Není to ani hospitace, ani mentoring. „V otevřených hodinách se podporujeme v pedagogickém rozvoji,“ říkají vyučující z Ostravské univerzity. Ti vytvořili napříč fakultami pracovní skupinu, ve které se podporují v hledání inovativních způsobů výuky, navštěvují se v hodinách a poskytují si zpětnou vazbu. Své zkušenosti nyní zúročili v meziuniverzitním projektu, pro nějž sestavili desatero dobře otevřených hodin.
Vytvářet prostředí, v němž se dají sdílet nejen vědomosti, ale i metody a hodnoty, je stěžejním posláním univerzit, přesto bývá v akademickém prostředí výuka upozaděná tlakem na výzkum a vědeckou činnost. Centralizovaný rozvojový projekt, který se zaměřuje na standardy výuky na českých vysokých školách, cílí na tři oblasti – pedagogické kompetence, hodnocení kvality výuky a kolegiální zpětnou vazbu. Právě na poslední část se soustředí Ostravská univerzita, kde se díky iniciativě vyučujících rozběhl pilotní projekt „Učím na Ostravské“.
„Nápad vzešel z naší diskuze. Říkali jsme si, že bychom chtěli pracovat na své výuce, ale že se hospitací vlastně bojíme, a tak jsme začali uvažovat o konceptu otevřených hodin,“ popisuje Martin Tomášek, který vyučuje didaktiku české a světové literatury.
Důležitá je podle něj od začátku pozice kolegy, který přichází jako pozorující do výuky. Měl by být vnímán jako někdo, kdo přichází podat zpětnou vazbu, ale zároveň se sám inspirovat. A tak by měl být také zcela otevřeně představen studujícím. Ti zatím podle zkušeností ostravského týmu reagují na otevřené hodiny pozitivně a snahu o zlepšování výuky kvitují.
Ostravský tým přiravil koncept otevřených hodin včetně metodických materiálů. „Uvažovali jsme, jak vylepšit výuku takzvaně zdola, aniž bychom téma tlačili přes šéfy kateder. A protože se všichni neznáme, tak se snažíme vytvořit bezpečné prostředí pro každého, kdo má zájem své pedagogické dovednosti rozvíjet, nechat se inspirovat kolegy a společně dosáhnout inovace výuky,“ vysvětluje Barbara Baarová, která v projektu nabízí podporu v oblasti metod a plánování výuky.
Metodické materiály jsou podle ní rozdělené tak, aby byly nápomocné začátečníkům i těm, kteří už s pozorováním výuky mají zkušenosti. „Zkušenější třeba vědí, co je to fixační fáze a podobně, začátečník naopak v materiálech najde velmi návodné otázky,“ popisuje.
Únikové hry v matematice? Proč ne
Zapisování postřehů z výuky z pohledu pozorujícího i pozorovaného považuje Baarová za přínosné: „Je dobré si vést takzvaný reflektivní deník. Když se k takovým zápiskům vrátíme s odstupem a podíváme se na to, co bychom změnili, jak třeba lépe sestavit sylabus, tak to má smysl.“
Koncept otevřených hodin si pochopitelně odzkoušela na vlastní kůži, oceňuje na něm nejen poznávání nových metod, ale i obsahu výuky. „Výbornou inspirací pro mě byly únikové hry, které kolegyně používá při výuce matematiky. Nyní uvažuji o vytvoření podobného kurzu,“ upřesňuje.
Aby přinesla návštěva v kurzu kolegy či kolegyně kýžený výsledek, je podle Martina Tomáška dobré stát se přímým účastníkem, vžít se do role studujících. „Pak si třeba můžete všimnout, že nějaká otázka nebyla jasně formulovaná nebo že kolega zapomíná odpovídat na dotazy, což je mimochodem pro studující opravdu devastující. Představte si, že se odvážíte na něco zeptat a nedostanete odpověď. To pak sbíráte odvahu několik dalších seminářů,“ uvádí příklad z praxe.
Koncept otevřených hodin rozhodně není postaven tak, že by jeden byl mentor a druhý kontrolovaný nebo kritizovaný. Že jde o vzájemné obohacování, dokládá i Martin Tomášek, který si vyzkoušel role pozorujícího i pozorovaného.
„Když jsem byl u kolegyně na bloku o startupovém podnikání, tak jsem si pak chtěl okamžitě založit startup. Pozoroval jsem, jakou strukturu mají její hodiny, jak pracuje s únavou, která po určitém čase přichází, jak studenty vede k tomu, aby si na všechno přišli sami. Opravdu jsem se hodně naučil,“ říká s tím, že ideálním způsobem zpětné vazby je empaticky se ptát. Ptát se na průběh hodin tak, aby si pozorovaný během odpovědí sám utřídil myšlenky a došel k tomu, co by třeba mohl zlepšit.
Podporující jazyk, nepoučovat a naslouchat
„Já se snažím výuku vnímat jako celek, pozoruji, jak přednášející vstupuje do třídy, jak oslovuje studující,“ říká Martin Tomášek, který se v pracovní skupině věnuje oblasti well-beingu. Sám ve své výuce dbá na to, aby probíhala v bezpečném prostředí, preferuje například výuku v kruhu a během semestru společně se studenty a studentkami provádí její pravidelnou reflexi.
Důležité je podle něj volit v komunikaci podporující jazyk a stejnou zásadu doporučuje i v oblasti kolegiální zpětné vazby: „Snažím se popsat to, co jsem viděl. Takže místo výrazu ‚Nelíbilo se mi‘ bych použil spíš ‚Viděl jsem, že ses v úvodu hodiny zaměřil na jednoho studenta, přemýšlel jsi o tom, co to dělá s pozorností ostatních?‘ Tím vlastně toho kolegu nezpochybňujete, neřeknete mu, že se ostatní evidentně nudili, ale otevřete pole pro přemýšlení.“
Je fajn v tom nebýt sám
Aby objevené a vyzkoušené know-how nezůstalo jen majetkem několika nadšených, uspořádal tým inspirační festival, kam mohl přijít kdokoliv, kdo učí na kterékoliv ze šesti fakult.
„Samozřejmě se stále najdou skeptici, ale na druhou stranu dost kolegů téma zaujalo a podle zpětné vazby, kterou jsme si na festivalu dělali, by o otevřené hodiny měli zájem,“ říká Barbara Baarová.
To, že se akademici a akademičky společně pustili do projektu, jim dává motivaci a pocit, že v tom nejsou sami, že se mohou vzájemně podporovat. „Právě organizujeme debaty pro celou univerzitu, kde mohou přednášející v kroužku hovořit o svých zkušenostech s výukou. Slibujeme si od toho další šíření naší myšlenky,“ plánují. Na zmiňovaném intranetu také nabízejí mimo jiné podporu při zavádění aktivizačních výukových metod a nových technologií, zkrátka inspiraci na poli zkvalitňování výuky se tady meze nekladou.