Už dva roky mohou vysoké školy přímo odebírat tituly svým absolventům, pokud se prokáže jejich nepoctivé chování. S odhalováním plagiátorských prací pomáhají i speciální softwary, často propojené se zahraničními texty. Školy přistupují k odnímání titulů výjimečně, od nástupu novely jsou známé zatím dva případy. Složitější je ovšem odhalit takzvané psaní na zakázku.
Hned o dva magisterské tituly přišel loni v listopadu student Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy. Na fakultě studoval dva programy a obě diplomové práce obhájil v září 2018. Etické komise školy i speciální software pak ale potvrdily, že jde o plagiáty.
„„Práce tohoto absolventa se stejně jako všechny práce nejprve kontrolovaly antiplagiátorským softwarem Theses. Následně byly zkontrolovány softwarem Turnitin, který na problém upozornil. Tento zahraniční systém UK koupila v roce 2017 a postupně jej zavádí,“ říká mluvčí Univerzity Karlovy Václav Hájek. Bylo to vůbec poprvé v novodobé historii univerzity, kdy svému studentovi kvůli plagiátorství odebrala titul.
Navíc zástupci školy zjistili, že obě diplomové práce vznikaly bez průběžné spolupráce s vedoucím, což se podle stanoviska univerzity dá chápat jako utajování skutečného postupu při psaní textu.
Tři roky od promoce
Kontrolovat závěrečné práce začaly vysoké školy v Česku už před rokem 2011, tedy ještě před známou kauzou plzeňských práv, kdy se kromě obvinění z plagiátorství řešily i podezření na podvodná získání titulů a problémy nastavení celého systému fakulty. Odebírání titulů kvůli opisování v závěrečných pracích, kdy diplom může zrušit přímo škola, je ale novinkou: Možnost přinesla univerzitám až novela vysokoškolského zákona ze září 2016, podle které může škola odebrat absolventovi diplom do tří let od jeho udělení.
„České právo po roce 1989 nepočítalo s potřebou odejmout již udělený akademický titul či zpětně prohlásit vysokoškolské vzdělání za nezískané. Jiné je to například v Německu, kde závisí více na vnitřních předpisech univerzit, jak a za jakých podmínek mohou titul odebrat, a kde je odnímání zejména doktorských titulů vcelku běžnou záležitostí často řešenou správními soudy,“ vysvětluje soudce Nejvyššího správního soudu Karel Šimka.
Školy v Česku se tak pohybovaly v mimořádně nejistém právním prostředí. Až právě novela vysokoškolského zákona z roku 2016 zakotvila pro odnímání titulů jasná pravidla. Zaprvé stanovila časový údaj: tituly se nemohou odnímat nekonečně do minulosti, jde to zpětně po tři roky. „A popsala i skutkovou podstatu, která je zaměřená na úmyslné a vážné pochybení. Odvolání proti rozhodnutí rektora není možné a ukazuje tedy jeho postavení jako samosprávného orgánu, který rozhoduje v jediné a poslední instanci,“ dodává Šimka.
K odnímání titulů zatím přistupují české vysoké školy výjimečně. Vedle Univerzity Karlovy to udělala v posledních dvou letech ještě Mendelova univerzita v Brně. Šlo o případ z roku 2017, kdy nedostatky v práci odhalil předloni systém Theses, kterým Mendelova univerzita kontroluje v současné době veškeré kvalifikační práce.
Psaní na zakázku
Mendelova univerzita se věnuje také boji s takzvaným contract cheating, tedy psaním závěrečných prací na objednávku za úplatu, které se prý v poslední době rozmáhá. „Tento problém je tak aktuálnější a palčivější než samotné plagiátorství. Tyto práce vykazují všechny prvky originality, běžnou kontrolou na podobnost se zpravidla neodhalí a zde je nutná systematická práce vedoucího se studentem. Jednak aby dotazy na obsah práce zjišťoval, zda je student autorem a jednak vhodným postupem prací a průběžným odevzdáváním výsledků zabránil této možnosti,“ upozorňuje mluvčí univerzity Filip Vrána.
Patrně již od příštího roku bude součástí posudku vedoucího práce také vyjádření týkající se možného plagiátorství.
Právě kontrola autorství prací ještě před obhajobou je v současnosti nejsilnější nástroj, jaký vysoké školy mají. Například Univerzita Palackého v Olomouci zahájila v prosinci kontrolu stovky namátkově vybraných diplomek právě kvůli obavě z plagiátorství. Kontrolovat se bude až do poloviny letošního roku a testem projdou diplomové práce z šesti fakult univerzity.
Antiplagiátorských programů je mnoho
Každý student odevzdává svou závěrečnou práci v papírové i v elektronické podobě. Právě ta druhá slouží jako podklad antiplagiátorským systémům. Pro prvotní porovnání používá většina univerzit počítačový systém Theses, který vyvíjí a provozuje Masarykova univerzita od roku 2006 a vznikl na základě poptávky vysokých škol.
Za dobu fungování systému na odhalování podobností už se na Masarykově univerzitě vedlo několik disciplinárních řízení kvůli podezření z plagiátorství, ve kterých hrozilo studentům vyloučení. „V takovýchto případech ale studenti zpravidla sami dobrovolně studium předčasně ukončí. Důležitější je však prevence tohoto negativního jevu, tedy skutečnost, že studenti vědí, že podobné jednání může být odhaleno a v takovém případě je trestáno. Z těchto důvodů podobných případů v posledních letech ubývá,“ podotýká mluvčí Masarykovy univerzity Tereza Fojtová.
Na Univerzitě Karlově i na mnoha dalších školách se kontrolují automaticky všechny závěrečné práce už od roku 2011. Každá kvalifikační práce se vkládá do elektronického systému, kde ji zároveň antiplagiátorský systém zkontroluje a vyhledá případné shodující se nebo podobné pasáže textu. „Protokol o výsledku provedené kontrole závěrečné práce je prostřednictvím elektronického systému dostupný zúčastněným lidem, jako jsou vedoucí práce, oponenti a další,“ popisuje mluvčí Hájek.
Jeden z nejužívanějších softwarů na odhalování plagiátů je také již zmíněný Turnitin, který je zahraniční a díky tomu je propojený s mnoha institucemi a univerzitami po celém světě. Při porovnání textů zvýrazní podobnosti s internetovými, akademickými i studentskými texty.
Další systém, Odevzdej.cz, odhaluje podobnosti dokonce i v seminárních a jiných školních pracích. Software Plag.cz zase podle údajů webu kontroluje více než 14 bilionů webových stránek, článků, knih a periodik.
Shodný text nerovná se plagiát
Že systém vyznačí shodu v textech, nicméně automaticky neznamená, že se jedná o plagiát. Vždy závisí na míře shody a také na tom, zda autor vložený text řádně označil jako citovaný zdroj. „Antiplagiátorský systém sám o sobě nerozhoduje o tom, zda jde či nejde o plagiát, jen vyhledává podobnosti práce s jinými dokumenty. Závěr pak musí udělat vedoucí práce či školitel, respektive komise pro obhajobu práce. V součtu může mít třeba padesát procent shody s jinými dokumenty, ale nemusí jít o plagiát, pokud jde o řádně citované zdroje,“ říká Hájek.
Dalším filtrem, který by měl plagiát před obhajobami odhalit, je vedoucí práce, v případě disertačních prací školitel. Student by s ním měl být pravidelně v kontaktu a práci s ním konzultovat. Vedoucí si může všímat detailů jako je změna stylu psaní, neobvyklé zdroje nebo zdroje výrazně staršího data. Podezřelé fráze může též sám zadat do vyhledávače Google a dohledat tak původní zdroj.
Student musí práci rozumět, ne ji jen papouškovat
Jedním ze zkušených vedoucích je i Martin Prudký z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. „Pokud by student sám navrhl téma, pak ale nedocházel na konzultace a najednou se objevil s hotovou prací, samozřejmě bych měl podezření, kde k hotovému textu přišel,“ říká profesor Prudký, který vedl víc než padesát magisterských diplomek a desítku doktorských dizertací.
Pak by cíleně zjišťoval, jestli student opravdu rozumí zkoumanému materiálu, jestli ovládá použitou metodologii a suverénně zná nejen vlastní tezi, ale i širší souvislosti, na které při práci musel narážet.
Prudký upozorňuje, že každá odborná práce je vždy jen dílčím útvarem, který vznikl v širším procesu a měl řadu mezikroků i navazujících souvislostí, které se do finálního textu nakonec nedostaly. „Pokud by student neuměl nic víc než papouškovat ´svůj text´ a nerozuměl by širší problematice věci ani detailním aspektům do hloubky, bylo by jasné, že text sám nezpracoval,“ podotýká Prudký.
„Proto je také důležité, aby studenti při obhajobě svou práci před zkušební komisí nejen detailně představili, ale také podrobně vyložili, jak při zpracování postupovali a na základě jakých argumentů se přitom rozhodovali,“ zdůrazňuje Prudký.
Za šestadvacet se s plagiátem u diplomových nebo disertačních prací ještě nesetkal. Připouští, že na počátku studia se u některých studentů občas objevují například papery či seminární práce, které jsou jen snůškou výpisků nebo kompilací z několika zdrojů. „Ale to bývá spíš jen projev bezradnosti a nezralosti. Schopnost a odvahu pustit se do kritického rozboru, do vlastního posuzování a užívat přitom správné postupy, to se každý musí učit postupně,“ dodává Prudký.
I u nich na fakultě procházejí všechny práce kontrolou antiplagiátorským softwarem. „Ten ale jen vyznačí doslovně stejné nebo obdobné pasáže. Pak je nutné to zkontrolovat a vyhodnotit. Stává se, že autoři dvou prací citují tentýž zdroj a přitom jej řádně uvádějí, to je pak zcela v pořádku,“ ujišťuje Prudký.
Vrátit diplom
Když už univerzita plagiát odhalí, o odejmutí titulu rozhoduje rektor na základě podkladů od komisí. Samy školy si určují, kdo rektorovi poskytne podklady, ale například na Univerzitě Karlově řízení vyžaduje, aby rektor jmenoval sedmičlennou komisi z řad profesorů, docentů nebo dalších odborníků, která provede analýzu kvalifikačních prací a poté se sejde k přijetí stanoviska. Rektor rozhodne v řízení o neplatnosti do 150 dnů.
Technicky vzato nejde o „odejmutí“ titulu, ale o vyslovení neplatnosti státní zkoušky. V důsledku rozhodnutí pozbývá dotyčný člověk vysokoškolské vzdělání a příslušný akademický titul dnem, kdy se rozhodnutí o neplatnosti státní zkoušky stane účinným. „Tímto dnem pozbývá platnosti i vysokoškolský diplom. Rozhodnutí rektora je účastníkovi řízení doručeno a v rozhodnutí je stanovena i povinnost vrátit diplom na příslušnou fakultu. Z logiky věci vyplývá, že taková osoba už není oprávněna titul nadále používat,“ uzavírá Hájek.