Západočeská univerzita v Plzni má od loňského prosince vlastní Etickou komisi pro výzkum. Pětičlenná skupina odborníků a odbornic napříč univerzitou může nyní posuzovat výzkumné projekty tak, aby jejich účastníci a účastnice měli jistotu, že je vše v souladu s etickými standardy.
Kdy bude komise vydávat stanoviska? Kdykoliv to bude třeba. S podněty na posouzení mohou přicházet zaměstnanci a zaměstnankyně či studující předkládající projekty, ale stejně tak může komise jednat i z vlastní iniciativy. Jedno ale musí být vždy společné. Výzkum se musí týkat lidí, respektive „lidských subjektů“, ať už jde přímo o práci s nimi, nebo třeba o nakládání s biologickým materiálem lidského původu.
Etická komise pro výzkum vznikla na Západočeské univerzitě v Plzni z podnětu prorektora pro výzkum a vývoj Luďka Hynčíka. Univerzita se tak ocitá v pestré, stále se rozrůstající společnosti vysokých škol, které už tento orgán mají, jako jsou Univerzita Karlova, Ostravská univerzita, Univerzita Hradec Králové, Vysoká škola ekonomická, Masarykova univerzita, Vysoké učení technické v Brně a další.
Někde stačí jedna celouniverzitní komise, jinde potřebují mít fakulty své vlastní. Ač by se to totiž mohlo zdát, etika výzkumu se netýká jen lékařských fakult. A právě univerzity, jako je právě ta plzeňská, to vědí.
Podle prorektora Hynčíka dnes na této multioborové škole s technickými, humanitními i zdravotnickými obory není součást, která by služeb komise někdy nemohla potřebovat. Ačkoliv univerzita dříve využívala externí komise, například Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, požadavků na posouzení stále přibývalo a potřeba mít vlastní byla stále větší.
„Na rozdíl od klasické etické komise, kterou už Západočeská univerzita v Plzni má, nám etická komise pro výzkum opravdu chyběla, protože řada výzkumných směrů se lidskými subjekty nebo biologickým materiálem zabývá a již od plánování výzkumného záměru je potřeba prověřit, že bude vše v pořádku. Druhá věc je, že schválení Etické komise pro výzkum je důležité i pro šíření výsledků,“ říká.
Měření těl i psychologické výzkumy
Prorektor Hynčík se s požadavkem na stanovisko etické komise setkal například při práci pro univerzitní institut Nové technologie – výzkumné centrum. „V posledních letech se zabýváme vývojem personalizovaných virtuálních biomechanických modelů lidského těla. K jejich vytvoření je třeba například měřit různé antropometrické parametry a schválení etické komise bylo nutné. Všichni účastníci museli podepsat informovaný souhlas, etická komise se musela nejprve vyjádřit, že takový projekt vůbec dělat můžeme,“ říká prorektor.
Přes proděkany a proděkanky jednotlivých fakult Západočeské univerzity teď bude třeba komisi představit, aby výzkumníci a výzkumnice věděli, kdy si mají její stanovisko vyžádat: „Pokud se při projektu zabývají člověkem, měli by s tím počítat, aby je požadavek na schválení etickou komisí nepřekvapil například ve chvíli, kdy už výstupy nabídnou některému odbornému časopisu.“
Komise má široký profesní záběr. Její předsedkyní se stala proděkanka Fakulty zdravotnických studií Alena Lochmannová, místopředsedou proděkan pro vědu Fakulty elektrotechnické Jiří Hammerbauer. Zbylými třemi členy pak jsou za výzkumné centrum NTIS Fakulty aplikovaných věd Zbyněk Tonar, který působí také v Biomedicínském centru plzeňské Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, dále vedoucí Katedry psychologie Fakulty pedagogické Dana Buršíková a proděkanka Fakulty právnické a vedoucí Katedry finančního práva a národního hospodářství Petra Hrubá Smržová.
Předsedkyně Lochmannová potvrzuje, že etika výzkumu se sice ze zákona týká biomedicíny a dalších výzkumů, které uplatňují biomedicínské přístupy, ovšem zasahuje stále větší oblast. „Zvláštní zřetel vždy klade na ochranu těch subjektů, které na základě svého aktuálního stavu například nejsou schopny vyjádřit souhlas. Čím dál více se tlačí na to, aby etická komise posuzovala například také psychologické výzkumy. Třeba takové, při nichž se používá metoda takzvané cover story a účastník výzkumu si vlastně ani není plně vědom toho, co je studováno. To je ukázkový příklad toho, proč si výzkum nechat etickou komisí posoudit. Diskuse, v nichž etika získává navrch nad designem výzkumu, který se jí musí přizpůsobovat, jsou stále častější,“ vysvětluje.
Žádný strašák
Etická komise pro výzkum však podle předsedkyně rozhodně není a nemá být žádný strašák. „Je tady od toho, aby případně upozornila na možné problematické aspekty. Složení komise, v níž se setkávají odborníci z různých oborů včetně lidí s medicínským nebo právním zázemím, má zaručit co nejobjektivnější pohled na posuzovaný výzkum. Protože se posudky dělají ještě před zahájením výzkumu, mělo by naše vyjádření předkladateli umožnit, aby v případě dílčích nedostatků ještě provedl změny a jeho práce pak byla z etického hlediska v pořádku,“ dodává Alena Lochmannová.
Důležitým posláním etických komisí pro výzkum je ale také osvěta. Dokládá to například činnost komise z Masarykovy univerzity v Brně, jejíž členové a členky se v roce 2020 nejen zabývali 181 projekty, z toho 128 novými, ale také se zúčastnili několika online diskusních setkání ohledně etiky výzkumu ve společensko-vědních oborech a zapojili se do mezioborových debat ohledně různých aspektů etiky výzkumu v době pandemie covidu-19.
Evropská charta pro výzkum
V zemích EU jsou pravidla etického výzkumu stálým tématem přinejmenším od 11. března 2005, kdy Evropská komise vydala doporučení o Evropské chartě pro výzkumné pracovníky a o Kodexu chování pro přijímání výzkumných pracovníků. Členské státy jím například instruovala, aby se „zaměřily na podniknutí kroků nezbytných k tomu, aby zaměstnavatelé nebo investoři výzkumných pracovníků rozvíjeli a udržovali příznivé výzkumné prostředí a pracovní kulturu.“
Etické zásady shrnuje charta jedním odstavcem: „Výzkumní pracovníci musí dodržovat uznané etické postupy a základní etické zásady vhodné pro jejich obor(y) a etické normy uvedené v různých národních, odvětvových nebo institucionálních etických kodexech.“ A dále upozorňuje, že si výzkumníci „musí být vědomi své odpovědnosti vůči svým zaměstnavatelům, investorům nebo jiným spřízněným veřejným či soukromým subjektům a také, převážně z etických důvodů, vůči společnosti jako celku.“
V České republice zareagovala Paroubkova vláda na doporučení ještě v srpnu téhož roku. Usnesením uložila tehdejší ministryni školství Petře Buzkové doporučit vysokým školám, aby vypracovaly nebo aktualizovaly své vlastní etické kodexy výzkumu. Členové vlády, vedoucí ostatních ústředních orgánů státní správy s působností v oblasti výzkumu a předseda Akademie věd České republiky měli totéž doporučit výzkumným organizacím.