Čeští vysokoškoláci a vysokoškolačky mají velký deficit ve svém veřejném projevu, který je přitom pro jejich akademický a kariérní úspěch klíčový. Úzkost z mluvení před lidmi mají podle průzkumu častěji ženy a nebinární osoby. Paradoxně mají s verbálním projevem větší problémy absolventi a absolventky gymnázií než ti, co přicházejí na vysokou ze středních odborných škol. Výsledky jsou rozdílné u pohlaví, typu střední školy a úrovně studia, upozorňuje Tomáš Lintner z Národního institutu SYRI a Masarykovy univerzity.
„Ženy se často potýkají se stereotypy, které zpochybňují jejich kompetenci, zejména ve veřejné a profesní sféře. Toto společenské pozadí může zesílit i tlak a úzkost spojenou s veřejným vystupováním. Pro nebinární studující je situace umocněna dalšími vrstvami zranitelnosti,“ vysvětluje Lintner.
U kolika vysokoškoláků a vysokoškolaček jste jejich strach z mluvení před publikem analyzovali a jaké byly výsledky?
Celkem šlo o 1 745 vysokoškoláků a vysokoškolaček na Masarykově univerzitě. Zároveň ale v našem výzkumném vzorku nebyli jen čeští, ale také zahraniční studující. Výsledky jsou rozdílné u pohlaví, typu střední školy a úrovně studia. Naopak věk, národnost a obor studia roli nehrají. Ženy mají oproti mužům až 1,5krát vyšší skóre úzkosti z mluvení než muži. U nebinárních osob je to dokonce dvojnásobek oproti mužům. Úzkost z mluvení na veřejnosti je častější u studentů bakalářských programů než například u doktorandů.
Čím si ty rozdíly mezi jednotlivými skupinami vysvětlujete?
Rozdíly mezi muži, ženami a nebinárními osobami můžeme dát do souvislosti se všudypřítomným vlivem společenských stereotypů a očekávání. Ženy se často potýkají se stereotypy, které zpochybňují jejich kompetenci, zejména ve veřejné a profesní sféře. Toto společenské pozadí může zesílit tlak a úzkost spojenou s veřejným vystupováním. Pro nebinární studující je situace umocněna dalšími vrstvami zranitelnosti. Nebinární osoby se pohybují v sociálním prostředí, kde je jejich genderová identita často nepochopena, což je vystavuje zvýšenému riziku.
Co vás na odpovědích nejvíce zaujalo?
Zajímavým výsledkem studie je skutečnost, že úzkost z mluvení na veřejnosti mají více absolventi a absolventky gymnázií než středních odborných škol. Tento výsledek je opačný, než jsme očekávali. Gymnázia se obecně více zaměřují na výkon, což studující zřejmě stresuje a odráží se to pak i na jejich obavách z vystupování na vysoké škole.
Jsou české výsledky ve srovnání se zahraničím něčím výjimečné?
Úzkost z mluvení na veřejnosti patří mezi nejčastěji se vyskytující psychické potíže mezi vysokoškolskými studujícími. Mnoho vysokoškolských kurzů vyžaduje, aby přednesli projev nebo prezentaci před svými kolegy. To ale často vede ke stresu a obavám. Z jiných studií víme, že například ve Finsku je tato část vysokoškolského studia nejvíce stresová. V USA odborníci zjistili, že 61 % vysokoškolských studentů má strach z mluvení na veřejnosti, což znamená hned druhé místo za strachem ze smrti. Průzkum mezi studenty ze dvou britských univerzit poskytl podobné výsledky, přičemž 80 % studentů uvedlo úzkost z ústních prezentací. Celkově platí, že úzkost z mluvení na veřejnosti obvykle zahrnuje obavy z toho, že vás ostatní budou soudit nebo negativně hodnotit, což vede k pocitům nepohodlí, obavám nebo vyhýbavému chování. Jedná se o podtyp sociální úzkosti, který se projevuje jako fyziologická, kognitivní a behaviorální reakce, včetně třesu, pocení, zvýšené srdeční frekvence, depresivních myšlenek, příznaků paniky a vyhýbání se stresovým situacím. Ve svém důsledku má tato forma úzkosti negativní důsledky jak pro učení, tak pro pozdější pracovní úspěch vysokoškolských studentů.
Patříte k mladým vědcům v rámci Národního institutu SYRI. Jaké jsou vaše hlavní výzkumné úkoly?
Pomocí analýzy sociálních sítí zkoumám vztahy mezi žáky a žákyněmi ve školách. To znamená, že se zabývám tím, jak charakteristiky rodiny a žáků ovlivňují vztahy mezi žáky ve školách a jak následně vztahy mezi žáky ovlivňují jejich blahobyt a pohodu. Sleduji, jak se mezi žáky ve třídě vytvářejí hierarchie a nerovnosti a jak se mezi dětmi šíří šikana nebo postoje ke škole, podobně jako se mezi lidmi šíří infekce.
Co vás na práci vědce nejvíce baví?
Zaprvé mě těší, když najdeme něco, co je v rozporu s tím, co zatím víme. Znamená to, že vědu někam posouváme, a baví mě hledat důvody, proč jsme našli něco nečekaného. Za druhé mě baví chodit do škol a vidět, že náš výzkum tam přinesl konkrétní změnu. Například, když vidím, že učitel změnil výuku k lepšímu nebo že si více všímá sociálně vyloučených žáků ve třídě a aktivně s nimi pracuje.
Celou výzkumnou studii autorů Tomáše Lintnera a Boglárky Belovecové si můžete přečíst zde: https://link.springer.com/article/10.1007/s12144-024-06216-w