České vysoké školy pandemie koronaviru už hodně naučila – pedagogové si zvykli na online přednášení, používají webové aplikace a úložiště dat, sdílejí dokumenty, budují improvizovaná studia a natáčejí přednášky. Většina škol chce online výuku zachovat i po návratu do normálního stavu. Jsou ale i fakulty, které pandemie doslova zmrazila a až na pár povinných předmětů, které bylo možné učit po internetu, musely výuku přerušit. Jsou to především lékařské, veterinární a umělecké obory.
Prestižní britská Univerzita v Cambridgi v květnu oznámila, že celý příští akademický rok budou její přednášky pouze v online formě. V masově navštěvovaných hodinách není podle zástupců školy možné dodržet pravidla sociálního odstupu. Prezenčně se budou konat pouze semináře a workshopy v malých skupinách a laboratořích.
České vysoké školy se zatím k tak razantnímu kroku nerozhodly, naopak většina z nich se po konci nouzového stavu ráda vrátí k „novému normálu“ a prezenční výuce. Nicméně oceňují možnosti, jaké jim online výuka nabídla, a u některých inovací už chtějí zůstat.
Z nouze ctnost
Jsou obory, kterým nucená změna výuky dokonce rozšířila obzory a pole působnosti. Příklad? Sochaři z Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně pracovali v době karantény s 3D online modelováním a tiskem, tedy s technologiemi, ke kterým by to některé dříve zřejmě ani netáhlo. Mnoho z nich však tato zkušenost nadchla, a rozhodli se dokonce změnit zaměření.
Na výuku online na většině škol přesedlali bez problémů. „Pedagogové se snaží studentům vyjít vstříc, shodnou se však na tom, že přímá výuka je lepší – především proto, že mají tváří v tvář okamžitou zpětnou vazbu a přečtou z tváří, gest, posunků i zvukových projevů studentů, případně hrobového ticha v posluchárně, kde mají nejasno, což při výkladu do monitoru nejde,“ shrnuje Radek Pirkl z Technické univerzity v Liberci.
Jak nahrávat přednášky?
Uprostřed prázdné auly stojí pedagog a mluví do mikrofonu, místo do očí studentům se dívá na červeně blikající kameru. Pro mnoho akademiků běžná přednášková praxe posledních několika týdnů. Ačkoli, jak sami přiznávali ve svých karanténních denících, které psali třeba pro newsletter Vysokého učení technického v Brně, to byl i po měsíci stále ještě nezvyklý pocit.
Jak se vlastně s nahráváním online přednášek různí učitelé popasovali?
„Velkou část výuky jsem realizoval tak, že jsem prezentace v PowerPointu, které bych studentům normálně ukazoval při kontaktní výuce, doplnil o zvukovou stopu. Myslím, že to byla nejsnazší a nejrychlejší možnost, jak udělat přednášku online. Audiokomentáře k prezentacím jsem vytvářel přímo v PowerPointu. Hotové prezentace jsem následně nahrával na svůj YouTube kanál a odkaz pak sdílel na Courseware, odkud je mohou studenti sledovat,“ popisuje Jiří Preis z Katedry geografie Fakulty ekonomické Západočeské univerzity v Plzni.
Josef Kohout z téže školy si pochvaluje práci se dvěma monitory. „Na jednom probíhá výuka, na druhém mám otevřený seznam účastníků a chat. Řada studentů totiž nemá k dispozici mikrofon nebo ho nechtějí používat, a tak využívají možnost klást dotazy prostřednictvím chatu. Buď na ně odpovím já, nebo některý ze spolužáků tazatele. Zpočátku to pro mě bylo trochu náročnější na pozornost, ale časem jsem si zvykl a nyní již vše probíhá hladce,“ říká pedagog z Katedry informatiky a výpočetní techniky Fakulty aplikovaných věd ZČU.
Pro vyučující, kteří ve své praxi už různé formy e-learningu využívali, byl plný přechod na distanční výuku poměrně snadný. „Ti ostatní vzali distanční výuku jako výzvu a nezáleželo přitom na věku. I starší kolegové, kteří do té doby online výuku spíše odmítali, najednou objevili možnosti, které moderní technologie umožňují,“ říká prorektorka ZČU Blanka Šedivá.
Na Univerzitě Hradec Králové už převedli do online podoby všechny předměty. E-learningové kurzy využívali už před pandemií, nyní se do kurzů přidávají například videa nebo podcasty (osvědčily se tu nástroje YouTube a Anchor), které mohou vyučující pro své studenty vytvářet.
Na brněnské Masarykově univerzitě přešli rovněž plně do distanční výuky. Krátce po zavedení opatření univerzita studentům elektronicky zpřístupnila na patnáct tisíc nejžádanějších knih, které v minulosti fyzicky zakoupila a naskenovala. Standardně směli vysokoškoláci s těmito skeny pracovat jen v knihovnách na zabezpečených počítačích, v době pandemie se k nim ale dostali pohodlně z domova. A pro zkoušení na dálku vydala univerzita dokonce vlastní metodiku, kde vyučujícím radí, jak zvládnout online ústní i písemné zkoušky.
Tipy i učitelům ze středních a základních škol
Pedagogové se o své zkušenosti dělí dokonce i mimo vysoké školství. Vyučující z Katedry aplikované geografie Technické univerzity v Liberci zavedli třeba webináře pro učitele zeměpisu. Při pravidelných setkáních radí učitelům zeměpisu na středních a základních školách, jaké novinky a online nástroje lze využít při vyučování předmětu na dálku. Skupina byla ze začátku skromná, nyní se na webináře hlásí už desítky učitelů a dalších lidí z celé republiky.
Jak se zkouší na dálku?
Hodně škol přeměnilo zkoušky na typ open-book. Už se neptají na nabiflovaná fakta – ostatně při online zkoušce by si je podvoduchtivý student mohl snadno nalistovat v encyklopedii uložené mimo záběr webkamery či v mobilu. Pedagogové nyní místo toho zjišťují, jestli studenti umějí znalosti správně použít a vyřešit konkrétní problémy.
Využívání online zkoušení přes různé aplikace bylo třeba v Plzni na rozhodnutí vyučujících. Mnozí pedagogové zkoušení formou videochatu uskutečnili a volili spíše malé skupiny studentů. Říkají ale, že osobnímu kontaktu se studenty se distanční zkoušení nevyrovná. Kromě videochatu využily některé fakulty také online testování, jehož prostřednictvím lze vyzkoušet i velké skupiny studentů.
Jaké programy se nejvíce osvědčily
Na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích používají e-learningový program Moodle dlouhodobě, téměř ke každému předmětu v něm mají kurz obsahující studijní materiály i úkoly pro studenty a třeba i testy pro ověřování znalostí. V době koronaviru tento nástroj rozšířili o používání aplikace MS Teams, která slouží k online přednáškám, diskusím se studenty, konzultacím i k zadávání úkolů. Celkem už takto realizovali přes tisíc kurzů. Využívají také informační systém STAG, kde se vývojářům podařilo rychle doplnit automatické propojení předmětů a studijních skupin vedených aktivitami v MS Teams. Odpadla tak náročná synchronizace a správa uživatelů, systém automaticky přidává studenty do studijních skupin nebo rozesílá avíza o nově přidaných aktivitách na univerzitní e-maily studentů.
Na Západočeské univerzitě v Plzni využívali krom Moodlu a MS Teams ještě Google Clasroom, Google Meet a Zoom. Na Univerzitě Hradec Králové se se studenty setkávají v MS Teams nebo v Google Meet. „Studenti pracují s uvedenými nástroji velmi dobře,“ říká Martina Maněnová z Ústavu primární a preprimární edukace UHK.
I na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem se pustili do rozšiřování online možností a inovací. UJEP využívá kromě klasických softwarových aplikací také nástroj BigBlueButton a vytvořila k němu i návod v češtině. Vyučovalo se ve standardních časech kontaktní výuky. Výhodou je možnost v reálném čase současně komunikovat se studenty a ukazovat jim různé postupy. Přitom stále v okně prohlížeče.
Něco jde, něco ne
I pražská Vysoká škola chemicko-technologická učila a stále učí převážnou většinu předmětů dálkově přes platformy jako MS Teams. Vyučující vytvořili dokonce virtuální studia tím, že přestavěli učebny. Nyní studia slouží pro nahrávání přednášek, běžná jsou cvičení a online konzultace. Na VŠCHT je ale hojná laboratorní výuka, proto škola vítá uvolnění pravidel a možnost přítomnosti studentů aspoň v omezených skupinách do patnácti lidí.
Kvůli rozmanitosti studijních oborů na zlínské Univerzitě Tomáše Bati nebylo možné ani zde převést do online podoby všechny předměty. Zčásti se to povedlo u přednášek, hlavně těch s velkým počtem studentů, omezeně u seminářů, kde se to řeší přes Moodle, a nejméně u cvičení a ateliérů, kde je to nejkomplikovanější a garanti předmětů museli navrhnout náhradní způsob řešení. Fakulta managementu a ekonomiky pak spustila interaktivní výuku pomocí speciální aplikace, která umožňuje nejen sdílení připravených prezentací vyučujícího, ale jeho online komentáře, záznam formou elektronické tužky a také přímé dotazy studentů připojených během kurzu.
Prodloužený semestr a rozdělení do skupin
Na jihlavské Vysoké škole polytechnické přibližně polovina studentů studuje kombinovanou formu studia, takže už před pandemií měli velkou většinu předmětů podpořenou e-learningovými kurzy v prostředí LMS Moodle. I nyní se tedy učí na dálku, veškerá komunikace využívá Zoom, Skype a další. Předměty, které není možné učit online, škola odučí během prodlouženého letního semestru – potrvá tu do 23. srpna.
Na Technické univerzitě v Liberci pokračuje stále distanční forma studia, některé prakticky zaměřené fakulty už rozhodly o tom, že v tomto režimu semestr také dokončí. Studentů se v kampusu pohybuje velmi málo. Své dveře otevřely především Fakulta umění a architektury a Fakulta strojní, jelikož výuka v maximálně patnáctičlenných skupinách je již povolena. Na Fakultě strojní potřebují studenti pracovat v laboratořích, na architektuře zase v ateliérech, proto tyto fakulty další rozvolnění využily. Studenti jsou podle mluvčího Radka Pirkla rádi, že mohou pokračovat v práci, někteří z nich ani nedoufali, že se do laboratoří v tomto semestru ještě vrátí.
Kde to na dálku prostě nejde
Kde naopak distanční výuka příliš nevyhovuje, je například Ostravská univerzita. Její fakulty sice bezproblémově nahradily teoretickou výuku, složitosti ale nastaly u praktické, laboratorní a klinické výuky. Tu fakulty řeší nyní fyzicky v budovách, protože již lze učit ve skupinách do patnácti lidí.
Na Filozofické fakultě se některé předměty přesunuly na další semestr, jako například praktická výuka jazyka, která je hodně individuální a nelze ji učit ve vyšších počtech studentů online.
Problém nastal také u odborných praxí na Katedře sociální práce, jelikož organizace sociálních služeb pochopitelně nemohly praxe umožnit. Tento předmět vyřešili náhradním plněním. Studenti se zapojili do různých forem dobrovolnictví a škola jim to započítá do odborné praxe.
Ani na pražském Českém vysokém učení technickém se nedají do virtuálního světa převést všechny předměty. Jedná se zejména o laboratorní výuku. „Něco se sice podařilo zajistit i nekontaktně, formou zpracování dříve naměřeného signálu, nicméně ukázka skutečného zařízení, případně provedeného experimentu, se nedá nahradit,“ podotýká Gabriela Achtenová, prorektorka pro bakalářské a magisterské studium.
Kam se distanční výuka vysloveně nehodí, je i umělecká Janáčkova akademie múzických umění v Brně. Studenti JAMU v Brně své závěrečné koncerty a představení odehrají v květnu a červnu jen za účasti maximálně patnácti diváků a bez veřejnosti. Vystoupení se však budou streamovat online. Promoce navrhl rektor JAMU ve shodě s děkany uskutečnit raději až v září, kdy lze již předpokládat, že se jich bude moci zúčastnit víc než patnáct lidí a přijdou i rodiny absolventů.
„Na uměleckých akademiích se už ze samotné podstaty, tedy z kontaktní povahy interpretačních umění – hudebních i dramatických, logicky nemůže přesunout výuka do virtuálního prostředí. Ve středu umění, které JAMU vyučuje, zůstává středobodem hudebník či herec, režisér, scénograf, světelný designér a tak dále,“ upozorňuje mluvčí JAMU Luboš Mareček. Studenti JAMU tak alespoň vytvořili webové stránky www.ucimesedomaonline.cz, kde sdílejí novinky, textové i videopřednášky nebo mohou diskutovat na různá témata.
Stejně tak distanční výuka potrápila i Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně. VFU má výhradně prezenční formu studia, jejíž součástí je rozsáhlá praxe. Řada vyučovacích hodin probíhá v laboratořích, ve specializovaných provozech, na klinikách, na pitevně nebo na školním zemědělském statku. Prezenční forma studia je proto v jejich oborech nenahraditelná. Vyučující tedy mohou na dálku učit pouze teoretickou část výuky.
Online už částečně navždy a rádi
Naprostá většina oslovených vysokých škol však přechod na online výuku vnímá jako cennou zkušenost a vedení mnoha z nich uvažuje o tom, že by výuku na dálku více začlenili do svého běžného fungování.
„Doufám, že si díky této zkušenosti budou studenti více vážit prezenční formy výuky a naopak že vyučující využijí své nové zkušenosti s vedením distanční výuky a budou o tyto prvky výuku obohacovat i v době, kdy pandemie pomine. Bylo by skvělé, kdybychom toto využili pro rozšíření spektra forem a metod vedené výuky,“ říká proděkanka pro studium Ostravské univerzity Petra Konečná.
I Jana Kasaničová, kancléřka Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, vzkázala, že díky pandemii se přechod výuky do virtuálního prostředí na jejich škole v příštích letech urychlí.
Podobný postoj mají i na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. „Bude potřeba se připravit na situace okamžitého přechodu na online formu. U klíčových předmětů v nových akreditacích budeme vyžadovat zpracované výukové materiály pro případnou online výuku. U oborů, kde jsou ateliéry, laboratoře nebo praxe, je přechod do virtuálního prostředí omezený a lze tak dělat jen přednášky a semináře,“ je přesvědčen prorektor Lubomír Beníček.
Podle Víta Zouhara, prorektora Univerzity Palackého v Olomouci, bylo distanční vzdělávání v Česku dlouho čímsi okrajovým. „Zatímco kolegové na předních zahraničních univerzitách se s námi dělili o zkušenosti s online výukou, my jsme byli dlouho přesvědčeni, že naše krajina je dostatečně kompaktní a protkaná infrastrukturou natolik, že lze vše bez problémů realizovat prezenčně,“ vzpomíná Zouhar.
„Nicméně uplynulých několik týdnů nám dokázalo opak. Každému, kdo měl možnost, ukázalo toto velmi intenzivní období, jak může být výuka online podobně efektivní jako ta prezenční, jak studenti jsou podobně a mnohdy ještě více aktivní na síti než v učebnách. Jak může online výuka šetřit čas i životní prostředí, když není nutné přesouvat masy lidí z bodu A do bodu B,“ soudí Zouhar.
Dodává, že vysoké školy mohou díky pandemické zkušenosti napříč mezinárodními konsorcii snadněji sdílet své studijní programy a předměty. „Díky intenzivnější spolupráci dojde k další standardizaci v oblasti výuky a zkoušení. Záleží jen na nás, jak se nám podaří tyto zkušenosti využít,“ uzavírá Zouhar.
Autorka je redaktorkou Hospodářských novin.