Druhé české předsednictví Evropské unii, které zanedlouho skončí, se povedlo. Česko dokázalo aktivně přispět k udržení evropské jednoty a zejména v energetice dokázalo vyjednat několik důležitých kompromisů. Podle experta Národního Institutu SYRI Petra Kanioka naši politici napodruhé pochopili smysl předsednictví, které je potřeba vnímat především jako službu partnerům.
O úspěch se podle Kanioka zasloužily desítky konkrétních lidí, kteří navíc nabyli spoustu kontaktů a zkušeností. Velkým úkolem vlády nyní bude tento potenciál rozvíjet a využít. Bylo by chybou, kdyby se opakoval propadák z roku 2009, kdy většina šikovných lidí, kteří přišli pracovat pro předsednictví, ze státní správy zmizela, upozorňuje Kaniok v rozhovoru.
Zanedlouho skončí druhé české předsednictví Radě Evropské unie. Jak v něm Česká republika obstála a dá se vůbec vstupní situace, která byla letos, nějak srovnávat s naším předsednictvím v roce 2009?
Srovnání je obtížné, protože v roce 2009 byl zcela jiný geopolitický kontext, jinak vypadala EU, ve které ještě bylo Spojené království, a jiné byly nástroje předsednictví. Ještě totiž neplatila Lisabonská smlouva. Na druhou stranu – velmi se změnil přístup české vlády, která oproti roku 2009 přistoupila k řízení Rady EU pokorněji, směrem k EU komunikativněji a uchopila předsednictví jako službu partnerům. Česko se dokázalo vyvarovat kontroverzní komunikace typu Entropy a nesnažilo se ostatním vnucovat svůj pohled na věc. Jinak řečeno, končící předsednictví lépe pochopilo jeho smysl, který je hlavně v trpělivém vyjednávání a hledání kompromisů. V tomto Česko obstálo až překvapivě dobře a předsednictví výrazně zlepšilo naši reputaci v EU.
Jedním z velkých témat byla válka na Ukrajině a energetická situace. Jak Česko zvládlo jako lídr sedmadvacítky tato témata?
Opět musím především chválit. Česko dokázalo aktivně přispět k udržení evropské jednoty, v energetice dokázalo vyjednat několik důležitých kompromisů. Nesplnily se tak chmurné předpovědi o tom, jak se na podzim začne EU drolit a Česko tomu nebude schopno zabránit. Myslím si, že komunikativní, vstřícný a kooperačně nastavený styl předsednictví tomu výrazně napomohl. Což neznamená, že by veškeré zásluhy šly za Českem, to v žádném případě. Na druhou stranu, dovedu si představit, jaká kakofonie by v Radě EU nyní byla, kdyby v čele předsednictví stál politik typu Andreje Babiše či kdyby Radu EU nyní řídilo třeba Maďarsko.
V době, kdy bylo naše v polovině, jste kritizoval, že Česká republika rezignovala na nějakou širší komunikaci předsednictví směrem k domácí veřejnosti. Změnilo se to nějak?
Bohužel ne, domácí viditelnost předsednictví a s ním souvisejícího vlivu Česka v EU byla mizivá. Je to škoda, protože dávno neplatí, že dobrá práce se prodává a chválí sama. Naopak, zvláště v případě tak komplikovaných a běžným občanům pocitově vzdáleným tématům typu evropská integrace je potřeba je aktivně komunikovat, pracovat s úspěchy a budovat rámec, že EU jsme my a můžeme ji ovlivňovat. Česká politika dosud bohužel dlouhodobě konstruovala EU spíše jako „oni“ a „Brusel“, což mohlo předsednictví pomoci změnit. Tohle vláda podle mého názoru podcenila a měla dělat mnohem lépe. Očekával bych zejména aktivitu ministra pro evropské záležitosti, který se komunikaci mohl věnovat.
Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek nedávno uvedl, že se podařilo změnit obraz České republiky a už nejsme vnímáni jako země potížistů. Je to podle vás pravda?
Nynější dojem a reputace je určitě lepší, v tom s panem ministrem určitě souhlasím. Dodal bych ale, že by Česko a jeho evropská politika neměly usnout na vavřínech. O úspěch se zasloužily desítky konkrétních lidí, kteří navíc nabyli spoustu kontaktů a zkušeností. Velkým úkolem Česka a vlády nyní bude tento potenciál rozvíjet a využít. Bylo by chybou, kdyby se opakoval propadák z roku 2009, kdy většina šikovných lidí, kteří přišli pracovat pro předsednictví, ze státní správy zmizela a předsednické know-how zůstalo nevyužito. Nevím, zda má vláda nyní nějakou strategii, ale určitě by se rozvíjení pozitivní reputace Česka měla věnovat. Další zapojení kvalitních lidí je ideální cesta.
Jakou roli má vůbec evropská politika pro české politické špičky? Mění se to nějak v čase?
Evropská tématika nebyla v české politice nikdy úplně upozaděna, třeba ODS se jí věnovala dost a dá se říct, že na kritickém vymezování se vůči konkrétním politikám či konkrétnímu směru EU si strana po vstupu budovala svou identitu, která nahrazovala příběh o tahounech ekonomické transformace. Problém byl, že kritikou, byť mnohdy fundovanou, to končilo a ODS obvykle nedokázala, ani v době, kdy byla vládní stranou, nabídnout rozumnou alternativu, co a jak se tedy v EU má dělat. Proevropské strany se pak namnoze spokojily s frázemi o EU jako totálním dobru, tam byla situace ještě horší. Za vládnutí Andreje Babiše se Česko upnulo k visegrádské spolupráci a vlastně opakovalo to, co říkal Viktor Orbán. Se vší nesmyslností, povrchností a nekonstruktivností. Nyní by se situace snad mohla změnit. Vláda je široká, jsou v ní různé strany a různé politické proudy tak díky předsednictví poznávají, že Česko má šanci, pokud dokáže aktivně pracovat a hledat alternativy, řadu věcí tvarovat. Snad si to politikové zapamatují.
Jak si budou Evropané a Evropanky pamatovat letošní české předsednictví? Budou si ho vůbec pamatovat?
Řadoví voliči v EU asi ne, nedělejme si iluze, že obecné povědomí o EU a vůle ji sledovat je jinde násobně lepší než v případě České republiky. Ale smyslem předsednictví není vytvářet bombastický spektákl, být každý den na titulních stranách a vyvolávat a strhávat na sebe pozornost. Pokud si běžný volič odnese dojem, že EU druhý půlrok 2022 zvládla dobře a se ctí, což se podle mého soudu děje, bude to v substanciální rovině velký úspěch, protože se o něj zasloužilo také české předsednictví. A to není izolované, ale je součástí EU.
Budou české postoje v Evropě do budoucna více slyšet?
To záleží na tom, co jsem řekl před chvíli. Za prvé, jak předsednické know-how a zkušenost v podobě konkrétních lidí, úředníků a diplomatů, využije česká evropská politika v příštích měsících. Za druhé, jak vážně budou „Evropu“ brát čeští vládní politikové, kteří, předpokládám, ještě nějakou dobu u moci budou. Jinak řečeno, zvládnuté předsednictví nic automaticky neznamená. Ale je to potenciálně velmi dobrý stupínek, ze kterého lze vyskočit ve smyslu vlivu výše.
V jakém stavu EU předáváme Švédům? Co se podařilo vyřešit a co nikoliv?
Myslím si, že EU je po českém předsednictví v solidní kondici. Česko dokázalo posunout řadu legislativních návrhů, úspěšné bylo například v digitalizaci či v environmentální legislativě. Švédsko tak má na co navazovat a co rozvíjet. Horký brambor, který předáváme – ale který EU pálí už delší dobu – je Maďarsko a stav právního státu v něm. Zde Česko agendu nikam moc neposunulo, možná také díky pro mě nepochopitelnému stále existujícímu sentimentu části ODS vůči Viktoru Orbánovi. Myslím si, že členské státy a české předsednictví – protože Evropskou komisi může Viktor Orbán vždy vcelku úspěšně rámovat jako nadnárodního aktéra, který je zaujatý proti státům – měly vůči Maďarsku zaujmout mnohem tvrdší a jednoznačnější rétoriku a dát mu najevo, že postoje a praktiky orbánovského režimu nejsou po chuti ne nějakému nadnárodnímu molochu a evropským byrokratům, ale Maďarsku rovným konkrétním národním státům.