Co je to kvalitní výuka? Proč nelze učit podle jednoho, byť skvělého mustru dlouhé roky? Jak si říct o zpětnou vazbu od studujících, proč je potřebná i ta od kolegů a proč ji nevnímat jako kritiku? V anketě se zamýšlejí vyučující z českých vysokých škol nad tím, co dělá jejich hodiny dobré a co jim brání učit lépe.
Dobrá výuka neexistuje ve vzduchoprázdnu, vždy je to výsledek chemie mezi vyučujícími a studujícími, shodují se pedagožky a pedagogové oslovení v anketě. „Kvalitní výuka se nerovná jen kvalitní obsah, ale i kompatibilita s těmi, kdo ji navštěvují. Snažím se proto reagovat na to, jaká je skupina studentů a studentek, s níž pracuji, a jaká témata potřebují více řešit,“ říká například Zuzana Šalamounová z Masarykovy univerzity.
Jedním z nejdůležitějších nástrojů, jak kvalitu výuky zvyšovat, je pak zpětná vazba a komunikace toho, co mohou na hodině studující očekávat a co naopak chtějí oni. „Čím dál důležitější se mi jeví hrát s odkrytými kartami, seznámit studující s tím, co jim můžu nabídnout, a ptát se na jejich zkušenosti i očekávání. Pravidelně zařazuju čas na zpětnou vazbu na konec kurzu ve formě společného rozhovoru a nepravidelně takové situace vytvářím v průběhu semestru, kdykoliv vycítím, že nějaká nejistota či otázka visí ve vzduchu, nebo když mám sama pocit, že potřebuju reflexi své práce,“ popisuje pedagožka JAMU Kateřina Jebavá.
Zpětnou vazbu by ale vyučující, které jsme v anketě oslovili, rádi více využívali i od kolegů a kolegyň. „Pomohlo by mi mít kolem sebe více lidí ochotných společně pracovat a sdílet a vyhodnocovat zkušenosti s výukou,“ říká Zuzana Pátíková z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
„Přála bych si využívat takzvané kolegiální hospitace – domluvit se, na které hodiny se s kolegy/kolegyněmi navzájem půjdeme podívat, abychom sdíleli dobrou praxi, mohli na sebe napříč kurzy navazovat a celkově měli příležitost spolu o výuce mluvit,“ doplňuje Zuzana Šalamounová.
A co vyučujícím nejvíc chybí? Není to ani tak technologické zázemí nebo finance, ale zdánlivě jednodušší věc: čas. „Přála bych si mít víc času. Mít čas a možnost nahlédnout do ostatních kurzů, trošku víc se potulovat po fakultě, nespěchat tolik. Před a po každém kurzu mít možnost neběžet za další povinností,“ říká Kateřina Jebavá.
„Kvalitní výuka je závislá na přípravě. Byť se to nemusí zdát, příprava zabere hodně času. Potřeboval bych tedy více času na přípravu,“ doplňuje lakonicky Milan Hrubeš z Univerzity Hradec Králové.
Mgr. et Mgr. Zuzana Šalamounová, Ph.D.
proděkanka pro studium učitelských programů a celoživotní vzdělávání
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Jak se snažíte o zkvalitnění vlastní výuky?
Kurzy, které vyučuji, se týkají vzdělávání a na poli vzdělávání je každý rok ve znamení řady změn. Díky tomu není možné vytvořit přesnou kopii toho, jak výuka vypadala minule, ale je nutné ji upravovat. Právě to, že se výuka rok od roku vyvíjí, ať už z hlediska obsahu, nebo metod, pro mě představuje cestu, jak neustrnout.
Kvalitní výuka se nerovná jen kvalitní obsah, ale i kompatibilita s těmi, kdo ji navštěvují. Snažím se proto reagovat na to, jaká je skupina studentů a studentek, s níž pracuji, a jaká témata potřebují více řešit. To je však podmíněno povahou kurzů, které vyučuji.
Dále prostřednictvím práce se zpětnou vazbou, přičemž nemyslím jen zpětné vazby na konci semestru. Pokud si někdy například nejsem jistá, zda něco funguje, jak má, tak se studentů a studentek zkrátka zeptám. Na základě konkrétní otázky dokážou velmi přesně popsat, jak se jim pracuje, jak účelné pro ně je konkrétní zadání a tak dále.
Mám štěstí v tom, že mám kolegyni, se kterou se k výuce každý týden vracíme, byť třeba jen na chvíli. Když spolu hovoříme o výuce, odnesu si vždy nějaký impulz pro to, co můžu udělat jinak. Vlastně si už vůbec nedovedu představit o výuce mlčet.
Aby byla výuka kvalitní, musí vhodně doplnit i celkovou kompozici studijního programu. Až v posledních letech jsem začala více řešit, že potřebuji více rozumět tomu, jak má výuka navazuje na výuku ostatních, jaká je její role v rámci celého programu, kdo je zodpovědný za které výstupy. Víc tedy řeším, co si studenti a studentky nesou z jiných kurzů a co si naopak mají odnést ode mě jinam, a přijde mi to jako klíčová věc.
Jak byste si výuku přála zkvalitnit, co vám v tom případně brání a co by vám pomohlo?
Přála bych si využívat takzvané kolegiální hospitace – domluvit se, na které hodiny se s kolegy/kolegyněmi navzájem půjdeme podívat, abychom sdíleli dobrou praxi, mohli na sebe napříč kurzy navazovat a celkově měli příležitost spolu o výuce mluvit. Napříč vzdělávacím systémem jsou bohužel hospitace chápány spíše jako kontrolní prvek či jako nepatřičný vpád do výukového soukromí. Nejsme zvyklí k sobě do výuky chodit, což je v tomto případě větší bariéra než například čas.
Dál bych si přála pro studenty připravovat takové e-learningové prostředí, které by více podpořilo jejich učení. V současné době e-learningové prostředí využívám zejména na sdílení materiálů (prezentace, povinnou a rozvojovou literaturu či videa) a na zadávání a vyhodnocování omezeného množství úkolů. Ideální by přitom bylo, aby zde studenti měli pro jednotlivé výstupy k dispozici různé typy úloh, jimiž by si mohli ověřit, jak se jim u každého výstupu daří, a k tomu dostávali formativní zpětnou vazbu, tzn. takovou zpětnou vazbu, díky níž budou vědět, na co se ještě mají zaměřit, kde mají prostor pro rozvoj. Pokud se student či studentka na konci kurzu dozví, že mají například D, skončí zkrátka s D. Už se jen výjimečně budou učit, aby svůj výsledek zlepšili. To je slabinou způsobu hodnocení na vysokých školách.
A co mi brání, abych dělala to, co jsem právě popsala? V tomto případě je to právě čas. Připravit a vést kvalitní kurz a podnětné online prostředí znamená připravit a vést v podstatě dva kurzy… A co se týká formativního hodnocení, narážím na limity s ohledem na počet studentů. V podzimním semestru spolupracuji v různých prezenčních kurzech se 130 studujícími (kombinované nezapočítávám), takže mnohdy nejde vracet se k úkolům jinak než bodovou škálou. Funkční mi přijde model spolupráce se studentkami či studenty, kteří například s agendou úkolů pomáhají, jako je to běžné na některých zahraničních univerzitách. Částečně je to možné i u nás, ale záleží na tom, zda je k dispozici student či studentka s volnou kapacitou…
doc. Mgr. Zuzana Pátíková, Ph.D.
docentka, Ústav matematiky
Fakulta aplikované informatiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
Jak se snažíte o zkvalitnění vlastní výuky?
Učím především v prvním ročníku základní matematické kurzy pro technické obory. Přestože obsah učiva je daný a je ho vzhledem k časové dotaci relativně hodně (v porovnání s tempem na středních školách), snažím se, aby výuka v seminářích nebyla příliš jednotvárná. Kombinuji aktivity, jejich formy, používám osvědčené, vymýšlím nové, s ohledem na aktuální potřeby vyučovaných studijních skupin. Když je potřeba, zařazuji krátké opakování formou hry, ve skupině nebo individuálně.
U některých témat, kde je důležité hlubší pochopení konceptu, volím „badatelsky orientované“ pracovní listy. Využívám některé online aktivity připravené za covidu – hry, vizualizace. Nechávám studenty připravit a před ostatními kolegy prezentovat aplikační úlohy. Pravidelně přehodnocuji systém hodnocení předmětu, s cílem aktivizace studentů v průběhu semestru. Čas od času se ptám studentů (osobně nebo dotazníkem), co jim vyhovuje, nevyhovuje, pomáhá k větší efektivitě učení.
Jak byste si výuku přála zkvalitnit, co vám v tom případně brání a co by vám pomohlo?
Do budoucna bych ráda měla vybudovaný sofistikovanější podpůrný elektronický systém, pravděpodobně formou moodle kurzu, který by sloužil k domácí přípravě, procvičování, opakování, přípravě na zkoušku. Pro jednoho je to ale časově náročný úkol. Pomohlo by mi mít kolem sebe více kolegů ochotných společně pracovat a sdílet a vyhodnocovat zkušenosti s výukou.
Mgr. Milan Hrubeš, Ph.D.
vedoucí katedry politologie
Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové
Jak se snažíte o zkvalitnění vlastní výuky?
V případě přednášek se snažím, abych co nejvíce používal situace či příklady z aktuálního dění. Probíráme-li například typologii politického aktivismu v Česku, ptám se studentů, jaké protestní aktivity v nedávné minulosti zaznamenali, co o nich ví a podobně. Pak daný příklad využiji pro to, abych skrze něj popsal daný koncept, teorii, mechanismus.
Na přednáškách a seminářích, kde se setkávají studenti z různých oborů, například politologie, historie, sociologie, se snažím pracovat s tím, že takto pestrá skupina obvykle přináší různé pohledy na konkrétní témata. Snažím se pak využít specifických znalostí studentů a studentek různých oborů k tomu, aby dané téma okomentovali z pohledu dané disciplíny a navzájem si tak nabídli komplexnější pohled na danou problematiku. Pokud jsou na výuce přítomni studenti z jiných zemí, pracuji navíc s například s kulturním kontextem, který rovněž otevírá prostor pro práci s řadou fenoménů.
Kromě toho se snažím v rámci seminářů zadávat četbu, která je aktuální a týká se aktuálního dění a problémů, ale také texty, které jsou (v Česku) kontroverzní. Studenty a studentky to většinou „nenechá chladnými“ a reagují, čímž se vytvoří živá diskuse, která ukáže, na co je důležité se zaměřit a čemu věnovat větší pozornost.
Rovněž se ale snažím výuku zkvalitňovat tím, že se učím studenty a studentky lépe vyslechnout, dát jim prostor formulovat svůj názor, komentář, vytvořit takové prostředí, aby se nebáli diskutovat a chápali, že diskutujeme názory, argumenty, a nikoliv osoby, které názory a argumenty formulují. V tomto ohledu se často obracím na kolegyně a kolegy, se kterými diskutujeme, jak přistupovat k některým tématům, zda jsou daná témata pro současné studenty a studentky aktuální, případně jak některá zdánlivě nezáživná témata prezentovat tak, aby přinejmenším studenty a studentky nedemotivovala v dalším studiu.
Jak byste si výuku přál zkvalitnit?
Přál bych si daleko více využívat různých nástrojů vzdělávání, nikoliv jen těch konvenčních. Uvedu dva příklady. Již delší dobu mám rozpracovaný koncept přednášky / bloku přednášek k metodologii politologie (sociálních věd), který využívá různé filmy, např. film Vrať se do hrobu. Byť to není film, který by primárně byl o vědě, vědeckých pokusech apod., daného tématu se dotýká a nabízí mnoho momentů, které velmi názorně otevírají některé z otázek/problémů vědeckého výzkumu.
Právě „každodennost“ je něco, čím bych chtěl umět výuku zkvalitnit, tedy ukazovat a pracovat s tím, co je kolem nás, s čím se každý den setkáváme. S „každodenností“ je spojené i to, že bych velmi rád vyrazil se studenty a studentkami do terénu a tím nemám na mysli například jít na exkurzi do Poslanecké sněmovny, ale projít si např. různé veřejné budovy, od magistrátů přes nemocnice až po vězení, aby studenti a studentky měli možnost vidět, jak architektura budov reprodukuje a upevňuje moc. Nabídnout jim tedy možnost pochopit rozdíl mezi „explicitní“ mocí, kterou politologové a politoložky často konceptualizují skrze například ústavní instituce, a mocí, která je všudypřítomná, přítomná v každodenních praktikách a prostoru, ve kterém se pohybujeme, tedy zjednodušeně řečeno foucaultovským konceptem moci.
Co vám v tom případně brání a co by vám pomohlo?
Kvalitní výuka je závislá na přípravě. Byť se to nemusí zdát, příprava zabere hodně času. Potřeboval bych tedy více času na přípravu, zvláště pak na způsob výuky, který jsem nastínil výše. Kromě toho mi v tom určitě brání mé vlastní obavy, abych skrze takto pojatou výuku dokázal předat to, co předat mám.
Mgr. Kateřina Jebavá, Ph.D.
odborná asistentka a vědecká pracovnice
Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění
Jak se snažíte o zkvalitnění vlastní výuky?
Na Divadelní fakultě JAMU učím kurzy herecké propedeutiky pro studující prvních ročníků oborů Audiovizuální tvorba a divadlo a Divadelní produkce, vedu tvůrčí projekty a spolupracuji na výuce doktorandů a doktorandek jako členka týmu vyučujících doktorského semináře. Ve všech kurzech jde o tvůrčí práci s malou skupinou studujících, kdy se v každém novém akademickém roce výuka proměňuje a kdy výsledek není důležitější než reflektovaný tvůrčí proces. Sebe vidím spíš jako průvodkyni, která může studujícím zprostředkovat cestu k prožitku tvůrčí práce na inscenaci nebo při improvizaci. Stále hledám cestu, jak co nejlíp vytvořit prostor pro vlastní kreativitu studujících a taky možnost prožitky ukotvit. Považuju se stále za začátečnici, semestrální kurzy učím teprve čtvrtým rokem. Abych výuku mohla každý rok o kousek posouvat a zkvalitňovat, komunikuju se studenty a studentkami už od prvního setkání několik okruhů: způsob práce, pravidla setkávání, očekávané výsledky i to, že jejich aktivní zapojení při každém setkání je nezbytnou součástí procesu.
Čím dál důležitější se mi jeví hrát s odkrytými kartami, seznámit studující s tím, co jim můžu nabídnout, a ptát se na jejich zkušenosti i očekávání. Pravidelně zařazuju čas na zpětnou vazbu studujících na konec kurzu ve formě společného rozhovoru a nepravidelně takové situace vytvářím v průběhu semestru, kdykoliv vycítím, že nějaká nejistota či otázka visí ve vzduchu, nebo když mám sama pocit, že potřebuju reflexi své práce. Každý rok reviduju svůj sylabus, kde chci kromě struktury, milníků a cílů nabízet stručnou, ale kvalitní oporu v odborné literatuře o herecké práci i z oblasti divadelní teorie. Tato literatura není pro studenty povinná, je to spíš výběr textů, které jim mohou být užitečné. Pro příští semestr teď hledám i jiné formy – dokumenty o divadle, rozhovory s tvůrci, video i audioformáty –, které bych mohla doporučit.
Jak byste si výuku přála zkvalitnit, co vám v tom případně brání a co by vám pomohlo?
Přála bych si mít víc času. Mít čas a možnost nahlédnout do ostatních kurzů, trošku víc se potulovat po fakultě, nespěchat tolik. Před a po každém kurzu mít možnost neběžet za další povinností. Dost se o to snažím, ne vždycky ale zvládnu poručit diáři. Taky bych si přála, aby měli i studující čas a kapacitu jak tvořit, tak sledovat tvorbu ostatních a abychom si zvykli o své práci mluvit otevřeně, uměli vnímat a využít dobrou reflexi i kritiku k vlastnímu rozvoji tvůrčí práce bez ohledu na to, v jaké fázi umělecké či akademické „kariéry“ právě jsme.
Těší a baví mě mezifakultní projekty a návštěvy, překračování hranic oborů a komunikace.