České vysoké školy fungují už rok v nuceném online režimu. Jak jej akademici a akademičky hodnotí? Někde si učitelé a učitelky pochvalují nové nástroje vzdálené výuky i urychlení beztak plánované digitalizace. Jinde ovšem mluví o frustraci, prodlužování, či dokonce ukončování studia ze strany studentů a studentek. Ti postrádají hlavně sociální kontakt, který je podstatnou součástí studia na univerzitě.
Rychlé změny a chaos. Tak by se stručně dala shrnout situace, ve které se české vysoké školy v posledním roce ocitly.
„Situace se po celý rok tak rychle a tak dramaticky a chaoticky vyvíjela, že nebylo možné vyzkoušet nějaký funkční systém kombinace distanční a kontaktní výuky. Naprostý chaos do vytvoření jakékoli strategie výuky vnášela rychle se měnící vládní rozhodnutí,“ shrnuje za všechny školy peripetie prorektorka pro studium a kvalitu Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) Silva Macková.
Například model, kdy se měla teoretická výuka konat distančně a praktická výuka mohla probíhat kontaktně, se vůbec nerozjel, protože byla vzápětí vládním rozhodnutím praktická kontaktní výuka zcela zrušena. „Další model, který byl založen na online teoretické výuce a online přípravě uměleckých projektů a počítal s možným návratem k praktické výuce v lednu, vzal za své už v průběhu Vánoc,“ dodává.
JAMU pak posunula začátek letního semestru na 1. března v naději na alespoň nějakou možnost „hybridní výuky“. Ani tato možnost ale neměla dlouhého trvání. „Z letošního akademického roku už moc nezbývá, naděje na návrat do školy na praktickou výuku nebo alespoň návrat pro absolvující ročníky a jejich absolventské projekty je v nedohlednu. Je potřeba hledat opět nová náhradní řešení,“ říká.
Krize ukázala zranitelná místa
Nutnost reagovat rychle na změny se pro vysoké školy stala klíčovou zkušeností. Své o tom ví i rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová, která jako první z rektorů a rektorek svou univerzitu před rokem uzavřela. Rok s covidem podle ní ukázal, jak poměrně konzervativní univerzitní prostředí může být flexibilní. „Změny, které jsme museli udělat ze dne na den, by normálně trvaly dva roky,“ konstatuje. Online výuka podle rektorky přinesla nové možnosti, větší zapojení odborníků a odbornic z praxe nebo zahraničních expertů a expertek na přednáškách.
„Určitě jsme jiní v uvědomění si, jak můžeme být zranitelní, jak vnější situace umí změnit naši práci a jak jsme schopni reagovat a rychle svoji činnost upravit, případně nalézt i alternativní způsoby řešení. Současné dění jsem od samého začátku vnímal i jako příležitost. Pomohlo nám to přeměnit úvahy a plány o digitalizování naší výuky do přímého aplikování, i když v kvapíku,“ doplňuje děkan Fakulty dopravní ČVUT Pavel Hrubeš. Podle něj překvapivě v některých oblastech uzavření fakulty i pomohlo. Fakulta mohla rozvíjet svá pracoviště a využít uzavření školy ke stavebním úpravám.
Digitalizace běží rychleji
Přechod na distanční výuku urychlil změny i jinde. Podle mluvčího Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Štěpána Kuděje budou školy tyto prvky používat čím dál více. „Nejen kvůli koronaviru, ale i v souladu s pokračující digitalizací. Nutnost přejít rychle na online výuku také řadě vyučujících ukázala, že to jde. Digitalizace probíhá možná o něco rychleji, než bylo v plánu, ale tímto směrem jsme se stejně ubírali,“ říká Kuděj.
Heslem doby se stávají výrazy jako blended learning nebo flipped classroom – tedy metody kombinující e-learning a běžnou kontaktní výuku. Část výuky, která je orientovaná na jednosměrné předávání informací (přednášení), je online a kontaktní část výuky se pak efektivněji využije pro interaktivnější formy výuky, protože to, co nelze nahradit, je mezilidský kontakt, zpětná vazba a interakce mezi studenty a studentkami a vyučujícími. A to nejen v rámci praktické výuky.
Archiv přednášek na internetu je fajn
Podle Blanky Šedivé, prorektorky pro studijní a pedagogickou činnost Západočeské univerzity v Plzni, už školy poznaly, jak je pro studenty a studentky užitečné, když mají přednášky k dispozici na internetu a kdykoli si je mohou poslechnout ještě jednou.
„Dá se proto očekávat, že budou materiály pro samostudium vyžadovat i po návratu ke kontaktní výuce, a bude zajímavé sledovat, jestli díky tomu budou mít větší studijní úspěšnost,“ uvádí Šedivá.
Data z její univerzity ukázala, že studenti a studentky rozuměli výuce online stejně jako v běžném režimu nebo ještě lépe, studiem strávili v průměru o 1,3 hodiny méně než v běžném režimu.
Z reakcí vyučujících vyplynulo, že výuce věnovali naopak více času než obvykle. Výuku na dálku hodnotili jako problematičtější především na fakultách strojní, zdravotnických studií a pedagogické.
Zatímco k přesunu výuky na internet se většina respondentů a respondentek stavěla pozitivně nebo neutrálně, v případě zkoušení už online forma takovou oblibu nezískala, větší část pedagogů a pedagožek se vyjádřila proti ní.
Problémy uměleckých škol
Nedostatek praktické výuky bolestně pociťují zejména na umělecky zaměřených vysokých školách. Podle prorektora Akademie múzických umění v Praze Jana Hančila mohou být online formy výuky s úspěchem používány v případě přednáškových a seminárních typů předmětů nebo náhražkovým způsobem suplovat i v některých individuálních typech praktické výuky. Praktickou kolektivní tvorbu v divadelním, tanečním, filmovém a hudebním umění však nahradit v žádném případě nemohou.
„Zcela pak absentuje výchova k důležitým komunikačním dovednostem, které vyžadují reakci na divákovu přítomnost a umění s ní nakládat,“ vysvětluje Hančil.
Jeho slova potvrzuje i prorektorka JAMU Silva Macková. „Distanční výuka nemůže nahradit soustavný a systematický trénink profesních dovedností, například hru na nástroj, zpěv, hlasový a pohybový trénink a další disciplíny vyžadující korekci pedagoga,“ uvádí s tím, že většina na JAMU vyučovaných předmětů je založena na umělecké tvorbě a prezentaci jejích výsledků – v rámci katedry, ateliéru, školy, ale i širšímu publiku. Výsledky umělecké tvorby mohou být prověřovány jedině v komunikaci s publikem.
„Navíc má velká část tvorby týmovou povahu. Tuto nejpodstatnější část výuky online realizovat nelze,“ říká Macková, která svoje závěry opírá o trojí zkušenost. Distanční výuku řeší jako prorektorka, vedoucí ateliéru na Divadelní fakultě JAMU a jako pedagožka tří teoretických předmětů.
Pro prváky a prvačky je důležitá socializace
Také podle mluvčího Masarykovy univerzity Pavla Žáry není forma online výuky možná pro většinu typů studijních oborů, zejména pro laboratorní či umělecké. „Určitě není dlouhodobě možná pro lékařskou fakultu, přírodovědeckou fakultu se zaměřením na laboratorní a výzkumné aktivity studentů, zároveň není dlouhodobě udržitelná pro první ročníky všech fakult, které potřebují zejména socializační formu studia k tomu, aby se na fakultě a ve svém oboru zorientovaly,“ uvádí Žára.
Na VŠB – Technické univerzitě Ostrava mají studenti a studentky výuku v laboratořích od prvního ročníku. „Proto jsme rádi, když se u jakýchkoliv uvolnění režimu fungování VŠ na toto myslí a je návštěva laboratoří povolena,“ říká mluvčí univerzity Petra Halíková.
I podle ní se málo mluví o přesahu univerzit do života studentů a studentek i mimo výuku. Studujícíjsou kvůli pandemii ochuzeni o důležité kontakty, zkušenosti i přátelství. Nemluvě o vztahu mezi studentstvem a pedagogy a pedagožkami, pro které je výuka v online prostředí také velice náročná a kteří přicházejí o důležitou zpětnou vazbu od studentů a studentek.
„Vždyť slovo universitas v latině znamená společenství a v online prostředí se vazby, které ještě ani nevznikly, jen špatně prohlubují,“ dodává Halíková.
V Ostravě zatím nepociťují, že by online výuka vedla v některých předmětech k prodloužení, nebo dokonce ukončení studia. „Pokud někdo má problém s tímto způsobem výuky, pak je to individuální a řeší se to také individuálně. V rámci výuky ale samozřejmě nastal výrazný trend co do úpravy studijních opor, které se situaci musí přizpůsobit.“
Někteří studenti nebo studentky prodlužují, jiní rovnou odcházejí
Na Mendelově univerzitě v Brně, která jako vůbec první česká vysoká škola loni 3. března zavřela svoje brány, už ale problémy pociťují.
„Řada studentů prodlužuje své studium a fakulty se k nim chovají velmi vstřícně. Bohužel řada studentů zejména umělecky orientovaných studijních programů své studium ukončuje, protože jim online výuka nevyhovuje. To se týká zejména Zahradnické fakulty,“ uvádí prorektor MENDELU pro vzdělávací činnost Radim Farana.
Podle prorektorky JAMU Mackové by objektivně vzato měli studující opakovat celý ročník. „Nelze tvrdit, že to, co letos probíhá, je zcela regulérní výuka podle studijních plánů. Přesto jsme ale našli řadu cest, jak studijní plány naplnit – buď zcela u teoretické výuky, nebo náhradním způsobem, který ale významnou měrou splňuje požadavky na profil absolventa ve smyslu jeho kreativity, zodpovědnosti za vlastní studium, chápání umění v celospolečenském kontextu,“ říká Macková s tím, že JAMU o prodlužování studia v této chvíli neuvažuje. Jedním dechem ale dodává, že se to může ještě změnit.
Prorektor pražské AMU Hančil v této souvislosti hovoří dokonce o frustraci. „Dochází k přerušování studia, předpokládáme tendence k prodlužování studia. Podle situace budou obory hledat cesty, jak studentům nahradit nerealizovanou pravidelnou výuku například formou intenzivních kurzů. V oblastech, jako je herectví, režie, je to obzvlášť palčivý problém,“ přiznává Hančil.
Na Masarykově univerzitě místo ukončování zaznamenali spíše prodlužování studia. V lékařských oborech, ale i v některých případech ve farmaceutických či sportovních totiž nesmí dojít k zanedbání praktických studijních dovedností.
Zpětná vazba se studenty a studentkami
Univerzity pracují na zpětné vazbě mezi studenty a studentkami se snahou zlepšit výukové metody. Desítky z nich se zapojily do dvou rozvojových programů, z nichž jeden cílí na standardy vzdělávání na dálku a druhý na rozvoj vhodných metod dálkového vzdělávání. Připravují také šetření cílené na kvalitu a dopady online vzdělávání.
„Kromě toho na úrovni kateder a fakult mapujeme přístupy v jednotlivých studijních programech a předmětech a snažíme se řešit vzniklé problémy co nejdříve. Důležitá je zpětná vazba studentů, kteří mají nyní ještě větší možnost být spolutvůrci svého vzdělávání,“ doplňuje Hančil.
Dotazníkové šetření už mají za sebou třeba na VŠB-TUO, respondenty byli studující i zaměstnanci a zaměstnankyně a výsledky škola postupně zapracovává. Podle mluvčí Halíkové šlo zejména o možnosti dalšího školení k online nástrojům pro výuku, k možnostem nahrávání přednášek a podobně.
Univerzita Hradec Králové nechala studenty a studentky hodnotit výuku v průběhu semestru i na jeho závěru. Do průzkumu se zapojila třetina z nich. Celkové průměrné „skóre“ kvality výuky vyšlo na 4,49 z maximálních 5 možných. Zpětná vazba tak pro školu dopadla více než dobře.
Také Masarykova univerzita stále komunikuje se studenty a studentkami a online výuku zlepšuje. „Nicméně v tomto případě nastupují jednotlivé fakulty, které se dle zaměření svých studentů snaží o maximální zkvalitnění studijní nabídky formou online výuky. Naše univerzita zároveň vydává nový metodický list pro jarní semestr, kde stanovuje podmínky pro nahrávání výuky, které by bylo součástí výuky,“ shrnuje Žára.
Jak se covidová éra na studentech a studentkách podepíše?
Distanční výuka na českých vysokých školách načala třetí semestr a nikdo s určitostí neví, kdy skončí. To se už nyní podepsalo na studentech a studentkách prvních ročníků. „Podstatnou součástí studia je sociální život a kontakty studentů, které jim chybí. Sociální život formuje jejich osobnost,“ upozorňuje rektorka MENDELU Danuše Nerudová. Nedostatek kontaktů se podle ní ve výsledku může projevit i na schopnostech absolventů a absolventek pracovat v kolektivu.
Prorektorka Macková z JAMU o současnou generaci studujících obavy nemá. „Musím přiznat, že jsem o současné mladé generaci neměla právě vysoké mínění. Vadil mi jejich nezájem o současné společenské dění, jejich poněkud laxní přístup ke studiu a vlastnímu profesnímu růstu, zejména k teoretickému a historickému studiu oboru, tak trochu sebestřednost, někdy i menší ochota být týmovým hráčem, takový ten pocit nás starších, že si ti mladí ničeho neváží. Nemyslím si, že je současná doba změnila, jen ukázala, jací, když to situace vyžaduje, ve skutečnosti jsou,“ přiznává s tím, že studenti a studentky podle ní prokázali velké nasazení a zodpovědnost za své samostudium, mimořádné nasazení při dokončování absolventských projektů v červnu loňského akademického roku, ale i společenskou angažovanost. O tom, že jim na jejich studiu a profesní přípravě záleží a že se nevnímají jen jako studenti a studentky, ale už i jako součást uměleckého a kulturního dění, svědčí například i studentská petice za umožnění zkoušení ve školních divadlech.
Podle prorektorky Šedivé ze ZČU v Plzni se zatím zdá, že „covidová“ generace studentů a studentek bude především více vnitřně motivovaná. Museli převzít daleko větší zodpovědnost za své vzdělání, spoléhat na svou vnitřní disciplínu a koordinovat své pracovní úsilí. Je podle ní potěšitelné, že podle jejich poznatků si studenti a studentky více uvědomili vliv vyučujících jako osobností, které kromě vědomostí předávají na přednáškách a cvičeních i osobní zápal a nadšení. „Právě entuziasmus je při online výuce nejhůře přenositelný,“ říká Šedivá.
Také podle rektora Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Vladimíra Sedlaříka má současná situace i svá pozitiva. „Covidová generace nemusí být vůbec znevýhodněna. Jako první generace absolventů se totiž naučí efektivně pracovat se všemi online nástroji a osvojovat si dovednosti pro práci na dálku. Míra jejich osvojování a rozvoje je díky současné situaci mnohem vyšší a absolventi díky tomu mohou být mnohem adaptabilnější pro požadavky postcovidového trhu práce. Zároveň se u nich i ve větší míře rozvíjí schopnost sebeřízeného učení, což je další z dovedností, která je nesmírně důležitá pro celoživotní učení jedinců a jejich přizpůsobení se proměnám trhu práce,“ uzavírá Sedlařík.