Na téma Jak se vlastně učí na vysoké škole? diskutovali na konci března na konferenci pořádané Národním akreditačním úřadem (NAÚ) na půdě Lékařské fakulty Ostravské univerzity zástupci a zástupkyně státních orgánů i reprezentace vysokých škol.
Vysoké školy jsou nejvyššími centry vzdělávání a tvůrčí činnosti, u nichž panuje obecný předpoklad, že kromě excelentní vědy je na jejich půdě očekáváno i vynikající vzdělávání. Proto je nutné věnovat pozornost vzdělávacím systémům, jejich hodnocení, oceňování a dalšímu vzdělávání a rozvoji akademických pracovníků, a to nejen v oblasti vědecké činnosti, ale také v roli vzdělávací.
„Konference tohoto typu jsou často o tom, že se sjedeme na jedno místo a řekneme si, jaký problém české vysoké školství má. Část účastníků vystoupí a řekne, že to problém není, protože už jej mají dávno vyřešený. Druhá část následně vystoupí a sdělí, že by to rádi řešili, ale nejsou na to peníze. Načež se shodneme, že situace není zas tak špatná, přičemž cesty ke zlepšení tady jsou… A takto obecně se zase rozjedeme domů. Nechci, aby dnešní konference byla další z této řady,“ řekl ve svém úvodním slově před více než dvěma stovkami účastníků a účastnic předseda NAÚ Robert Plaga. Aktuálním cílem a úkolem, který si podle něj účastníci konference na své domácí univerzity odvezou, je zvýšit kvalitu vzdělávací činnosti na vysokých školách.
V prostředí své domácí fakulty promluvil o stresu mezi mediky absolvent Všeobecného lékařství a student doktorského programu na Lékařské fakultě OU Martin Palička. Ten s Marianem Rybářem prezentoval závěry průzkumu, který provedl tým portálu Po medině mezi studenty a absolventy všeobecného lékařství – zjišťoval vnímání nadměrného stresu a posuzoval vliv tohoto stresu na kvalitu života studujících. Stres během studia medicíny zažívá podle průzkumu 94,8 procent studentů a studentek.
„Ke zlepšení situace by mohlo pomoci jednoznačné ohraničení požadovaných vědomostí dle ročníku studenta, spolehlivější a spravedlivější ověřování požadovaných dovedností, dostatek vypsaných termínů zkoušek, zavedení povinné výuky soft skills nebo větší důraz na předávání praktických dovedností,“ prezentoval Martin Palička a dodal, že za zvážení stojí také přidání průběžného, bakalářského, titulu do poloviny studia medicíny. Navíc by podle něj bylo prospěšné tyto změny aplikovat i na další obory napříč vysokým vzděláváním.
Podmínkám na vysokých školách, vztahu mezi vědou a vzděláváním nebo motivacím a kompetencím pedagogů se dále věnoval následující program. „Z průchodu celým školským systémem jsem v sobě měl převážně negativní zkušenost a cítil vnitřní nespokojenost. Věděl jsem, že to chci dělat jinak, ale překáželo mi, že jsem na to byl sám. Zkoušel jsem něco měnit, byl jsem i přesvědčen, že to je dobře, ale nebyl jsem si zcela jistý, zda tomu tak opravu je. Až v okamžiku, kdy začaly vznikat komunitní akce, například Komunita vzdělavatelů budoucích učitelů, jsem zjistil, že i na jiných univerzitách jsou podobní lidé, jako jsem já, kteří pochybují sami o sobě a hledají cesty k lepší výuce, tak mi najednou bylo lépe,“ komentoval v panelové diskuzi své motivace stát se dobrým učitelem Martin Tomášek z Filozofické fakulty OU a člen skupiny Všichni spolu.
Jako inspirace pro české vysoké školství sloužily prezentace odborníků ze zahraničí, kteří přiblížili například kritéria výuky a rozvoje zaměstnanců ve vysokém školství v Německu nebo vzdělávání pedagogů na švédských vysokých školách. V prostorách Auly Lékařské fakulty OU se pak tematicky vyjímala přednáška o systému vzdělávání lékařů v sousedním Německu.
Co změnit? Zlepšit způsob hodnocení i zpětnou vazbu
Ač se by se to tak mohlo zdát, cílem konference nebylo otevřít debatu, o tom, co se má ve vysokém školství zlepšit, protože to je podle slov Roberta Plagy jasné. „Víme, že je potřeba se zaměřit na zvýšení kvality výuky na českých vysokých školách, protože celý systém se soustředil na dosahování vědeckých výsledků, na vybavování laboratorní a přístrojovou technikou. Dnes jsme se bavili, a to i se zástupci z Německa a Švédska, o tom, co by mohlo velmi rychle pomoct našemu systému, a dobrali jsme se konkrétních kroků, které v následujícím období budou NAÚ, MŠMT a samotné univerzity realizovat,“ řekl předseda Národního akreditačního úřadu.
A jaká konkrétních opatření mají ke zvýšení kvality vzdělávání a rozvoje efektivní výuky vést? Jde například o zavádění a rozvíjení nástrojů hodnocení, podpory a oceňování pedagogické práce tak, aby byla dostatečně zohledněna jak výzkumná, tak pedagogická činnost. Dále pak o stanovení minimálních požadavků na pedagogické vzdělávání akademických pracovníků na začátku i v průběhu jejich kariéry nebo prohloubení evaluací vysokých škol v oblasti podmínek pro kvalitní vzdělávání a efektivní pedagogickou práci.
„Kvalitě výuky a pedagogickým kompetencím se dnes věnovala patřičná pozornost. Stejně jako NAÚ vnímám vzdělávací činnost jako opomíjenou a upozaděnou co do prestiže i financí. Těší mě, že Národní akreditační úřad jí na dnešní konferenci otevřel důležité téma a v diskuzi se mluvilo i opatřeních vedoucích k postupnému zvýšení kvality vzdělávání na českých univerzitách,“ okomentoval konferenci na jejím závěru rektor Ostravské univerzity Petr Kopecký.