Příčiny a důsledky polarizace a populismu v České republice byly tématem konference Národního institutu SYRI, která se v pondělí uskutečnila na půdě Senátu České republiky. Odborníci se zaměřili na identifikaci klíčových témat, která společnost rozdělují, a hledání strategií a metod, jak těmto jevům čelit a podporovat depolarizaci. Závěrečné diskuse se účastnili zástupci politické scény, vědci a zástupci a zástupkyně neziskových organizací.
„Přestože nám nové způsoby komunikace umožňují se jednoduše a rychle spojit s člověkem třeba na druhé straně planety, příkopy neporozumění přetrvávají nebo se občas i prohlubují, a nám se nedaří včas řešit potíže, kterým čelíme. Na vině je často právě populismus, který vede k našemu rozdělení. Proto je dobré zamyslet se nad tím, které způsoby nám pomohou polarizaci úspěšně překonávat,“ uvedla senátorka Adéla Šípová, která nad konferencí převzala záštitu.
Vědci SYRI představili hned několik příspěvků, které otevřely téma. Petra Guasti, která vede v rámci SYRI výzkumnou skupinu zaměřenou právě na polarizaci a populismus, společně s Alešem Michalem nabídla srovnání České republiky v kontextu zemí V4. Další příspěvek otevřel téma mainstreamizace krajní pravice. Jaroslav Bílek ze SYRI pak srovnával zhroucení demokracie v Chile roku 1973 a ve Venezuele po roce 2004.
„Ačkoliv se oba případy zhroucení demokracie v těchto zemích liší svou formou, mají společnou příčinu a tou byla vysoká úroveň politické polarizace. Politická polarizace pak vedla jak k úspěšnému převratu chilských generálů v roce 1973, tak neúspěšným pokusům o převrat ve Venezuele a následné volební demontáži demokracie v této zemi,“ uvedl Bílek. Jeho příspěvek ukázal, že výsledkem politické polarizace může být jak pravicová, tak levicová diktatura, což je obzvláště důležité v dnešním světě, kde se na toto téma objevuje řada zavádějících výroků.
Podle Šípové je z pozice senátorky často velmi těžké snažit se vysvětlovat vlastní legislativní návrhy. „Překážkou bývá, že moje iniciativa je interpretována jako boj za někoho nebo proti někomu. Takový výklad ztěžuje vysvětlit záměr návrhu a popsat, z čeho jsem vycházela a čeho chci dosáhnout. Proto se často zabývám tím, jak populismu a polarizaci předcházet a jak se snažit přimět lidi k tomu, aby si našli čas na hlubší posouzení věci,“ uvedla senátorka Adéla Šípová.
Druhý panel byl diskuzní a zaměřený na praxi. V jeho rámci mluvili politici i zástupci občanských společností se zaměřením na deradikalizaci a depolarizaci společnosti. Konkrétně pak Young Caritas, Centrum občanského vzdělávání a Prostor pro Spor. Podle místopředsedy Senátu Jiřího Drahoše bychom měli klást větší důraz na toleranci a respekt k druhým.
„Je to krok, na který se ani v našem vzdělávacím systému neklade velký důraz,“ uvedl Drahoš. Souvisí to podle něj i se snahou o dialog s „protivníkem“. Zdůraznil potřebu neurážet a neshazovat. „V praxi to má ale řadu limitů. Těžko můžete vést dialog s někým, kdo záměrně využívá lži a dezinformace, aby vás dehonestoval,“ zmínil osobní zkušenost z doby, kdy kandidoval proti Miloši Zemanovi v prezidentské volbě.
Odborníci v diskuzi zmiňovali pozitivní vliv vzdělávání i občanské společnosti. Podle Petry Guasti ze SYRI „demokracie neumírá jedním velkým výbuchem, ale tisíci ranami nožem“. „Musíme být pozorní, abychom viděli ty jednotlivé rány nožem,“ uvedla Guasti a poukázala na tlak na komerční televize nebo čistky v kulturních institucích.
Evropská krajní pravice přechází do mainstreamu
Na evropské scéně v posledních dvou dekádách roste vliv krajně pravicových politických stran. Z dříve okrajových a mimoparlamentních uskupení se nyní stávají strany parlamentní a v některých případech dokonce vládní. Politologové hovoří o tzv. mainstreamizaci krajní pravice. Ta se proměňuje, nachází nové postuláty a používá nová hesla, jako je například antiislamismus, upozornil na konferenci Národního institutu SYRI v Senátu Jan Charvát, který se na radikalizaci společnosti zaměřuje.
„Po druhé světové válce jsme byli svědky všeobecného úpadku krajní pravice, nicméně od 50. let vidíme její pokusy o postupný návrat do politické sféry. S jistou mírou nadsázky lze tvrdit, že od 50. let každé desetiletí vyzkoušela novou organizační strukturu a novou marketingovou strategii, jak oslovovat veřejnost. Základní ideologické postuláty ale zůstávají nezměněné,“ uvedl Charvát.
Skutečně významnou změnou prošla krajní pravice až po roce 2000, respektive 2001, v souvislosti s útokem na americká dvojčata. „Islamistický teroristický útok otevřel prostor pro proměnu krajní pravice. Zprofanovaný a všeobecně odmítaný antisemitismus byl postupně nahrazen antiislamismem, obvykle kombinovaným s odporem k migraci,“ řekl Charvát na konferenci zaměřené na polarizaci společnosti a populismus, nad jejíž organizací převzala záštitu senátorka Adéla Šípová.
Tato proměna umožnila krajní pravici tvrdit, že její postuláty nevycházejí žádným způsobem ani z antisemitismu, ani z rasismu, ale jsou pouhou obranou evropské civilizace před barbarstvím. „Tento přístup umožnil pokračovat v antiimigrační politice a v zásadě využívat i rasově podbarvená témata, aniž by ale bylo nutné sáhnout k otevřenému rasismu, charakteristickému pro krajní pravice předcházejících let,“ uvedl Charvát, který kromě SYRI působí v Institutu politologických studií Univerzity Karlovy.
„Vzhledem k tomu, že byla tato proměna úspěšná, krajní pravice na ni navázala celkovým rebrandingem, při kterém se pokusila vytvořit svůj nový obraz, ve kterém nebude místo pro žádné z obvyklých výtek, které byly vůči krajní pravici vznášené. Tedy že je antisemitská, rasistická, autoritářská, nacionalistická a navazuje na historické vzory fašismu a nacismu,“ dodal Charvát, který na dnešní konferenci jako příklady použil francouzskou stranu Rassemblement national nebo naopak řecký Zlatý úsvit.
Společenská polarizace pozitivně ovlivňuje i volební účast
Společenská polarizace významně ovlivňuje mobilizaci jak demokratických, tak populistických sil. Pozitivně se to projevuje například ve volební účasti, která je v posledních letech vyšší, ukázal dále výzkum vědců Národního institutu SYRI.
Společenská polarizace v poslední dekádě výrazně vzrostla v Maďarsku, Polsku a na Slovensku, přičemž v České republice nárůst nebyl tak výrazný. Ze zemí V4 stabilně vykazuje nejvyšší úroveň polarizace Maďarsko.
Politická polarizace akceleruje napětí mezi demokratickými principy a stranickými zájmy. „Vysoká úroveň politické polarizace může zhoršit kvalitu demokracie tím, že podkopává důvěru v demokratické instituce, normy a principy,“ uvedla Petra Guasti.
Dosavadní výzkum se zaměřoval na dva hlavní typy polarizace: afektivní a ideologickou. Afektivní zahrnuje pozitivní pocity vůči vlastní skupině a negativní pocity vůči cizí skupině. Ideologická polarizace se týká rozdílů v politických preferencích a ideologických názorech mezi politickými stranami nebo voliči. Nedávné studie přidaly dva další typy polarizace – neústupnou a stranické třídění. Neústupná polarizace je charakterizována odmítáním kompromisů a ústupků, zatímco stranické třídění je definováno jako vnitřní homogennost stran podél tradičních a nových štěpných linií.
Polarizace ve střední a východní Evropě byla dosud zkoumána jen okrajově. „Klíčovou otázkou je dvojí role společenské mobilizace při podpoře demokratické resilience a demokratické eroze v éře populismu. Konkrétně se zabýváme tím, jak různé formy polarizace ovlivňují mobilizaci pro a proti liberální demokracii,“ uvedl Aleš Michal z Institutu politologických studií Univerzity Karlovy.
Vědecké výsledky vyplývající z dat nasbíraných v rámci SYRI zdůrazňují v českém prostředí hlavní roli afektivní polarizace a stranického třídění při vysvětlování příčin politické mobilizace. „Afektivní polarizace významně koreluje mezi vyššími úrovněmi hněvu a podporou populistického kandidáta. Stranické třídění naopak silně indikuje hlasování pro antipopulistického kandidáta. Přestože ideologická a neústupná polarizace jsou přítomné, mají menší vliv na volební mobilizaci a volební výsledky,“ uvedla Guasti.
Srovnání napříč zeměmi V4 ukázalo, že populistické strany úspěšně mobilizovaly dříve pasivní voliče, a tím se zvýšila volební účast. V České republice a Polsku se to projevilo jak na populistických, tak na antipopulistických frontách, což vedlo k porážce populismu v letech 2021 a 2023. Na Slovensku se vrátil populista Robert Fico, zatímco Viktor Orbán udržel svou dominanci v Maďarsku. Volby do Evropského parlamentu v roce 2024 ukázaly zvýšenou účast v Maďarsku, na Slovensku a v České republice, ale v Polsku účast klesla. Avšak ve všech čtyřech zemích byly výsledky mezi populistickými a antipopulistickými silami těsné.
„Mezi roky 2010 až 2023 společenská polarizace výrazně vzrostla v Maďarsku, Polsku a na Slovensku, přičemž v České republice nárůst nebyl tak výrazný. Maďarsko neustále vykazuje nejvyšší úroveň polarizace, zatímco Slovensko zažilo nejvýznamnější zrychlení v posledních letech. Společenská polarizace pozitivně ovlivňuje mobilizaci pro demokracii i autokracii, přičemž silnější a statisticky významnější efekt má na mobilizaci pro demokracii,“ dodala Guasti.