, že i pro ně jsou výzkumné a analytické metody dobré. Věděly jsme, že je nesnáší, zdají se jim složité, myslí si, že nemají vztah k profesi a mají z nich strach,“ vysvětluje Jarkovská, před čím vyučují na začátku kurzu stojí. Dodává, že jejich úkolem je ukázat budoucím učitelům, že znalost analytických metod pomáhá kritickému myšlení a posiluje také jejich kompetenci v práci s informacemi.
„Začínáme příběhem chlapce, který v jednom roce nastoupil do jeslí a pořád plakal. Nefungovaly na něj žádné postupy adaptace v kolektivu a neplakal jen, když byl v náručí, což ale při hlídání více dětí nemůže být pořád. A teď se ptáme vás – i studujících – jak to vyřešit?“
Při ukázce i v hodině tak přijde na řadu diskuse a hledání možností řešení.
„Řešení tohoto případu bylo takové, že učitelka začala pozorněji chlapce sledovat a zjišťovat, kdy brečí a proč. Zjistila, že se bojí dalších dětí, na které nebyl zvyklý, a vytvořila mu prostor z polštářů, kde se cítil v bezpečí. Čili evidence, a tedy sběr informací, pomohly vyřešit zdánlivě neřešitelnou situaci,“ doplňuje Jarkovská, proč je dobré učit se metody práce s daty. Obě kolegyně ve výuce přibližují studujícím mimo jiné deníkovou metodu, kdy psaní deníku má také určitá pravidla, která pak pomáhají s využitím údajů, které si v nich člověk zaznamenává.
Roztřiďte plyšáky jako hasiči!
Deníky mohou zaznamenávat samozřejmě různé zážitky. A právě zážitky či prožitky jsou další z možností, jak studentům předávat znalosti a dovednosti. Ukázku zážitkové výuky vede Michal Pospíšil z lékařské fakulty.
Účastníci jeho workshopu nejdříve absolvují frontální výuku, při níž se dozvědí základní pravidla takzvané triáže, tedy způsobu třídění velkého množství pacientů podle závažnosti jejich stavu ve chvíli, kdy jsou omezené zdroje pro ošetření. S pomůckami pak ale vybíhají na chodbu, kde na ně čekají plyšoví pacienti vždy s popisem jejich stavu. Účastníci rozdělení do týmů musí v časovém limitu rozhodnout o tom, jak kterého ošetří.
„Tato výuka je součástí předmětu Medicína katastrof, který vyučuji na Ústavu zdravotnických věd. Jejím cílem je nácvik, kdy se záchranář může dostat do nestandardní situace a musí vědět, jak vytřídit pacienty podle systému, který používají další složky IZS,“ přibližuje předmět Pospíšil.
Cílem zážitkové výuky je naučit budoucí záchranáře „přepnout“ z urgentní medicíny na medicínu katastrof. „V urgentní medicíně děláte co nejvíc pro záchranu jednoho člověka, v medicíně katastrof musíte udělat to nejlepší pro co nejvíc lidí. A je dobré to trénovat,“ říká Pospíšil.
I když Pospíšil zážitkovou výuku využívá, říká, že všeho moc škodí. „Studenti musí mít znalosti, aby se s nimi dala dělat cvičení, a také se mění studenti i technologie. Osvědčilo se mi metody učení střídat a zkoušet nové věci,“ uzavírá.
Právě ukázky nových věcí či výměna zkušeností přilákaly na první ročník Festivalu dobré výuky desítky lidí. A hlubší znalosti či podporu najdou všichni zájemci z řad vyučujících na MU po celý rok v CERPEku.